Jak jste jako člověk z branže, bubeník, textař či hudební producent vnímal Karla Gotta?

Karel Gott mě provází životem od dětství, tak asi jako většinu národa. Přiznám se, že jako kluka mě moc nezajímal, protože jsem jako každý mladík měl potřebu revolty. Tu mi nabízela rocková hudba. Ale s přibývajícími léty a také s nastupujícím aktivním hraním, jsem začal kromě rocku poslouchat jazz a pop music. A tak jsem pomalu, ale jistě začal přicházet na chuť i Karlovi Gottovi. Neříkám, že všechno, co v té době zpíval se mi líbilo, tak je to ostatně u každého interpreta. Ovšem jeho barva hlasu, rozsah, precizní frázování, to všechno jsem musel ocenit. Ta kvalita v provedení vždycky byla a zůstává i teď nesmírná. Třeba Lady Carneval je strhující stále. Nebo Dívka jako porcelán, skvostná skladba. Mohl bych jich jmenovat desítky a desítky.

Po roce 1989, kdy jsem se věnoval převážně produkci desek, jsem jednoznačně oceňoval jeho schopnost být perfektně připraven a odvést vždy stoprocentní výkon. Mimochodem, v roce 1993 jsem byl jedním ze dvou producentů 2CD HerrGott, na kterém jsou natočeny Karlovy skladby v podání české popové a rockové špičky – Kamil Střihavka, Olympic, YoYo Band, Věra Martinová, Macbeth a tak dále. Kdyby mě Karlova tvorba nezajímala, tak bych asi těžko tyhle desky spoluprodukoval, že? Dá se říct, že jsme už tehdy vzdali Karlovi hold. Byl a navždy zůstane tím největším zpěvákem československé pop music. Občas jsme se potkávali na různých akcích nebo ve vydavatelství, rád na to vzpomínám.

Ale přidal byste se k těm, co zesnulému zpěvákovi mají za zlé, že zpíval a sklízel úspěchy v dobách normalizace?

To rozhodně ne! Jeho fenomén nemá s normalizací vůbec nic společného. Prosadil by se kdekoliv ve světě. Ostatně, v Německu či Rakousku měl úspěch úplně stejný jako doma a tam nemůžeme hovořit o nějaké normalizaci. Víte, když jste výjimečný v jakémkoliv oboru, lidem je jedno, odkud jste. A u zpěváků to platí dvojnásob, pokud dokáží mít charisma a potěšit lidskou duši. To Karel Gott uměl vrchovatě.

Týdeník Respekt napsal, že kariéra Karla Gotta by nebyla „myslitelná v žádném jiném než v autoritativním režimu, který si udržuje kontrolu nad kulturním provozem“. Takže vy nesouhlasíte s tím, že jeho úspěch byl dán především tím režimem?

Jeho úspěch nemá nic společného s normalizací. Ale samozřejmě, že každý autoritářský režim se snaží využít známé osoby k vlastní prezentaci. Dělo se tak za války, dělo se tak v éře normalizace, děje se tak paradoxně i teď. Podívejte se třeba na Vlastu Buriana, toho komunisti po válce zařízli, přestože v té skeči Hvězdy nad Baltimorem vystoupil jen jednou a to ještě z donucení nacisty. Jeho výkon byl naprosto strašný, až je s podivem, že nebyl nařčen ze sabotáže. Ale po válce mu to sečetli jiní. Jaroslavu Marvanovi, který v těchto skečích vystupoval velmi často, ovšem nikoliv. Přidal se po válce na „správnou stranu“, a tak se ho to netýkalo. A to byl mezi válkami v divadle nahrávač Buriana! Takže jestli chce někdo podsunout myšlenku, že Karel Gott měl úspěch jenom díky režimu, který tu vládl, tak je buďto blázen, nebo naprostý ignorant.

Hudební publicista Jiří Černý uvedl, že Gott byl jedním z největších antikomunistů, s jakými se kdy setkal. I řada dalších se teď svěřila s tím, že pomáhal, často i hodně finančně lidem, které režim postihoval, ale nikdy o tom nemluvil. Mohl zpěvák jako vůbec nejexponovanější celebrita v rámci tehdejšího režimu proti komunismu otevřeně vystupovat, byť s ním vnitřně nesouhlasil?

Tak jsou určité hranice, kam až můžete s kritikou jít, pokud chcete vykonávat svoje povolání. Pokud překročíte Matrix, je to už jedno, jste v kotelně nebo mrtvý. To záleží v kterém totalitním režimu v závislosti na době se zrovna nacházíte. Ty hranice musel vidět především sám Karel. A vzhledem k jeho inteligenci, nepochybuji, že udělal maximum možného. Myslím, že v případě Karla Gotta bylo dobré rozhodnutí nejít za hranu a většině lidí v Československu ulehčit život. A že jeho zpěv lidem pomáhal přežít tu blbou dobu, vidíme teď, když se s ním lidé loučí. Bude většině chybět.