V lékárnách prý stále chybějí stovky léků. Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek v současné době ujistil, že v Česku existuje ke všem druhům antibiotik alespoň nějaká varianta. Problém má být ale stále s léky na epilepsii, potíže jsou se sirupovými a suspenzními formami antibiotik pro dětské pacienty, chybí penicilin, některé druhy inzulinu, léky na hypertenzi, onkologické léky… Jaké jsou zprávy z vaší nemocnice? Zasahuje vás nedostatek léků?

Přiznám se, že i my tady v nemocnici výpadky pociťujeme. Jenže nám se dřív podařilo prosadit, abychom měli vlastní lékárnu, která je v majetku nemocnice. Management se snaží. A dobře poslouchejte, že Čech chválí svůj management! Logicky to na nás nedopadá jako na jiné lékaře a lidi v terénu. Nicméně prožili jsme krizi, kdy scházela antiarytmika, léky proti poruchám činnosti srdce, ale to netrvalo dlouho. Nyní prakticky každý den jsme informováni, která antibiotika jsou k dispozici.

Kdyby toto slyšel pan premiér Petr Fiala, začne vysílat signály, jak máme dokonalou vládu. Jen by mu asi nedošlo, že je už naprosto únavné, aby se lékaři ještě každý den starali o to, co je zrovna k dispozici. Promiňte, to je věc, ze které jsme už unavení.

Mám pocit, že celá naše společnost se blíží do neobolševismu. Pamatuji doby minulé. A je-li úkolem, aby si i mladí vyzkoušeli, že pořád něco nebylo, v tom případě musím říct, že se to vládě a trhu daří. Daří se to i slavné Evropské unii. Pořád se vyřvávalo, že trh všechno určí. Jestliže trh všechno určí, tak prostě někdy něco není…

Ale vrátím se na začátek, za nás, za nemocnici, nemohu říci, že bychom prožívali markantní krizi, a mohu říci, že je to bezpochyby díky managementu, který se snaží, aby nás alespoň tyto věci neobtěžovaly. Máme spoustu jiných a důležitějších věcí na práci než kontrolovat stav trhu.       

Objevují se návrhy, že by měly existovat, řekněme, nějaké zásoby život zachraňujících léků, za které není náhrada. Děje se to?

Omlouvám se, ale mluvíte s obyčejným frontovým doktorem. To je věc nemocniční lékárny. Máme tady sklady, ve kterých jsou život zachraňující léky. Toho jsme my naštěstí ušetření, o to se stará management. Vůbec jim nezávidím, o co všechno se musí starat.

Stále trvá vlna respiračních onemocnění, nebo už se uklidnila?

Za můj obor, tedy za internu, jak se to vezme. Virové infekce už tolik neřádí a nezahlcují nás. Nicméně lidé čekají na lůžko dlouho, jsme úplně zaplnění, v zoufalé lůžkové situaci, nemocných je mnoho. Je mnoho zápalů plic, ale ukazuje se, že většinou bakteriálních.

Nerad bych vypouštěl poplašnou zprávu, ale já jako kdysi mladý doktor po vítězném listopadu jsem měl pocit, že se zdravotní stav populace postupně zlepšuje. Věřil jsem, že doženeme jednou západoněmecké penzisty, které jsem obdivoval na Hradčanech jako mladý student, protože vypadali neskutečně lépe než naši šedesátníci. Nicméně poslední tři roky, a neházejme to na covid, se něco děje, zdravotní stav lidí se začíná opět zhoršovat. Něco se tu děje a zodpovědní by se tím měli zabývat. Lidé mají mnoho diagnóz. Lidé, kteří by podle traktoristy Jurečky měli pracovat, už jsou tak nemocní…

Covid, chřipka nás netrápí, ale nemocných je hrozně moc. Máme takový ukazatel, kterému se říká obložnost. My bychom si už zasloužili od pana premiéra titul brigády zlaté kapitalistické práce, protože už máme obložnost sto deset, sto dvanáct procent. Naše zdravotní sestry tady padají na ústa vedle lékařů. Přitom nám lůžka neubyla, ale naopak přibyla. Prostě něco se děje.

Takže největší problém vidíte v tom, že pacienti přibývají…

Tato země má nadbytek analytiků, politologů atd. Nevím, co analyzují, ale tohle by byla práce pro ně. Podle mě se začal zdravotní stav populace zase zhoršovat. A to by mělo být alarmující. Co je příčinou, nechme stranou.

V současné době se v souvislosti se zdravotnictvím vlastně hovoří jen o tom, jestli jsou, nebo nejsou léky. O problémech, které vy zmiňujete, se poměrně málo mluví, nebo ne?

O problémech se za současné vlády skutečně mluví velmi málo. Proto se nestydím za slovo neobolševismus. Jako mladý jsem byl na to zvyklý, že se mluvilo jen o úspěších, a ne o problémech. Chápu, že se to špatně poslouchá a už tak lidé prožívají hodně stresu. Jenže já žiju i všední život. Snad i ti naši politici žijí všední život.

Promiňte, že odbočuji, vidím, že jsou lidé zatím zticha, ale já platím SIPO o sto až dvě stě procent větší než loni. Vůbec mně nejde do hlavy, jak to zvládají lidé, kteří jsou na penzi. Jsem z toho úplně šokovaný. Pak slyším pana premiéra, že mám být klidný, že mě nenechá padnout. Ale něco nám před volbami slibovali a všechno je pryč. Nedivte se, že nemluví o problémech, oni žádné nemají kromě jedné země na východě, o které slyším furt. Krucifix, ale je to vláda České republiky.