Otče, vy jste na facebook napsal europoslanci KDU-ČSL Pavlu Svobodovi, že dle něj je Bašár Asad diktátor, který páchá na svém lidu genocidu, zatímco křesťané slavili vítězství Asada. On odepsal: „Vážený pane faráři, dilema, které popisujete, řeším i já. To dilema zní: budeme Assada posuzovat z hlediska dopadu na křesťany, anebo na civilisty obecně. Pokud by šlo jen o křesťany, tak těm se relativně dařilo dobře. Jsou-li našimi bližními i nekřesťané, pak je to jednoznačné: Assad provádí genocidu na vlastním obyvatelstvu. Např. před pár týdny městem procházely jeho milice s adresami odpůrců a vyvražďovaly jejich ženy a děti. Statisticky vzato, takový ISIS je proti Assadovi banda amatérů, kteří sice svoji brutalitu medializují, ale co do počtu obětí jsou řádově za Assadem – odhad jeho genocidy je někde okolo 250.000 obětí. Pro vhled do situace doporučuji interview na DVTV s Janou Hybáškovovou, arabistkou a bývalou velvyslankyní EU v Iráku, je to rok staré, v mnohém zastaralé, ale to podstatné tam je.“ Co si myslíte o reakci Pavla Svobody?
Reakce pana poslance byla, jak jen to říci... zcela nepřekvapivá?
Můžete to, otče, nějak konkretizovat?
Inu, pane redaktore, pokusím se o to, i když je to na dlouho.
Víte, ono se dá rozdělit celé slavné lidovecké nutí na jakési dva proudy. Na proud základu a proud špiček, tak to alespoň – jak lidovce pozoruji od doby, co jsem jejich činnost zaregistroval – vnímám já.
Základ všeho, jak ostatně asi všichni vědí, tvoří masa věrných. To jsou ti, které mnozí, jistě soudní, čtenáři znají z každodenního kontaktu jako spolehlivé čestné lidi, kteří se snaží nasadit své skromné síly pro blaho veřejnosti na jakémkoli postu. Kostelníkem či varhanicí v Horní Dolní počínaje, starostou či radním konče. Dělají to, co považují za správné a prospěšné. Někdy narazí na nepochopení, odpor, možná i nenávist, ale snad každý, i když s nimi nesouhlasí, jim neupře určitou míru upřímnosti a pokud se s nimi pohádáte či nahlas vyjádříte nesouhlas, nebudou se vám mstít a po vychladnutí na obou stranách s nimi klidně půjdete na pivo, protože vás nikdy nepodrazili a nejsou mstiví. A hlavně, nemají ambice nějakým způsobem vyniknout, a proto se, bohužel, nikam necpou.
Pak tu máme tu druhou, početně méně, politicky však více významnou skupinku ambicemi nebo chcete-li „politickým čichem“ přetékajících, řekněme to na rovinu, kariéristů. Těmi jsou vybaveny všechny partaje a z krátkodobého hlediska jsou jejich požehnáním, z dlouhodobého však jejich zhoubou. Jistě, takový kostelník, který je poctivec, nic nesplnitelného vám neslíbí, vysoké politiky se ekluje, do vyšší politiky se cpát nechce a pokud se na nějaké kandidátce objeví, tak je pouhou vatou a vůbec se s ním nepočítá, neboť politika patří protřelým. A to je škoda.
Takže ve finále lidovce ve vysoké politice reprezentují takoví lidé jako je bývalý komunista Pithart, nestraník Gabal a jeho manželka Hybášková, odpadlý můj kolega Herman, který před svým ministrováním za lidovce nebyl členem KDU-ČSL ani rok a tak dále, a tak dále, a tak dále. Nebo na krajské úrovni se v koalici jakéhosi hnutí s lidovci objeví na kandidátce doktor, který svým pacientkám doporučuje potrat – jde o Liberecký kraj.
Takže ve finále za lidovce hovoří mnozí, kteří, i když se po křesťanských zádech vyšplhali vzhůru, s křesťanstvím mnoho společného nemají, nebo nemají chuť prosazovat křesťanské ideály. A také je třeba zdůraznit, že díky těmto existencím se KDU-ČSL stává pro mnoho věřících a zásadových křesťanů nevolitelnou.
Ale jak tedy vnímáte onu zásadu Mons. Šrámka, zakladatele lidovců, takzvanou „politiku možného“?
Jako chybu. Mons. Šrámek – dlužno dodat, že ti Pithartové, Hermanové a spol., kteří se ve vládách bratříčkují s kýmkoli, tím kráčejí v jeho stopách – byl možná idealista, možná politik, ale hlavně se do politiky neměl míchat. Měl stát u oltáře a věnovat se spáse duší, a ne politice. A když už se chtěl věnovat politice, tak měl pevně zastávat křesťanské principy, což, dlužno dodat, nečinil.
Nejsou to až příliš tvrdá slova?
Proč by měla být? Vezměte si například takové Benešovy dekrety. Já vím, v českém prostředí je to otázka velmi citlivá a vydávám se na tenký led, jenže těch prezidentských dekretů je celá spousta. Nejsou jen o Němcích ze Sudet. Jsou i o vykládce vagónů, bankách, lidových soudech, zestátnění (po křesťansku se to dá definovat jako krádež) velkých i malých (od 15 zaměstnanců) podniků a pod tím vším je Šrámkův podpis. Ale především, což mi asi nejvíce vadí, je Šrámkův podpis pod Košickým vládním programem, který ze zdravé politické soutěže vyřadil agrárníky, ale hlavně otevřel dveře bolševizaci a samotnému Stalinovi, aby nás následně „sežral“. Vždyť sami lidovci, podpisem svého šéfa-zakladatele, katolického kněze, uznali vedoucí úlohu KSČ v Národní frontě. Tolik asi k „politice možného“. Nebo, všechno je možné, ale ne všechno je dobré. A toto si, žel Bohu, lidovci nesou na svých bedrech jako batoh naplněný kamením doposud. Uzavřel bych to tím, že jako křesťané zapomněli lidovci na jednu křesťanskou zásadu: „S ďáblem se nevyjednává.“
Takže pokud bych to měl shrnout, tak pan Svoboda jedná zcela v intencích zakladatele: Není důležité, co je křesťanské, důležité je, co po mně „vedoucí“, ať už je to kdokoli, chce. Brusel chce, aby Asad byl diktátor, Brusel má přeci vedoucí úlohu, tak je Asad diktátor. Dovolil bych si tu ocitovat reakci svého přítele, pravoslavného křesťana ze Sýrie, který mi, jako reakci na můj FB dotaz panu poslanci, napsal toto (ponechávám v té jazykové verzi, jaké jsem to obdržel):
„Ahoj
Ten vase poslanic nic nevi
Opakuje to co mu rikaji vedeuci
Tak prosim te nezlob se na neho .
Pride chvili a uz neni daleko a vsechno bude jasno
6 let lez a vrazdy myslim ze to staci kazdemu aby vedel pravdu "kdyby nebyl blbec " “
Je ovšem jedna věc (ono jich je vícero), která mi vrtá hlavou. Jak mohou být lidovci, odvolávající se na odkaz mons. Šrámka v koalici s člověkem, který má pod palcem potravinářský průmysl (ten by měl být dle Benešových dekretů, kde je podepsán Šrámek, v rukou státu) a má více jak 15 zaměstnanců (opět dle Benešových dekretů a opět podepsán Šrámek, má být státní)?
Z toho mi vychází, že lidovci už nejsou věrni asi ničemu. Ani křesťanství, ani odkazu Mons. Šrámka, svého zakladatele. I když, tady bych si měl po křesťansku posypat hlavu popelem, neb lidovcům křivdím. Lidovci přec jsou věrní oné ideji „politika možného“, což se dá dnes chápat jako „udrž se u koryta, jak jen nejdéle je to možné“. O čemž nás přesvědčili v Paroubkově vládě, která odhlasovala něco tak nekřesťanského, jako je registrace homosexuálních párů a přesto v ní, jistě se skřípěním zubů, setrvali a loni, když vládou prošel další zcela nekřesťanský zákon o adopci dětí homosexuálními páry, opět vytrvali. Jsou to prostě borci! Borci, kteří nehledě na křesťanské morální zásady, ve vládě, když už se tam jednou dostali, zůstanou za jakoukoli cenu.
To je sebezápor, to je oběť, viďte pane redaktore.
Otče, nejste poněkud jízlivý?
Přiznávám, jsem.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík