Tak jsme zažili vzrušující 17. listopad. Na jeho začátku vyhodili aktivisté do koše květiny od Zemana a Babiše, protože květiny od nich „jsou v rozporu s demokracií“ a „lidé jako Babiš rozbourávají demokracii“. Lze to pochopit?

Lze to pochopit. Ti lidé jsou frustrovaní, že není po jejich. Představte si, že už patnáct let pobíhají po ulicích, fasují červené karty, vyrábějí transparenty, kupují vajíčka, demokraticky je vrhají na ty, kteří byli zvoleni jinak, než si frustráti představovali a… Nic. 

Už patnáct let nemají ani toho svého vytouženého prezidenta. To musí být frustrující. Představte si, že jim bylo třeba osmnáct let, když skončil mandát jejich idolu, prezidenta Havla. Dnes jim tedy je třiatřicet. Mládí v hajzlu, tolik úsilí a nic.  Tak se radikalizují a dělají prasárny (viz třeba ty kytky v koši).

Na akcích se objevily transparenty jako „Babiš je čurák“ či výzvy k Miloši Zemanovi, aby už umřel. Miroslav Kalousek se vyfotil s dětmi, které nesly transparent „Děti na Krym nepatří“. Desetitisíce lidí žádaly demisi vlády. Jsou takové oslavy svátku přehnané, nebo si to Babiš zaslouží? A co vlastně Ladislav Větvička a 17. listopad? Komunista jistě nejste, takže slavíte?

Já slavím 17. listopad jako návrat svobody. V létě roku 89 jsem smutně chodil okolo berlínské zdi (z té blbé strany) a nenapadlo by mě, že rok poté se budu po Západním Berlíně svobodně procházet. Dva týdny před 17. listopadem jsme s přáteli poslouchali ve Wroclawi naživo Kryla a Hutku spolu s Nohavicou, Dobešem a Streichlem a nevěřili bychom tomu, že je o pár dnů později všechny uvidíme u nás v Československu. Do té doby jsem mohl bez omezení cestovat leda tak do NDR nebo do Maďarska, najednou jsem u cesty zvedl palec a byl v Dánsku, Rakousku nebo Řecku. Otevřel se nám svět a je mi úplně jedno, jestli toho dosáhl generál Lorenc s KGB nebo Havel a jeho parta. Je mi úplně jedno, že na počátku naší barevné revoluce byla bolševikem povolená manifestace SSM, roznětkou se stali ležící agent Státní bezpečnosti Ludvík Zifčák a mluvící agentka Dražská a bodem zlomu byla opravdová „fake news“ Petra Uhla o mrtvém studentovi (v originále na Svobodné Evropě si ji můžete poslechnout tady). Počítá se výsledek a myslím, že můžeme oběma stranám děkovat, že převrat po listopadu proběhl bez násilí a civilizovaně.