Téměř bez nadsázky by se dalo říci, že za spojením TOP 09 a SZ v obvodě Jihlava stojíte právě vy. Původně jste totiž nabídku TOP 09 odmítl. Byla ale dohoda stran jedinou podmínkou a důvodem, proč jste se rozhodl kandidovat?

Nabídka TOP 09 byla pro mě bleskem z čistého nebe. Ve snu by mě nikdy nenapadlo, že já jako nestraník bych vůbec mohl pomyslet na kandidaturu do senátu. O to se ve velkých stranách kandidáti perou a procházejí primárkama. Tady přišla velkorysá nabídka. A já jsem ji odmítl s pocitem, že nemám žádnou šanci. Potom však přišla další strana – Strana zelených – se šokujícím tvrzením, že když své síly spojíme, tak tu nějaká šance přece je. Takže jsem po krátkém váhání s nabídkou souhlasil. Důvod je pak především ten, že když jsem ucítil tu sílu zodpovědnosti za to, že mě poměrně velká skupina lidí navrhuje jako kandidáta, tak jsem to přijal. Odmítnutí by mi už připadalo skoro jako pohrdání nebo něco neslušného.
Pro mě je už ta samotná kandidatura vrcholem mé politické kariéry. Tak vysoko jsem nikdy ani nepomyslel.

A jaké jsou vaše cíle?

Nejsem žádný velký politik. Jsem obyčejný člověk. Snažím se celý život dělat lidem radost pořádáním všelijakých příjemných kulturních událostí, a to mě do politiky vyneslo. Především bych se chtěl chovat slušně! Vnést do politiky lidskost, nadhled, možná trochu humoru. Rozhodně zůstat svůj! Samozřejmě bych rád prosazoval kulturu. Té je, myslím, v politice zapotřebí. Potom jsem velký fanda budování občanské společnosti a podpora všemožných spolků a nestátních neziskovek je mým krédem. Bojím se o to, aby nás nenapadlo směřovat na Východ, když už jsme se tak krásně vrátili do Evropy. Ten proevropský směr, ten bych rád hájil a prosazoval...

Která ze stran je vám ideově nejblíže? Případně v jaké oblasti se ztotožňujete s jejich politickým programem?

To je otázka asi jako, kterého syna mám nejraději. :O) Od té doby, kdy jsem pochopil, že v naší demokracii je možné, že se dvě velké politické strany, ač ideově naprosto odlišné, domluví na spolupráci a nazvou ji „opoziční smlouvou“, jsem na takové strany zanevřel. Potom jsou mi blízké všechny ty menší, které o demokracii usilují. Nejbližší jsou tedy TOP 09 a Strana zelených. Na Topce je mi sympatické, jak hájí podnikatele, jak je zodpovědná v prosazování rozpočtové odpovědnosti a jak mluví o kultuře jako o něčem, co nás nejen obohacuje, ale může být něčím jako podněcovatelem prosperity. U zelených si samozřejmě vážím postojů k životnímu prostředí.

Současný senátor Miloš Vystrčil je váš dlouholetý přítel a dokonce jste se s ním o své kandidatuře i radil. Nyní jste ale ve volbách soupeři. Proč by vám měli dát voliči přednost?

Pokud jsou dva hráči ve sportovním utkání soupeři, pak ano. Alespoň tak to cítím a myslím, že jsme se na tom s Milošem shodli. Rozhodně neberu volební kampaň jako boj a přistupuji k tomu sportovně podle pravidel fair play. Doufám, že to bude příjemné utkání. Nebylo by tedy spravedlivé, kdybych tady teď vyjmenovával své úspěchy a zásluhy. Komu dají voliči přednost, nechám na nich. Vím, že jsem to řadě našich společných přátel zkomplikoval. Omlouvám se.

Neuvažoval jste někdy, že byste vstoupil do ODS? Proč?

Zaskočila jste mě otázkou, kterou mi nikdo nikdy nepoložil, a přiznám se, že jsem s ní dlouho zápasil. Kdysi v dávných dobách bych si to býval byl přál. Mám v ODS řadu přátel, se kterými si rozumím. Jenomže už jsem psal o aroganci chování velkých stran. Jak jsem rád, že jsem nikam nevstoupil.

Mimo práci v regionální politice se věnujete organizování a pořádání kulturních událostí. Souhlasíte s názorem, že je u nás oblast kultury podceňována a podfinancována? Nebo jak byste celkově hodnotil přístup státních institucí a politiků ke kultuře?

Mám pocit, že v našem politickém prostředí přežívá názor, že kultura je něco, co můžeme postrádat. Nechápeme ji ani jako nástroj k výchově, vzdělání, zušlechťování, kultivaci a už vůbec ne jako možný zdroj příjmů ekonomiky. Je u nás stále takovou Popelkou. Umíte si představit, že by u nás bylo možné, abychom rozdali osmnáctiletým k narozeninám 500 eur na útratu za kulturu jako v Itálii? To, že se tady mluví o jednom procentu z rozpočtů na kulturu, je smutné.

Pomáhá, nebo naopak škodí kultuře dnešní mediální doba? V době internetu může být snadnější veřejnost na akci pozvat. Má ale zájem, nebo máte pocit, že žijeme spíše v jakési virtuální realitě?

Já snáším všechny technické vymoženosti doby velmi dobře. Vítám je s nadšením a často ani nechápu, co všechno je možné. (Jestli je venku pěkné počasí, nezjišťujeme tím, že se tam jdeme podívat, ale na mobilu. Pokud jsme mimo signál, tak se nedá zjistit, jaké je počasí :O)). Jenomže zážitek se nedá zprostředkovat žádnými krabičkami. A já se o lidi nebojím. Nejsou hloupí. Tak jako internet nikdy nenahradí knihy, tak diváci nepřestanou chodit do divadel a na koncerty.