V roce 2016 Sobotkova vláda schválila Strategii resortu do roku 2030 – komplexní, ucelenou, nejlepší, jaká tu v novodobé historii byla. Ministrem zemědělství byl tehdy Miroslav Toman, ministrem financí Andrej Babiš – vedle předsedy vlády rozhodující činitelé, kteří se na dokumentu podíleli. Tato strategie je platná dodnes, leč zůstala jenom na papíře, přestože resort zemědělství má, na rozdíl od jiných, významné nástroje, aby taková strategie byla podnikatelským prostředím naplňována.

Mám na mysli Společnou zemědělskou politiku a dotační nástroje na národní úrovni, které mohou výrazně stimulovat podnikatelské prostředí k dosažení cílů ve strategii. To se v praxi bohužel nestalo, přestože v Strategickém plánu resortu do roku 2030 k tomu byla jedinečná příležitost.

Tu příležitost ovšem současný ministr zemědělství Zdeněk Nekula, potažmo celá vláda, zahodil, řekl bych, že záměrně. Ministr totiž objevil jakési kyvadlo, které prý se vychýlilo ve prospěch podpory velkých zemědělských firem a že prý je potřeba je vrátit ve prospěch podpory malých sedláků, malých zemědělců, rodinných farem atd. Malá vsuvka – dnešní doba je trošku dál. A i ti malí sedláci, podle Nekuly budoucnost, nic proti nim, mají takové stroje, že se nemohou vydat na polní venkovské cesty. Mají traktory od výkonu 300 ks, mají stroje na obdělání půdy 10, 15 metrů šířky záběru. Na polích pak vidíme hlavně obilí, obilí a zase obilí. K tomu většinou žádné stáje, žádný dobytek, žádné mléko. Co tím chci říct? Že idylický obrázek sedláka je už vlastně dávnou minulostí.

To je zkrátka realita, na kterou ministr Nekula reagoval tak, že do Bruselu poslal přepracovaný Strategický plán do roku 2030, kde mimo jiné jedním ze základních parametrů, redistributivní platba, je ve výši 23 %, kde jediným kritériem je velikost farmy, nikoliv její zaměření na produkční potenciál. Volně přeloženo – peníze z národních dotací dostanou malé farmy, automaticky, aniž mají povinnost něco vyrábět, produkovat.

Umím si představit, že pokud by tato platba byla směřována k malým farmám, které mají živočišnou výrobu, které pěstují ovoce, zeleninu, brambory, tedy komodity, u nichž máme nízkou soběstačnost, tak nic proti tomu. Naopak absolutní podpora! Mimo jiné i sem směřovala podpora Strategie resortu do roku 2030. Právě tohle mohl být ideální nástroj podpory pro malé podniky, malé farmy, ale není, potenciál redistributivní platby k tomu novou vládou a ministrem Nekulou nebyl využit a domnívám se, jak už jsem uvedl, že záměrně.

Ovocnářství? Likvidace sadů a soběstačnost u ovoce necelých 40 procent!

Vezměme komoditu, která se v naší zemi pěstovala po staletí, ovocnářství – jablka, švestky, hrušky atd. Strategie resortu do roku 2030, schválená vládou v roce 2016 počítala u ovocných sadů, které měly v tom roce 14 500 hektarů, s následujícím vývojem:
· Rok 2020 – 15 000 ha
· Rok 2025 – 18 000 ha
· Rok 2030 – 23 000 ha a soběstačnost u ovoce 88 %

Jaká je současnost? Máme už jenom 12 500 hektarů ovocných sadů a soběstačnost u konzumního ovoce necelých 40 %! Výhled do roku 2025 je, že se nám nepodaří udržet současnou výměru sadů, o zvyšování plochy nemůže být řeč. Nakonec i v Těšeticích, kde ministr Nekula nedávno starostoval, se sady likvidovaly.

Otázka zní – je možné obraz krajiny bez kvetoucích stromů změnit? Odpovídám slovy předsedy Ovocnářské unie ČR Ing. Martina Ludvíka, cituji jeho stanovisko: „Za současné situace se do roku 2025 nepodaří udržet ani současnou výměru sadů, natož plochy takto navýšit. Kromě strategického plánu, který bude řídit společnou zemědělskou politiku u nás minimálně do roku 2027 a není parametricky nastaven k tomu, aby plocha sadů u nás rostla, tu byl další nástroj, který mohl alespoň zastavit další propad ploch sadů. Tím je novela zákona o významné tržní síle. Ale bohužel ambice upravit výrazně postavení dodavatelů vůči obrovským nadnárodním korporacím je velmi bídná. Řada nekalých praktik, které vidíme v legislativě jiných zemí EU, nebyla do našeho zákona implementována. To povede k dalšímu poklesu produkce. Obchodní řetězce zajímá jen nejnižší cena a podpora lokálních zemědělců je pouze marketingová pohádka. Platí pěstitelům ovoce ceny, které nepokrývají náklady a ti se chystají snížit produkci tak, aby s ní nemuseli na pulty řetězců a mohli prodávat na nezávislém trhu. Na něj by se mohla postupně přesunout část poptávky českých zákazníků po českém ovoci. Budou-li řetězce pokračovat v dosavadní zničující obchodní politice a domácí pěstitelé budou prodávat na nezávislém trhu, pak bude potřeba jenom 5 tisíc až 7 tisíc hektarů sadů.“

Takto čte vývoj trhu s ovocem odborník, pan předseda a současně viceprezident Agrární komory Ing. Martin Ludvík. A já, který se narodil do selské usedlosti a prožil mládí v osadě, která byla obklopena ovocnými sady plus zahrady se stovkami ovocných stromů, tak se mohu pod závěry tohoto významného odborníka, pana Ludvíka, podepsat.

Člověk z venkova je na tom lépe než premiér ČR? A výzva pro Fialu…

Jinak to ale vidí premiér, politolog Petr Fiala. Dovolte citovat Profimedia 28. 8. 2022, 17.36: „Na výstavě Země živitelka český premiér Petr Fiala (ODS) prohlásil, že Česko není potravinově soběstačné a domácí zemědělská produkce nás neuživí. Dovoz potravin je podle něj dobrý, protože pomáhá snižovat ceny pro spotřebitele i udržovat širší sortiment.“

Co na to říct? Normální člověk, který vyrostl na venkově, který má odbornost, ale i ten, který ji nemá a zachoval si zdravý rozum, tak je na tom lépe, než premiér České republiky. Akademik otitulovaný mnoha tituly před a za jménem, Petr Fiala.

Na otevřený dopis, který v Parlamentních listech byl v plném znění otištěn, který podepsali pověření signatáři platformy Klub 2019, tedy Ivan Vyskočil, Zdeněk Troška, Zdeněk Jandejsek a já, pan premiér nereagoval. Odpověděl nám pouze prezident Hospodářské komory pan Dlouhý, budeme informovat. Ale zpět k premiérovi. Ten zmíněný otevřený dopis se týkal právě upadající potravinové bezpečnosti ČR a dalšího meziročního propadu produkce živočišné výroby a výzvy k neprodlenému řešení. Je-li odpovědí předsedy vlády České republiky vystoupení na „Živitelce“, tak musím s plnou vážností konstatovat, že pan premiér není schopen pochopit základní národohospodářské vazby a souvislosti, že je v tomto směru čistý amatér a že by si měl vybrat jednu ze dvou možností.

Ta první, nejrychlejší – odstoupit a předat v klidu úřad zodpovědnému odborníkovi, nikoliv snílkovi, který si – omlouvám se – možná i ucvrkne blahem, když v hlubokém předklonu vítá a potom objímá předsedkyni Evropské komise. Ta druhá, delší – dál žít ve svém světě, bublině a čekat na druhou revoluci. Sám na jeho místě bych volil možnost první.
Můj postřeh promovaného sociologa – v České republice je obdobná nálada, i když z jiných důvodů, jako byla v roce 1989.

Ing. Jan Veleba
agrární publicista a emeritní prezident AK ČR