Ústavní soud zamítl návrh poslanců hnutí ANO, kteří napadli nižší valorizaci penzí. Tu prosadila vládní koalice. Důchodci kvůli tomu v červnu dostali přidáno v průměru o tisíc korun méně, než čekali. Paní poslankyně, jak byste to okomentovala?

S tímto rozhodnutím nesouhlasím, byť jsem nucena ho respektovat. Ústavní soud prohloubil příkopy ve společnosti a otřásl důvěrou milionů lidí v nějakou elementární spravedlnost – to je možná na tom všem to nejhorší! Jsem také přesvědčena, že výsledek rozhodnutí zásadně ovlivnili nově zvolení soudci, které jmenoval Petr Pavel. A ještě z jedné věci mám strach – že teď už vláda nebude mít žádnou brzdu v tom, co chystá na naše občany.

Velkou debatu vyvolalo to, že Senát odmítl ratifikovat Istanbulskou úmluvu. Jak na ni nahlížíte vy?

Jsem rozhodně pro zásadní zpřísnění trestů za násilí na ženách a sexuálním útokům obecně. Za naprosto nemístné považuji rozhodnutí dát někomu podmínku za opakované znásilňování a vydírání, čímž narážím na nedávný rozsudek, který podle mého soudu právem vyvolal pobouření! NE zkrátka znamená NE! Nejsem si ale jista, zdali by právě těmto obětem Instanbulská úmluva nějak pomohla…

Poslanci dokončili první kolo jednání o možnosti korespondenční volby pro Čechy, kteří žijí v zahraničí. Co na to říkáte?

Je to prachsprostý cynismus této vlády, která tvrdí cosi o právech našich občanů žijících v zahraničí. Důvod, proč na to tak tlačí, je ovšem naprosto jednoduchý – vláda potřebuje nové voliče, protože ti, na něž přímo dopadá jho toho, co dělá a nedělá, ji volit už nechtějí. 

Škoda že vláda podobně nedbá na sociální práva, život našich občanů nebo pracovní právo, kde chce zavést výpovědi bez udání důvodu. 

Korespondenční volba – navíc spojená s tím, že občanství mají dostat i vnoučata emigrantů – je natolik obrovský zásah do fungování voleb, že by její přijetí nemělo probíhat tímto „násilným“ způsobem. Tedy já si myslím, že nemá v naší zemi být vůbec, jelikož i v zahraničí mohou naši občané volit už nyní, ale tady ten tlak na rychlé přijetí mě pouze utvrzuje v tom, co jsem řekla o tom, proč to všechno vláda dělá. 

A co říct k informaci, že premiér Fiala nepřiznal milion, uložený v družstevní záložně a k dalším „informacím“, které se kolem toho objevily?

I tato věc má dvě roviny. Zapomenout jen tak někde milion – což v roce 2015 představovalo více než 3 průměrné roční výdělky – je samo o sobě divné. Nevím, kdo z normálních lidí to takhle má.