Prezident Miloš Zeman ve svém inauguračním projevu jako jeden z ostrovů negativní deviace zmínil část médií, která manipuluje veřejným míněním a vymývá mozky. Potvrdily vám ty necelé tři měsíce na Hradě, že to stále rozhodně platí?

Nevím, zda se něco změnilo duchem, ale mám-li si postěžovat, a rád to udělám, musím potvrdit, že kurz u některých médií zůstal neměnný a možná se naopak přitvrdil. Kdybych řekl zcela konkrétní příklad, zaráží mě přístup televize Nova, která je vůči panu prezidentovi vyloženě negativní. Přitom nevím, z jakého důvodu. My jsme se snažili poskytnout všem médiím vždycky stejné podmínky.

Pokud se však podívám na výstupy TV Nova, tak při pochopení, že jde o komerční televizi, kde hlavní zprávy obsahují v prvé řadě neštěstí lidí a možná na pátém místě dění v politice, tak si umím přestavit, že třeba chtějí obsáhnout nějaký jiný segment diváků. Ale i v tom by měla být vyváženost. Možná mám špatnou či krátkou paměť, ale já si nevzpomínám, kdy by Nova v případě pana prezidenta uvedla něco v normálu, neřkuli v pozitivu. Cítím v tom určitou účelovost, ale určitě kvůli tomu nebrečím. Učíme se s tím žít a bereme to jako fakt.

A další média?

Některá z nich jsou objektivnější, některá jiná, typu MF DNES, s námi neumí komunikovat a nenašli k nám cestu a ani se o to nesnaží. Žádné signály k tomu, kromě občasných stupidních otázek, neregistruji. Přemýšlím, zda vůbec má cenu to opakovaně komentovat, jsem ale věčný optimista a věřím, že se jednou všechno v lepší obrátí.

Samozřejmě ani my nejsme andílci a pokud děláme něco špatně, což není způsobeno záměrem, ale třeba určitou provozní slepotou, pak bych poprosil, ať to média samozřejmě zmíní. V tuto chvíli to ale bohužel musím rozkastovat na média objektivnější a na ty pouze neobjektivní.

Lze s tím v případě těch vyloženě neobjektivních médií něco, reálně třeba z hlediska legislativy, udělat nebo si budeme muset zvyknout, že část médií lže, manipuluje a slouží svým - často zahraničním - vlastníkům?

Určité regule by měly platit i pro novináře a média celkově. Měl by existovat určitý nástroj k tomu, aby se řeklo: Tohle už je za rámec, tohle si dovolit můžete, tohle už ne… Nejsem na to odborník, ale zaslechl jsem názory, že by to částečně dokázal řešit ten tzv. náhubkový zákon (jak ho sama média označila), který platí na Slovensku. Často o tom diskutujeme.

Nejsem v žádném případě pro oklešťování svobody slova a tisku, ale pravdou je, že nějaká regulace by prostě platit měla. Ať si to připouštíme nebo ne, média mají obrovskou moc a sílu, a pokud si někdo usmyslí, že udělá z černé barvy béžovou, tak při hodně vlivných médiích je možnost národu vsugerovat, že to není černé, ale trošku béžové.

Otázkou je, jakým způsobem by se to mělo řešit, aby média nekřičela, že to má někoho zvýhodnit…

Ano, to musím zdůraznit. Žádná taková regulace by neměla být ve vztahu výhody, ať už k Hradu či komukoliv jinému, musí to být padni komu padni. Ještě zmíním jeden konkrétní případ. Před časem jeden bulvární časopis psal o kauze stíhání nějakého snad italského právníka a k tomu byla přiložena moje fotografie. Po zjištění jsem žádal o omluvu, časopis to uznal a omluvil se. Nechci mluvit o sobě, ale dávám to jako příklad. Když dnes o někom někdo něco lživého řekne a poškozený se chce bránit, tak v rámci soudních řízení trvá hrozně dlouho, než je možné se dopracovat k omluvě či případně k odškodnění.

Sankce v případě otištění pomluv by měly být nastaveny v takové výši, aby to média do budoucna nutilo dlouho rozmýšlet, co je možné otisknout a co je daleko za hranou únosnosti. Navíc nyní vidíme, že pokud se média rozhodnou někoho vláčet a pomlouvat, a posléze se to ukáže jako výmysl, možná otisknou omluvu někde na páté, šesté straně v rohu, přestože před tím tomu byly věnovány titulní strany. Alespoň minimální vyváženost by měla existovat.

Nedávno se prezident vrátil ze státní návštěvy v Polsku, které jste se také účastnil. Co považujete za největší úspěch cesty?

Polsko navázalo na velmi úspěšná jednání jak na Slovensku, tak v Rakousku. Dá se předpokládat, že veškerá jednání s nejbližšími sousedy se ponesou ve stejném duchu. V Polsku jsem se také opět utvrdil v tom, že významným faktorem je skutečnost, že pan prezident byl v nedávné historii premiérem a předsedou Poslanecké sněmovny, a tím i přístup politiků na druhé straně je spíše osobního charakteru a má to velmi pozitivní vliv na dnešní jednání. Osobnosti, s nimiž se tam setkává, jsou léty známé vzájemnou spoluprací, a v tomto duchu i ta jednání probíhají.

Na mě to působilo velmi příjemně a sympaticky. Jsem rád i za to, že díky podnikatelské misi nezůstalo ani jediné místo v letadle prázdné. Když se podíváme na návštěvu pana premiéra v Rusku, vidíme, že se početné podnikatelské delegace ujaly, což je jenom dobře. Naše země pro své podnikatele potřebuje práci, a jde o to nejlepší, co politici v tomhle segmentu mohou udělat.