Meziroční inflace v Česku sice v červenci potřinácté za sebou zrychlila, ale růst o 17,5 procenta byl nižší, než analytici převážně očekávali. Předtím se dokonce objevovaly spekulace, že se v dohledné době můžeme stát v rámci EU zemí s úplně největším zdražováním, když před námi už jsou jen Estonsko, Litva a Lotyšsko s inflací mezi 19 a 21 procenty. Má být červencový výsledek známkou toho, že to tempo směrem k 20 procentům nebo i přes ně může začít opadávat?

Když pročítáte tyto zprávy, možná vás to neudeří do očí hned napoprvé, ale nakonec si všimnete jemného posunu rétoriky. Už se nemluví o tom, jak bude na různých místech světa akcelerovat tempo růstu inflace. Spíš se mluví o tom, že inflace sice mnohde stále roste, ale roste stále pomalejším tempem, zatímco dosud inflace rostla zrychlujícím tempem. A v některých zemích už dokonce inflace klesá.

Je to drobný posun naznačující, že vrchol inflace je z globálního pohledu dosud před námi, ale už není daleko. Oblastí, kde ke zlomu a dosažení vrcholu inflace nejspíš dojde naposledy, je Evropa. Evropa čelí víc než jiné oblasti jistým sebedestruktivním náladám – zejména se uzavírá před značnou částí surovin a energií, což cenu těch zbývajících dál žene výš. Celkově je ale průběh inflace celkem optimistická zpráva.

Víme, že přichází recese. A teď nechme stranou, že jsme si ji sami vyvolali chybnou hospodářskou politikou. A recese ještě víc podlomí spotřebitelskou poptávku. Tato složka inflace tedy bude pohasínat, inflace se přehoupne přes svůj vrchol. Ale další složky inflace minimálně v Evropě zůstanou dál v platnosti. Proto inflace klesne, ale přesto zůstane vysoko nad dlouhodobým průměrem.