Na konci března projede Českou republikou americký vojenský konvoj se stovkami vojáků. Sama armáda USA říká, že jde o demonstraci síly a zároveň ukázku podpory spojencům ve střední Evropě. Prý nejde o nic nezvyklého. Co na to říkáte?

K demonstraci síly se uchyluje ten, kdo nedokáže demonstrovat rozum. Při tvrzení, že se jedná (zároveň) o podporu spojenců ve střední Evropě, chybí i ta ubohá zástěrka nějakého zvacího dopisu. S konceptem takového textu si jistě poradí kdekdo, ale o signatáře už je dnes zřejmě nouze. Jde tedy o „podporu“ vnucenou. Způsob, jak vítat bratrskou pomoc spřátelených vojsk, už ale máme vyzkoušený, a protože informace o vojenské expedici jsme tentokrát dostali v předstihu, jakož i plán trasy, může se lidová nápaditost zkoordinovat za pomoci sociálních sítí. Jazyková bariéra tu stejně jako v srpnu 1968 nebude, protože angličtina je dnes povinným jazykem už na základních školách. Naštěstí i občané starší znají důležitá slova vhodná pro vítání. Například z populárních citací paní Victorie Nulandové. Takže si myslím, že američtí vojáci budou svým Čechům rozumět… 

Kdo podporuje přejezd konvoje USA ve vyjádření pro ParlamentníListy.cz? Exministr Martin Bursík, europoslanec KDU-ČSL Tomáš Zdechovský, poslanec ČSSD Antonín Seďači  řada anketně oslovených zákonodárců

Premiér Bohuslav Sobotka to komentoval slovy, že jde o vyjádření solidarity a potvrzení závazků vůči partnerům v NATO. Není to skutečně tak, že jako členská země aliance bychom měli takový krok vítat a pociťovat jako jistotu pomoci v době možného konfliktu?

Jako členská země aliance bychom se měli především ptát, jak ohlášený demonstrativní průjezd amerického vojska naší republikou pomůže řešení sporů mírovou cestou, což deklaruje článek 1 Washingtonské smlouvy. V tomto článku se totiž smluvní strany zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.

Dále bychom si měli upřesnit, pod jakou hlavičkou u nás budou vojska demonstrovat použití síly, ono to lidem dost splývá. Ale pro budoucnost je důležité znát tyto „detaily“, aby vyšetřování pak proběhlo korektně. Také by nás mělo zajímat, zda je to ojedinělá výhrůžná akce, anebo pilotní díl plánovaného seriálu s pracovním názvem „Ctnost v uniformě“. V tomto smyslu koncipujeme dopis premiérovi, kde budeme klást i další návazné otázky.  Doufáme, že odpovědi dostaneme rychle a celou korespondenci pak zveřejníme. Je pravda, že svou aktivitou poněkud suplujeme tiskový odbor vlády (o zpravodajském štábu ČT ani nemluvě), ale když jde o čas, nelze se spoléhat na pomalého mezka „štábní kultury“.  Nejméně důležitá otázka je, zda vozidla těžké techniky budou platit mýtné, podstatné je, jakou cenu za jejich krasojízdu zaplatíme my.  Skutečně se svět stane po jízdě gladiátorů bezpečnějším?

Podle Karla Schwarzenberga by bylo dobře, kdyby vojáci USA v naší zemi zůstali. Poslanec jeho TOP 09 František Laudát uvedl totéž s dovětkem, že z Kremlu přichází mráz… Co byste jim vzkázala?

Nemyslím si, že „dočasný“ pobyt amerických vojáků na území Spolkové republiky nějak oblažuje německé politiky. Spíš si připadají jako na lanči (čest výjimkám). Česká republika nenese Kainovo znamení, které by jí svazovalo ruce.  Přijímat ale opakovaně roli Ábela, kterého jak známo, mastná oběť neuchránila od eskalace napětí, je známka nepoučitelnosti. Vím, že pan Schwarzenberg se na podzim roku 1968 zachoval velkoryse k českým utečencům před spojeneckými vojsky a že jim poskytl střechu nad hlavou ve svém vídeňském hotelu. Nikdo jej k tomu nezavazoval, byl to lidsky šlechetný čin pro krajany v nouzi. Dnes je ale pan Schwarzenberg českým politikem a měl by se jako předseda zahraničního výboru sněmovny snažit doutnající ohýnky zašlapávat a ne je rozfoukávat. Brojit proti mrazu, když aktuálně hrozí oheň, je stejné důležité jako vyvážet pro Eskymáky šortky. Nejspíš čerpám své informace z jiných zdrojů, než jaké čte pan Schwarzenberg, takže mi připadá, že v současnosti je to právě Rusko, které se snaží konflikt, který nevyvolalo, spíš hasit než vyostřovat.

Ruská diplomacie, což navzdory médiím už začínají vnímat i občané Evropy, nesměřuje k vyvolání války, naopak se ji snaží odvrátit. V první řadě to samozřejmě dělá pro sebe, to ale neznamená, že zaslepeně a bez rozumu. Není to „padni, komu padni.“ Zatím ne. Zatím se Rusko chová jako moudřejší. Ale ani moudřejší nemůže donekonečna ustupovat před spiknutím hlupáků. Spíš bych ale měla říct – před spiknutím kazisvětů.

Europoslanec Miloslav Ransdorf soudí, že jde o demonstraci síly nikoli vůči Rusku, ale vůči Čechům, aby si uvědomili, koho mají poslouchat. Není to přehnané?

Připadá mi to jako srozumitelná zkratka. Pana Ransdorfa, stejně jako mě, už zřejmě unavuje ohlížet se znovu a znovu na počátek konfliktu na Ukrajině, demýtizovat Majdan, připomenout Oděsu a sestřelení civilního letadla, rozebrat důvod a způsob připojení Krymu k RF, takže se věnuje aktuální fázi, do které konflikt dospěl. Když nositel Nobelovy ceny za mír a další mírotvůrci určující politiku USA pořádají vojenskou přehlídku těžké techniky na území malého cizího státu, jehož armáda de facto neexistuje, pak to asi není napínání svalů před Ruskem, které disponuje jadernými zbraněmi. Pro domorodce té malé země a jejich vládu však autentický pohled na konvenční vojenská vozidla šinoucí se po afaltkách může mít zastrašující účinek. Tento psychologický kalkul mírotvůrců ale nepočítá s tím, že česká společnost je už teď názorově rozdělená a pohled na americké vojáky ji v lásce k nim nesjednotí.

V malých poměrech, kterými expedice projede za tři dny, i se zastávkami na hamburgry a kus propagandy, stačí drobná nehoda (nabořený plot, přejetý pes nebo, nedejbože, dokonce zraněný civilista) a ze spojenců se stanou agresoři a vrazi. Přidám i jedovatou poznámku. Průjezd armády, která už dlouho nic nevyhrála, opravdu nemusí u přihlížejících vzbuzovat výkřiky obdivu. Tím spíš může být souhlas české vlády s tímto americkým cirkusem na kolečkách vnímán jako předzbabělost, řečeno spisovně.