Máme za sebou více než dva měsíce nouzového stavu, na které nikdo z nás kvůli jejich výjimečnosti určitě nezapomene. S čím si budete toto období spojovat vy?

Obavy o rodiče, kterým je oběma přes 70 let, o sestru, která s těžkým postižením žije v ústavním zařízení, péče o děti, které se musely vzdělávat doma, a potřeba skloubit to s velmi náročnou prací ředitele velkého výzkumného ústavu, který jsme museli uvést do nouzového režimu se všemi omezeními a současně jsme se podíleli na aktivitách spojených s bojem proti koronaviru. Bylo to velmi intenzivní, vlastně stále ještě je.

Při hodnocení vlády během epidemie koronaviru se určitě nezařadíte k těm, kdo by Babišův kabinet chválili. Jaké hlavní výtky byste mu tedy adresoval?

Tady vás možná překvapím. Vládu bych pochválil za to, že v pravý moment reagovala relativně rychlým zavedením tvrdých opatření najednou, což podle současných informací ten virus zastavilo, protože jsme nedosáhli bodu, kdy by se začal nekontrolovatelně a exponenciálně šířit. Pohled do světa naznačuje, že země, které omezení zavedly najednou, si vedly mnohem lépe než země, které reagovaly pomalu a postupněji. Připomínám, že opozice včetně ODS tento postup podporovala.

Pak ale myslím, že si vláda řadou věcí celkový dojem začala trochu zbytečně kazit. Jednak zmatky – nevidím v Evropě jinou zemi, kde by se krizová opatření a detaily jejich nastavení měnily prakticky každý den, ale také tím, že v řadě věcí vláda až příliš dávala najevo nezájem o ústavní pravidla a zákony, čímž začala vyvolávat možná zbytečné, ale pochopitelné obavy. A pak je zde přechod zpět do normálu, který také pokulhává.