Varujete před přijetím tzv. pandemické úmluvy, kterou připravuje Světová zdravotnická organizace (WHO). Proč? Dosud ve veřejném prostoru mnoho vážných kritických hlasů vůči tomuto dokumentu nezaznělo.

Musíme vyvodit poučení pro příště z toho, jak jsme coby společnost zareagovali na covidovou pandemii a nechali se zmanipulovat strachem. Je třeba, aby si lidé uvědomili, co se tehdy stalo a objektivně si to zhodnotili, ukázali na chyby apod. Jednou z věcí, o kterou se nyní některé nadnárodní struktury snaží, je tzv. pandemická úmluva, kterou navrhuje WHO. Čtenáři jistě mají v paměti Istanbulskou úmluvu, kterou nedávno zamítl Senát. Uděláme-li srovnání, tak Istanbulská úmluva byla sporná a teoreticky zneužitelná, ale svým způsobem nepodstatná věc. 

Pandemická úmluva oproti tomu je úplně jiného kalibru. Některé mocenské struktury, které jsou v konfliktu zájmů, chtějí pod záminkou WHO dosáhnout získání více kontroly nad lidmi a moci k výraznější manipulaci, aby to, co se všechno stalo za covidu, bylo příště ještě jednodušší. Lidem by se odebrala možnost se vyjádřit, zavedla cenzura a nikým nevolená WHO by mohla rozhodovat za státy. Některé pasáže, jako například článek 13a byl z návrhu úmluvy vypuštěn, protože byl příliš extrémní. Umožňoval by WHO uzurpovat si právo na řízení jednotlivých států. Bylo to moc i na státy, které se vůči tomu ozvaly a WHO tu pasáž vypustilo. Považuji to za klasickou taktiku, kdy někdo navrhne něco úplně absurdního s vědomím, že to stejně neprojde, ale věci, které jsou o něco méně špatné, zůstanou mimo pozornost a státy si řeknou, že jde o kompromis. To je špatně. V té úmluvě zůstává například článek hovořící o způsobu řízení informací, tedy o faktické kontrole médií a jak by k tomu státy měly přistupovat. Jinými slovy přijetím této úmluvy, v případě další možné pandemie, by se tím státy musely řídit a před občany by se vymlouvaly na to, že to sice nechtějí, ale zavazuje nás k tomu tato úmluva. Takže místo poučení z covidové doby by tzv. pandemická úmluva vedla k mnohem horším věcem.