I v minulých letech se mluvilo o nesvornosti našeho národa, a to kvůli politice. Letos byly prezidentské volby, komunální volby, rozruch byl i kolem Andreje Babiše. Jsme po tomto roce svornější a sjednocenější coby národ?

Rozdělení společnosti vnímám vlastně už od revoluce, vzpomeňme na demonstrace za dob premiérství Václava Klause, Miloše Zemana, Jiřího Paroubka, Mirka Topolánka i Petra Nečase. Není to nic nového. Mnohem hlubší jsou příkopy v národech na východ i na západ od nás. Ve Francii protestují žluté vesty, kterým se nelíbí nastavení sociálního systému celé země, v Německu byly nedávno demonstrace v Chemnitzu ohledně problémů s migrací, Angličané se zase bouří proti brexitu. Na východ od nás protestují Poláci proti reformě soudnictví, Slováci proti Robertu Ficovi a v Maďarsku proti Viktoru Orbánovi. Nemám proti tomu nic, pokud se tyto střety dějí slušně a podle pravidel, to patří k demokracii. Na politiky to klade potřebnou zátěž a mělo by je to nutit jednotlivým skupinám naslouchat, čímž neříkám, že by jim vždy a ve všem měli vyhovět.

Pokud jde o prezidentské volby, lze říci, že naši spoluobčané rozhodli moudře? Nebo by Jiří Drahoš, viděno optikou dneška, byl lepším prezidentem? Drahoše podporovaly umělecké a intelektuální kruhy, Miloše Zemana spíše chudší obyvatelstvo z venkova. Tyto dvě skupiny se nemají v lásce... Která z nich během prezidentských voleb víc přikládala pod kotel?

A to je právě ta chyba! Miloš Zeman není prezidentem lidí z takzvané periferie. Možná se vám to nebude líbit, ale sami voliči Jiřího Drahoše musí dnes uznat, že tento kandidát nebyl nejlepší volbou, protože prostě není homo politicus. Naproti tomu Miloš Zeman je zkušeným politickým praktikem a i díky tomu, i když se to jeho odpůrcům sakra nelíbí, dokáže utnout doutnající politickou krizi hned na začátku a jedinou větou tak zažehnat politickou nestabilitu. Narážím samozřejmě na dění kolem premiéra Babiše a kauzy jeho syna.