Jak je to se svobodou médií v Rusku? Podle žebříčku Reportérů bez hranic se Rusko v této oblasti ocitlo na 147. místě ze 168 zemí. Což je dost nelichotivé. Odpovídá to vašim zkušenostem?

Státní a velká média jsou jednoznačně podřízena státu a v tomto ohledu je to velice špatné. Na druhou stranu jsou v Rusku média víceméně nebo naprosto svobodná. Například list Novaja gazeta, což je taková povolená opozice. Ale i některé normální noviny jako Nezavisimaja gazeta, Vědomosti, Kommersant, které se chovají velmi svobodně na poměry, které v zemi panují. Pak jsou tam média jako Rádio Svoboda, ruské vysílání BBC či Deutsche Welle, kde o nějaké nesvobodě a cenzuře nemůže býti řeči. Pravdou je, že to nejsou média ruská, ale působí na ruském mediálním trhu. Jsou velice důležitá. Musíme ale připustit, že rozhodující pro vytváření veřejného mínění v Rusku jsou velké státní televize, které jsou plně v režii státu.

Když už se zmiňujete o televizích, jedna opoziční tam přeci jen je – Televize Dožď...

Ano. To je velice důležitá televize. Je internetová, dělají ji mladí nadšenci doslova na koleně. Je to televize skutečně výtečná. Proto jí stát dělá velké problémy, aby pokud možno vysílat nemohla. Ale zatím se na mediálním trhu drží. Úžasné je, za jaké peníze vytváří své hodnoty. Televize Dožď byla schopná dělat poslední parlamentní volby za desítky tisíc rublů. Což jsou naprosto komické peníze z pohledu jakékoliv televizní produkce.

Jakým tlakům opoziční média čelí?

Dělá se to tak, aby to nevypadalo jako cenzurní zásah. Jedná se o údajné daňové úniky či nedoplatky jiného druhu, údajné porušování mediálního zákona. Tento autoritářský stát si vždy najde způsob jak média potlačit. Elektronická média jsou závislá na šiřitelích signálu, což je pozice neobyčejně zranitelná.

Hrozí, že Putin Novoju gazetu zakáže? Anebo je povolená proto, aby mohl říci – podívejte jaká je u nás svoboda tisku, vycházejí tu i opoziční noviny?

Sám si odpovídáte. Takhle nějak to je. Když Novaja gazeta vyjde na papíře, tak kdo si ji z těch 145 milionů lidí koupí, když má náklad několik desítek tisíc a omezený dosah na oblast Moskvy. Takže si říkají – co bychom se báli média, které nemá na masové veřejné mínění takřka žádný vliv. Mějme v rukou státní televize a na to ostatní se můžeme vykašlat. I když se v Rusku začíná uvažovat v čínských intencích o jistém omezení šíření internetu. Musíme se nechat překvapit, jak to bude vypadat dál. Ale v situaci, ve které se dnešní blokované a izolované Rusko ocitá, by se klidně mohlo stát, že by něco takového přišlo.

Nejznámější novinářkou Novoj gazety byla Anna Politkovská, která byla zavražděná. Vy jste překládal dvě její knížky, takže jste její tragický osud určitě sledoval. Vím o tom, že její vrazi byli odsouzeni, dokonce na doživotí. Ale zjistil se motiv jejich činu, či případně jestli za tím nestál někdo mocnější?

Vražda Anny Politkovské je nesmírně bolestivá. Těch soudních procesů bylo několik. Trvalo dlouho, než se podařilo s jejími vrahy něco udělat. Objednavatelé této vraždy nejsou známi. Anna Politkovská a její osud je pro mě potvrzením toho, že novináři v Rusku to mají nejenom velice těžké, ale že jejich profese je smrtonosná.