Ve čtvrtek jste se v Poslanecké sněmovně velmi rozčílil, když předseda lidovců Marek Výborný mluvil o „krvavém psu Titovi“. Proč vás to tak rozčílilo?

Tito nebyl nikdo jiný, než jeden z vítězů druhé světové války. Stál vedle Roosevelta, Stalina a dalších, kdo porazili fašisty. A Marek Výborný použil slova, která jsme slyšeli v padesátých letech od komunistů jako byli Gottwald, Stalin, a slyšeli jsme je samozřejmě předtím. Krvavý pes byl i pro ustašovce, vedené chorvatským nacionalistou Ante Paveličem, a pro další... Ustašovci v Chorvatsku nenáviděli Tita, ale patří k vítězům a k těm, kdo porazili fašismus. Taková urážka… víte, kdyby se s tou osobností Tita nesjednocovala celá řada bývalých národů Jugoslávie, tak by to byl bezvýznamný člověk, ale já neznám nikoho, koho by mohl Marek Výborný doporučit z našich politiků nedávné doby, nebo i minulé, ke komu tak vzhlížejí lidé všech generací.

Jednalo se i o urážku mojí mámy, která bojovala u partyzánů v letech 1943-1944, než ji dali do lágru. To bylo něco, co mě opravdu nadzvedlo, takže jsem to Marku Výbornému ihned vmetl. Myslím, že si později uvědomil, že přestřelil, protože takhle hrubě nadávat vítězovi druhé světové války může jenom ignorant.

Poznamenal jste také, že poslanec Výborný má nejspíše blízko k ustašovcům a k Ante Paveličovi. Vzhledem k  tomu, že tyto  osoby jsou v historii zapsané velmi negativně, bylo by asi fér vysvětlit, v čem vidíte jejich blízkost ke KDU-ČSL a k předsedovi Výbornému…

Tehdy františkáni, katolíci, ustašovci v někdejším Chorvatsku byli nejhorší zločinci v druhé světové válce. Když tam přijeli dozorci z německých koncentračních táborů, tak zvraceli při pohledu, jaká zvěrstva dělali ustašovci. Samozřejmě, když utíkali po druhé světové válce, tak katolická církev významně pomáhala těmto kolaborantům, kteří se podíleli na vraždění Jugoslávců. Pomáhala jim utéct do Argentiny, s přispěním od Vatikánu. Takže jsem využil toho, že jsem to Výbornému v emotivním rozhovoru takhle řekl.

Celá kauza začala tím, že jste vystoupil v debatě o přistoupení Severní Makedonie do Severoatlantické aliance a hovořil o stabilizační roli někdejší jugoslávské federace v balkánském regionu. Proč jste se rozhodl zmiňovat právě tohle téma?

Protože poslankyně Helena Langšádlová (TOP09) – a já jí to samozřejmě nevyčítám, má na to právo – blahořečila, jak se Balkán stabilizuje, jak Makedonie dělá pokroky a celá řada lidí mluvila o tamních přátelích. Já tam nemám jen přátele. Já tam mám i rodinu, jezdím tam, moje matka odtamtud pochází, a jestli něco vím z prostředí post Jugoslávie, tak to samozřejmě byla doba, na kterou celá řada – jsou lidé, kteří to vidí negativně, to nepopírám – ale drtivá většina lidí vzpomíná na Jugoslávii, kdy s červeným pasem, na kterém bylo napsáno Socialistická federativní republika Jugoslávie, cestovali do Mnichova a všude tam, kam my jsme cestovat nemohli. Když jsme přijeli do jejich obchodních domů v roce 1973 a 1974, viděli jsme spoustu západního zboží, které jsme tady nikdy neviděli.

Viděli jsme v Sarajevu multikulturní společnost, po které dnes volá Evropská unie. V Jugoslávii to fungovalo. Ano, měli velmi tvrdé sankce proti lidem, kteří porušovali zásady federativní Jugoslávie. Josip Broz Tito takové provinilce tvrdě trestal, každého nacionalistu, ať byl Chorvat, Srb nebo muslim, každého, kdo se povyšoval. To nebyla diktatura, to bylo stanovení podmínek, v nichž lidé žili důstojně, nežili po kolena v krvi a nenávisti. A ta krev a nenávist přišla s takzvanou demokratizací.

A jestliže Helena Langšádlová vypráví něco o demokracii a o svobodě, tak já mám zkušenost, že kazetová bomba, taková, které tam házela letadla demokratických států, zabila 17. dubna holčičku Milicu Rakič, které byly jenom tři roky a ničím se neprovinila. Tisíce dalších lidí přišly o život, včetně dětí, rozbilo to celý průmysl – a tomu ona říká demokracie?

Jestli Tito je krvavý pes, co jsou potom Bill Clinton a Madeleine Albrightová, kteří jsou zodpovědní za celou řadu krveprolití jejich doby? Oni tu nenávist podporovali, aby tu zemi rozdělovali – a dnes by ji pod jakousi mantrou sjednocené Evropy chtěli poučovat, jak se mají sjednotit? To mi přijde pokrytecké a docela nepříjemné.

Vzhledem k vašim vazbám, i rodinným, na  Srbsko je překvapivá vaše zarputilá obrana Josipa Broze Tita. Je možné se dočíst, že tento poloviční Chorvat a poloviční Slovinec Srby příliš v lásce neměl a projevům jejich vlastenectví dost důsledně bránil. Tak jak to tedy je?

Každý v dnešní době může říci svoje. Alija Izetbegovič byl muslim a skončil v base, když prosazoval islamistické tendence. Celá řada Srbů byla zatčena, když prosazovali velkosrbské nacionalistické tendence... Tito budoval Jugoslávii pro národy Jugoslávie, nikoliv pro jednotlivé národy, ale pro všechny. To si myslím, že stojí za obranu. A určitě v dané době udělal řadu chyb, ale z dnešního pohledu můžeme o té demokracii mluvit různě. A jestli někdy na tom Balkánském poloostrově žili lidé v klidu, měli práci, byli respektovaní ve světě, tak v době prezidenta Tita, který patřil k předním státníkům dané doby. Když zemřel, tak se toho účastnili všichni králové, představitelé velkých států. Takže si myslím, že je o čem hovořit.

Pojďme k současnosti. Jaký je vás postoj k přijetí Severní Makedonie, či  případně dalších bývalých jugoslávských republik, do Severoatlantické aliance?

Já budu v této věci velmi zdrženlivý. Je potřeba stabilizovat situaci na Balkáně. Tehdejší dohoda byla vnucena národům a národnostem v určité době, ale je vidět, že nefunguje. A jestli v Evropě hrozí nějaké nebezpečí, tak nebezpečí, které přichází z Balkánu, z neutěšených tamních poměrů a ze situace včetně islamizace, kde mají na život na Balkáně velký vliv Irák, Írán, Turecko.

Je potřeba stabilizovat Balkán a pro všechny vytvořit stejné podmínky. Nevytvářet podmínky jen pro Chorvaty, jen pro Srby, nelze například Srby poté, kdy jim někdo sebral kus jejich země, nutit říkat ‚uznejte Kosovo, jinak nemůžete do Evropy‘. Prostě ta diverzifikace podmínek, za kterých by ony národy měly vstoupit do Evropy, je nedůstojná Evropě a nedůstojná původním myšlenkám Evropy. Takže si myslím, že není kam pospíchat a je nutné vytvořit stabilní prostředí, které zatím neexistuje.

A existuje podle vás možnost, že by se země bývalé Jugoslávie znovu propojily například na bázi Evropské unie a schengenského prostoru?

Určitě existuje, i na bázi vzájemné výhodnosti.

Dám jeden příklad. Mezi Sarajevem a Bělehradem existoval od roku 1981 takzvaný Olympijský expres. To byl vlak, který vozil lidi ze Sarajeva do Bělehradu a zpátky. Byl to nadstandardní vlak a všichni na něj byli hrdí. Kvůli válce expres zrušili, a je tomu deset let, co expres obnovili. Veřejnost říká, jak je krásné, že mají zpátky onen vlak.

Když se dnes podíváte na systém tamní energetiky, tak dřív existovaly energetické závody Jugoslávie. Až vznikne energetická unie Balkánu, kde budou moci státy kooperovat, vytvořit co nejlepší podmínky pro své občany, ekonomické i politické, jestliže země vstoupí do Evropské unie a bude dodržen princip Evropy, tedy vlastnictví…

Čili ano, myslím, že v rámci Evropy může vzniknout něco jako je Visegrádská čtyřka, souručenství, ekonomické společenství post-Jugoslávie. Ano, já tomu docela fandím a myslím, že je to jedna z možných cest. Ale nelze ji těm lidem vnutit.