Co vás nejvíce irituje při pohledu na českou politickou scénu?

Jsem zastáncem toho, že na obecní a krajské politické úrovni jde především o to, jaké má kdo zkušenosti a výsledky v rámci veřejné práce s lidmi. Na nejnižší komunální úrovni politiky proto nerozumím lidem, kteří se zaštiťují tím, že nejsou politici a s chodem samosprávy nemají žádné zkušenosti. Stejně tak se mi nelíbí názor, že kvalitním politikem může být pouze příslušník tradičního politického spektra.

Před dvěma roky jste spoluzakládal hnutí Sdružení občanů Lesné, v jehož čele stojíte dodnes. Pro letošní krajské volby jste také lídrem společné kandidátky se STAN v Jihomoravském kraji. Co očekáváte od následujících voleb, s čím do nich jdete?

Starostové pro jižní Moravu je kandidátní listina, na níž se spojili starostové měst a obcí z celého Jihomoravského kraje. Naši společnou kandidátku tvoří 50 starostů a doplňují je místostarostové, zastupitelé a osobnosti, které mají se samosprávou zkušenosti. Všichni tito lidé dostali již v minulosti ve svých obcích, městech a městských částech důvěru a jsou za nimi vidět výsledky jejich práce. Jistě není náhoda, že v rámci průzkumů veřejného mínění se dlouhodobě největší důvěře těší právě starostové. V Jihomoravském kraji budíme mezi ostatními politickými subjekty respekt a na základě toho, že už jsem byl několikrát kontaktován zástupci hlavních politických uskupení, věřím, že se s námi při volebních úvahách počítá.

Jak již bylo naznačeno, v politice působíte teprve krátce. Do jaké míry odpovídá práce v komunální politice vaší původní představě o této profesi? A jak byste chtěl své dosavadní zkušenosti zúročit v krajské politice?

Krátce možná působím jako člen samosprávy, nicméně chod samosprávy a komunální politiku ovlivňuji už od roku 2006. Veřejné činnosti jsem se věnoval dlouhá léta zadarmo a ve svém volném čase. Až do jara 2014, kdy přišli lidé a vyzvali nás, abychom šli do voleb. Právě na základě nepřetržité práce pro veřejnost, výsledků a důvěry lidí jsem se stal starostou městské části Brno-sever. Realita práce v pozici uvolněného starosty mě nijak zásadně nepřekvapila vzhledem k tomu, že jsem byl v rámci své předchozí činnosti dlouhodobě v kontaktu se členy vedení samosprávy i úřadem. Hlavní změna logicky nastala v tom, že člověk přebírá odpovědnost za činnost a směřování samosprávy a musí přemýšlet v souvislostech. A stává se samozřejmě pro občany hromosvodem jakékoliv jejich nespokojenosti. Na krajské úrovni samosprávy mohu pak zúročit právě zkušenost s nutností převzít zodpovědnost, s každodenním kontaktem s lidmi, s potřebou umět vybalancovat množství protichůdných požadavků a nároků.

Čemu byste se chtěl v krajském zastupitelstvu konkrétně věnovat a co případně prosadit?

Osobně bych se rád zabýval územním plánováním, protože jsem se územnímu plánu hodně věnoval v rámci své předchozí činnosti. Město Brno stojí společně s Jihomoravským krajem před velkou výzvou v otázce krajského územního plánu, tedy Zásad územního rozvoje JMK. Patová situace trvá už několik let a je třeba se pohnout z místa. Zbytek Jihomoravského kraje čeká zejména na výsledek diskuse o trasování komunikace R 43.  

Ve volebním programu slibujete zrychlení oprav silnic II. a III. třídy, které jsou v nevyhovujícím či havarijním stavu, a to díky lepšímu plánování a snížení cen stavebních prací ve výběrových řízeních. Jak ale budete chtít ulehčit obcím a jejich obyvatelům zejména od tranzitní dopravy?

Tranzitní doprava je obecně problém celé České republiky. Je to především otázka úpravy legislativy, která by omezila či vyloučila tranzitní dopravu po komunikacích nižší třídy. V tom má krajská samospráva omezené pole působnosti. My můžeme z této úrovně v rámci zákonodárné iniciativy kraje prosazovat změnu zákona, tak aby řidiči nákladních vozidel, jejichž průjezd územím je ryze tranzitní, byli nuceni využívat jiné druhy komunikací, především dálnice a silnice první třídy. Zprostředkovaně můžeme z úrovně kraje pomáhat obcím v jejich snaze zamezit tranzitním průjezdům velkých nákladních vozidel cestou změny dopravního značení. 

Všechny, kdo budou mít zájem, slibujete naučit, jak se bránit, jak reagovat v krizových situacích a poskytnout pomoc. Můžete tento bod více rozvést? Jak konkrétně by to mělo vypadat v praxi?

Prosadíme program, jenž bude bezplatně nabízet všem vyzkoušet si mezní situace „in natura“ – záchranu života, sebeobranu, jak se chovat při teroristickém útoku atd. Řada obcí má s těmito kurzy velice dobré zkušenosti, reakce účastníků jsou velice pozitivní. Pořádání kurzů je ale dnes na aktivitě starostů a odvíjí se od jejich finančních možností. My usilujeme o systémové řešení, chcete-li jakousi formu „civilní ochrany či branné výchovy“. Je nezbytné aktivizovat lidi, naučit je aktivně se bránit, umět se postarat se sami – pořád spoléháme na druhé, na záchranáře, na stát. A hlavně naučit lidi nebát se, protože strach z neznámého je palivem pro populisty a extremisty. Budeme iniciovat vznik centra zdraví a bezpečí, kdy inspirací je nám centrum v Karlovarském kraji. Odborníky s rozsáhlými zkušenostmi nezbytnými pro přípravu a realizaci takového projektu mezi našimi lidmi máme. Vycházíme přitom z poznatku, že každý si věci nejlépe zapamatuje, když je osobně prožije, když jsou s nimi spojeny silné emoce. Schválně, zkuste si vzpomenout, co jste dělali 11. září 2001? A co jste měli na oběd minulou středu?