Do jaké míry okleštil akce k uctění památky československých legionářů hubený rozpočet ministerstva obrany?

V současné době máme vyčleněny peníze na obnovu válečných hrobů. Každý rok se nám zejména v Rusku některé z nich daří obnovit. Prostředky jsou vyplánovány i na pořádání pietních aktů souvisejících s odhalováním obnovených nebo nových pomníků. Další prostředky jsou k dispozici na výstavy a badatelskou činnost.

Přetrvávají diplomatické problémy v Rusku, co se válečných hrobů týče?

Pořád řešíme nějaké potíže. Péči o hroby našich vojáků by měly mít zodpovědné orgány v Rusku a na Ukrajině v popisu práce, ale mnohdy se nedaří je k tomu přimět. Stále řešíme Kyjev, protože tam chceme v roce 2014 odhalit pomník legionářům. Tam se totiž 28. září 1914 udála slavnostní přísaha československých legií na východě. Zatím jsme to ještě nerozsekli. Pořád řešíme administrativní tahanice s tamním magistrátem. Rovněž je velmi složitá spolupráce s ukrajinskou Státní komisí pro zachování památky obětí válek.  

Jak jste tedy postoupili s obnovou válečných hrobů v Rusku?

Ve srovnání se situací před pěti lety docela solidně. Když zpočátku Rusové slyšeli o našich legionářích, tak z toho nebyli příliš nadšeni. V roce 2010 jsme se důrazně ohradili proti nedodržování mezivládní dohody o válečných hrobech ruskou stranou. Až poté nastal obrat v jejich přístupu k hrobům našich legionářů. Rusové mají totiž eminentní zájem na tom, aby se u nás udržovaly sovětské válečné hroby. Je jich tady nepoměrně víc a jsou v pořádku. Jejich myšlení se sice změnilo, ale pořád tam válečné hroby obnovujeme za naše peníze. Zatím se nám podařilo dosáhnout, že obnovené pomníky a památníky převezmou do své správy a budou je udržovat. Nicméně naším cílem je, aby obnovu válečných hrobů, které byly prokazatelně zničené, financovala ruská strana. Bohužel, přestože se spolupráce v Rusku na federální úrovni zlepšila, máme stále velký problém v Samaře.

A co se tam ohledně památníku legionářům děje?

Obnovu válečných hrobů tam řešíme už čtyři roky. Dvakrát jsme v Samaře byli těsně před odhalením nového pomníku. Ten je hotov, je uložen v depozitu a místo na něj je připraveno. V minulosti se nicméně levicově orientované vedení města, zřejmě stále ve vleku starých ideologických klišé, stavělo proti jeho vztyčení. Nyní, od konce loňského roku, se proti našemu záměru zase zvedla vlna odporu ultralevicové části Samary. V jejich deníku Sociální noviny vycházejí často dost smyšlené články. Třeba se tam objevilo, že za druhé světové války bojovali Češi proti SSSR. Uvádějí tam, že se tady u nás nestaráme o jejich památníky, protože natíráme jejich tank na růžovo a máme tady krávu s pěticípou hvězdou. Takhle argumentují a na starší část populace to platí. Vždyť na petici sehnali údajně již na šedesát tisíc podpisů. Nicméně, odhalení pomníku plánujeme na polovinu května, tak se uvidí.

V jiných místech podobné problémy řešit nemusíte?

Jak kde. Problémy máme i v Irkutsku a Novokujbyševsku. Nedaří se nám pohnout z místa v Uljanovsku, dříve Simbirsku. Asi tam pořád ještě vládne duch Lenina. Ale na druhou stranu. Vloni v říjnu jsme odhalovali krásný památník v Kunguru na Urale a tam to mělo velmi skvělou podporu místních. Nikdo nic nepřekrucoval a nelhal. Historické kluby tam informovaly o historických skutečnostech přesně.