Jak hodnotíte letošní rok plný událostí nejen v České republice, ale i v Evropě a ve světě?

Ve svém už poměrně dlouhém životě jsem takový chaos ještě nezažil. Jak světový, tak domácí. Zákon stíhá zákon, paragraf stíhá paragraf, zatímco kvalita klesá. Zákony jsou psány účelově, bez právního vhledu, nikdo si s nimi neláme hlavu. Ono se to potom opraví v novele. Tam, kde bylo sto padesát paragrafů, je po novele dvě stě padesát a nevím, kde to skončí. Je to špatně, lidé zákony nereflektují, případně jen, když se jich nějak přímo dotknou, ale jinak je nesledují. Když nějaký starosta rozestaví všude zákaz zastavení a všude stojí auta, tak je něco špatně. Lidé chtějí vyhlášky proti šmejdům, ale nikdo je nedodržuje. Trpíme inflací předpisů, státní správy předávají práci na obce místo toho, aby jim předaly peníze. Naše domácí starosti jsou nulou proti tomu, co se děje ve světě, a nikdo si nechce přiznat, že to nemá řešení.

Politici ohlupují veřejnost uzavřením hranic, které nemůže fungovat – když se nad tím člověk zamyslí. Lidé nepřemýšlí, a navíc někteří politici mění stanoviska ze dne na den. Jednou ženy do dozorčích rad, pak zase ne. Spoléhají se na to, že voliči mají tolik vlastních starostí, že se nestačí zamyslet do hloubky. Osobně bych vydal dva zákony. Zákon o zákazu zákazů. Kdo by chtěl něco zakázat, musí nejprve prokázat, že neexistuje jiná cesta. Zákazy umíme dokonale. Stane se atentát a Evropa zpřísní ozbrojování občanů. Reagujeme na jednotlivosti.

A ten druhý zákon?

O regulaci regulací. Budeme stále vymýšlet nové a nové registry, další kontrolní hlášení, až se z toho jednou zblázníme. Typické je kontrolní hlášení, u kterých ministr prohlásil, že tato data stejně mají k dispozici. Tento nekonečný příběh trochu zavání strachem státních zaměstnanců o svůj byznys. Aby o něj nepřišli, tak vymýšlejí další vyhlášky a zákony. Jejich oddělení pak nelze zrušit, protože budou potřeba novely zákona a metodické pokyny a kdo jiný by je měl vytvořit, než autoři zákona. Nakonec je to stejně složitější, než to bylo. Zákony bychom měli tvořit v nutných případech. Přežijeme bez toho zákona? Potřebujeme ho? Potřebujeme tisíc věcí, ale stane se bez něj něco fatálního?