Otče, v našem posledním rozhovoru jste o Miloši Zemovi řekl: „Jeho prezidentování mne ani nepřekvapilo, ani nezklamalo. Rozhodně mi nezavdal příčinu k tomu, abych se jím a jeho činností zabýval dnem a nocí a za bezesného převalování se v peří přemýšlel nad jeho politickou smrtí. Ani mi nezavdal příčinu k ostentativním prohlášením typu: ‚Stydím se za svého prezidenta!‘ A pokud se stane i protentokrát prezidentem, tak to unesu a plakat rozhodně nebudu.“ O Jiřím Drahošovi jste řekl: „Pan Drahoš je jistě seriózní pán, ale proč tedy pro podtržení serióznosti nosí brýle, které jsou na nic (že by image?), a tudíž je to, stručně řečeno, podfuk. A není ten, co páchá veřejně podfuk, takhle náhodou veřejný podfukář? Ale hlavně, člověku, který pohrdá lidmi, když jde o referendum, a zároveň by mu „bodly“ jejich hlasy, pokud by mu zařídily prezidentskou sesli, svůj hlas tedy rozhodně nedám.“ Tak jak vidíte druhé kolo prezidentské volby?

Vidím ho jako vyvrcholení jakési pětileté „taškařice“, kdy jsme mohli sledovat občasné vzedmutí antizemanovských i prozemanovských nálad. Nyní jako by se tato občasná vzedmutí slila do jedné velké vlny tsunami a s určitou dávkou zvědavosti čekám, co tato vlna rozmetá, možná zničí mnohaletá přátelství, naruší rodinné vazby anebo také neudělá nic. Protože až bude jasné, kdo bude dalších pět let prezidentem, vášně utichnou, ale obávám se, že přestože jsme národ, který umí vše brát s humorem, některé příkopy už byly vykopány natolik hluboké, že po nich zůstanou alespoň nějaké jizvy. A tak se ptám, ostatně jako v minulém rozhovoru, jestli to stojí vůbec za to. I když jsou prezidentské volby jistě důležité, stále jsem toho názoru, že pro život jsou i věci daleko důležitější…

Podle kněze a teologa Tomáše Halíka padl v prvím kole voleb mýtus neporazitelného Zemana. „Nadcházející zápas dvou kultur – džentlmenství a barbarství – ukáže nám samým i světu, jaká je kvalita našeho národa, zač Češi stojí a jakou budoucnost si zaslouží,“ uvedl Halík. Co o těch slovech míníte?

Jsem zmaten, není mi totiž jasné, co pan profesor míní oním mýtem neporazitelnosti. Pod pojmem mýtus si totiž představuji cosi jako notně přibarvenou, a tedy ne vždy realitě odpovídající událost či sled událostí. A vzhledem ke skutečnosti, že zatím Miloš Zeman v prezidentském klání nebyl poražen, nepočítáme-li onen jeho pokus v dřevních dobách, kdy prezidenta volili poslanci a kdy se o tento post též ucházel. Takže kde je onen mýtus a kde je ona událost, která by onen mýtus uvedla v pád? Matematika, což je věda značně nemýtická, jasně hovoří ve prospěch zatímního prezidenta.

A též nevím, o jaký zápas kultur jde. Diskuse mi spíše připadají, jako by šlo o jednu a tutéž kulturu, a to nějakým způsobem vyhrát volby a naklonit si voliče. A někdy jako by ono naklonění si voličstva bylo hodno jakékoli ceny. Zase až tak veliký rozdíl mezi „džentlmenstvím“, které za použití slušných slov dokáže protivníka zničit či alespoň znemožnit, a „barbarstvím“, které dokáže protivníkovi rozbít ústa či ho alespoň poslat tam, kde slunce nesvítí, nevidím. Osobně bych v tomto případě preferoval „barbarství“, neb mi připadá upřímnější a daleko čitelnější než medotekoucí jeduplné džentlmenství… Já jen doufám, už kvůli nim samým, že oba kandidáti zachovají určitou úroveň vzájemné slušnosti a respektu. Horší to bude asi se skalními „hooligans“ a „ultras“ obou táborů. Tam lze čekat asi cokoli.

Nevím ani, co chce mons. Halík ukazovat světu. Zrovna jsem byl v Itálii a jediný, koho tady zajímají volby v Čechách, je jedna známá Češka, která je zde provdána a předpokládám, že stejný zájem o výsledek prezidentských voleb projevují i občané Burkiny Faso, Salvádoru nebo Indonésie. A to samé se dá asi i říci o USA, kde mají i reportéři, kteří by jakýsi přehled měli mít, někdy problém rozlišit Česko od Čečny a Rakousko od Austrálie. A myslím, že je to putna i Číňanům, neboť oni vědí moc dobře, že se evropská vrchnost bude stále ucházet o jejich obchodní a finanční přízeň, a jestli z tohoto zástupu vypadne jeden státeček o deseti milionech potenciálních zákazníků, tak to Čínu rozhodně nepoloží. Zrovna nedávno tam byl přece Macron a mluvilo se jen o kšeftech a na lidská práva jaksi nevyšel čas. Vidíte, jak to hezky jde a pro Čínu je přece důležitější Francie než my.