Před týdnem jsme se bavili o inflačních tlacích a následně oznámený meziroční růst spotřebitelských cen v červenci výší 3,4 procenta ještě překonal očekávání trhu i ČNB. Z prvních reakcí to vypadalo, že ekonomy zaskočila inflace svou razancí, protože ji čekali pod třemi procenty. Nově pak přišli s prognózami, že ke konci roku bude činit v meziročním vyjádření až čtyři procenta a celkově letos inflace převýší úroveň tří procent, ocitne se tak za celý rok mimo toleranční pásmo České národní banky. Jaké jsou vaše prognózy v tomto směru?

Divím se, že se někdo diví. O inflaci na tomto místě mluvíme už dlouho. Vždy, když přijde řeč na „covidovou záchranu“, já pravidelně poukazuji na to, že to je pseudozáchrana, danajský dar. Že tato „záchrana“ spočívající v tisku peněz a zadlužování notně musí vést k inflaci, která bude jednak vysoká, jednak dlouhodobá. Taky jsem tu opakovaně tvrdila, že inflace se nejprve projeví v cenách cenných papírů a realit, teprve s odstupem v cenách zboží a služeb.

Tu první fázi máme již za sebou, teď už se inflace ve druhé fázi projevuje i ve spotřebitelských cenách, je tedy v realitě ještě mnohem vyšší, než se oficiálně uvádí, protože inflaci danou cenami cenných papírů a nemovitostí v těchto číslech nemáme vůbec zahrnutou. Můj odhad pro takzvaný index spotřebitelských cen je spíš k těm čtyřem procentům než ke třem pro konec roku.