Jak hodnotíte 17. listopad s odstupem 25 let? Jaká podle vás přinesl listopad pozitiva?

Připomenul bych novoroční projev Václava Havla 1. ledna 1990. Ten zakončil slovy: „Vláda věcí tvých se do rukou tvých navrátila.“ Takže listopad jako zásadní věc přinesl, že se vláda věcí navrátila do rukou Čechů a Slováků. Jiná věc je, jak ten lid s tím naložil. Nedávno řekl jeden politolog, kterého sice zrovna moc nemusím, kouzelnou větu: „Politici jsou takoví, jací jsou jejich voliči.“ Pokud se společnost k této základní tezi, která je pravdivá pro celý svět, nepřihlásí, tak to nebude dobře. Ve společnosti mají lidé takové politiky, jaké si zasluhují.

Dalším přínosem je, že tady vznikla podnikatelská skupina, o které se sice nemluví, ale která skutečně je krví a solí této země. To nejsou ti tuneláři, ale jsou to lidé v různých akciovkách, eseróčkách či OSVČ, kteří se začali starat sami o sebe a své rodiny. Platí daně, zajistili celkem slušný životní standard svým dětem a rodinám. Bohužel je jich čím dál tím míň. Když je levicová vláda, tak je ždímá, pravicové vlády jim zatím nepomohly.

A pokud jde o negativa?

Ačkoli se čím dál tím víc rozcházím názorově s Václavem Klausem, tak on měl ambici vytvořit z České republiky světového tygra a my jsme pro to předpoklady měli. Ale nenaplnilo se to. Problém je, že vyšší výkonnost tohoto národa nelze zřejmě vycepovat. To by širší skupina lidí musela přijmout určité etické hodnoty a heslo „pracovat, pracovat, pracovat." Žádným populismem, žádnými levicovými recepty a bobtnáním a zasahováním veřejného sektoru nikdo ve světě prosperitu nevybudoval. V tom se mnou nebude asi ještě větší část společnosti než v devadesátých letech souhlasit. Před objektivní ekonomikou ale nikdo neuteče.

Před listopadem 89 jsem žil v domnění, že máme šikovné české ručičky, to byla tradice nejenom z první republiky, ale ještě z C.K. Rakouska. Působil jsem v Akademii věd ve fyzikálním ústavu. Protože jsme měli embargo na dovoz špičkových technologických komponentů ze Západu a dělal jsem polovodiče, ve kterých Československo už v té době tragicky ztrácelo krok s vyspělými státy, jako byly Spojené státy či Německo, tak jsem jezdil a snažil jsem se hecovat tehdejší státní podniky, aby dělaly špičkové věci, ale naráželi jsme na to, že už toho nebyly schopny. To měly být první varovné signály a dnes už tu situaci považuji za velmi špatnou. Místo toho, aby stát podporoval některé inovace, tak teď zasadil ministr financí nové naději, která se týkala rizikového kapitálu inovačních fondů, zdaněním z pěti na 19 procent smrtelnou ránu.

• Seriál ParlamentníchListů.cz k 25 letům od listopadu 1989
  
  

Když se vrátíme k listopadu, proč podle vás ten režim padnul? Bývalý generální tajemník ÚV KSČM Milouš Jakeš například řekl pro Reflex, že Listopad ´89 zinscenovala StB (generál Lorenc) a žádní disidenti – Havlové a Vondrové – na tom nemají prý zásluhu, ti jen převzali moc. A stejně se museli opírat o komunisty. Nebo jsou názory, že hlavní důvod byl geopolitický, že se dohodli Reagan a Gorbačov, respektive Bush a Gorbačov...

Někteří staří politici si vytvoří svůj model a v něm žijou a pan Jakeš je toho důkazem. Je to ale přirozený lidský proces. Myslím si ale, že klíčovým momentem bylo, že komunistický režim se zhroutil sám do sebe z ekonomických důvodů. On narazil na totální bariéry svých dalších možností a ty bariéry už začaly ohrožovat základní podstatu ekonomického bytí. Již ke konci éry Leonida Brežněva v SSSR vznikl takzvaný potravinový program. Největší země na světě s tehdy gigantickou obilnicí Ukrajinou dospěla do stádia, že neměla dostatek potravin. To je tragická, fatální situace.

Pak se objevily nějaké ty představy, že to mohly potlačit tanky a zbraněmi. Tak co by se dělo? Došlo by tady k občanské válce či násilnému převzetí moci ve stylu Rumunska. Představa, že uprostřed Evropy, když kolem nás všechny režimy východního bloku padaly, se udrží systém severní Koreje nebo Kuby, což jsou izolované enklávy, je naprosto naivní. Hlavním důvodem podle mě nebyla ani dohoda Gorbačova s Reaganem. Je pravda, že se americkým jestřábům i za cenu vlastního obrovského zadlužení podařilo uzbrojit Sovětský svaz a ekonomicky ho vyčerpat, ale hlavní roli hraje, že ze své podstaty žádný direktivně řízený systém nemůže dlouhodobě konkurovat otevřené svobodné společnosti, kde korekce ekonomiky probíhají průběžně.

Jsme zde opět svědky příklonu k jedné tvrdé, tedy Babišově ruce, ale to nebude fungovat. Může to fungovat desítky let jako Sovětský svaz, dnes je to Čína. To je moderní, nikoli postmoderní společnost, je ve fázi průmyslové revoluce, tudíž roste. Z malé základny růst je poměrně snadné, ty recepty jsou vyzkoušené. Jenže pak nastoupí postindustriální éra a pak jste buď svobodná společnost, která má šance na korekce a hledání cest, nebo to dál řídíte dirigisticky a pak to narazí na své limity a občanská společnost se vám pak přirozeně bouří.

Jak hodnotíte roli Václava Havla?

Musím se přiznat, že když jsem byl členem ODS, tak jsem žil v nějakých klišé a teprve když jsem měl možnost, byť v omezené míře, se podívat do světa, tak jeho přínos hodnotím víc, než jsem ho hodnotil v devadesátých letech. Klaus a Havel byli dva protipóly. Proti Havlovi stál pedantský a systémový Klaus. Na Západě mají sklon vytvářet a přijímat jisté ikony. Musím zcela popřít ty názory, které se objevují s 25. výročím 17. listopadu, že Václav Havel nebyl až takovým přínosem pro svět a podobně.

Jako bývalý šéf Obecního domu musím říct, že poté, co Václav Havel skončil ve funkci prezidenta, tak z Prahy a České republiky odešel svět. Tehdy jsem na to docela zíral a vyrazilo mi to dech. Obecní dům byl jistým vhledem do světa. Nám se tam střídali prezidenti a významné osobnosti. Sem jezdil svět a jezdil sem kvůli Václavu Havlovi. Víceméně trošku chaotický Václav Havel plující na nějakém surfu občanských práv versus systémový a studovaný Václav Klaus. Objektivní ale je, že s koncem prezidentování Václava Havla Česká republika přestala být zajímavá pro svět. Za mé éry se v Obecním domě pořádala platforma Fórum 2000. Bral jsem tehdy skoro za samozřejmé, že sem přijede japonský císař, že tam je každý rok dalajláma, že tam byli bývalí prezidenti a premiéři a další významné osobnosti z politiky, kultury, náboženství.

A myslíte si, že pro obyčejného člověka to má nějaký význam, jestli sem přijede dalajláma nebo japonský císař...

Mělo to vliv na to, že to otvíralo povědomí o České republice. Když chtějí někam podnikatelé přijít, tak to otevírá dveře z hlediska důvěryhodnosti. Má to význam, že někdo ví, že Česká republika vůbec existuje a že si ji neplete třeba se Slovinci. Toto je podceňováno stejně, jako je podceňovaná kulturní infrastruktura. Je tady křik Bohuslava Sobotky a Andreje Babiše, že dáme zahraničním firmám pobídky. Ale firmy se dívají po takzvané kulturní infrastruktuře, protože právem říkají, že například lidé, kteří chodí do divadel, čtou knihy, jsou vzděláni na solidních vysokých školách a podobně, tak ti asi nebudou zlí, bude se s nimi dobře komunikovat, budou mít vize a nápady, budou ctít hierarchii hodnot. To jsou věci, které se podceňovaly. Ale není to problém jenom České republiky, ale celé Evropy.

Například také lidsky blízká vazba mezi Václavem Havlem a Madelaine Albrightovou způsobila, že jsme byli rychle přijímání do NATO. Dnes se nám to hodí, když se Rusko postavilo na nohy tím, že vzrostly ceny energií a nerostných surovin. Ta hrozba se nyní ukazuje, že stát, který je mimo silný blok, je vydán na pospas velmocem. Lidi nedoceňují některé věci, které se udály, a berou je jako automatické. Ale automatické nebyly.