Před týdnem jsme se bavili o inflačních tlacích a následně oznámený meziroční růst spotřebitelských cen v červenci výší 3,4 procenta ještě překonal očekávání trhu i ČNB. Z prvních reakcí to vypadalo, že ekonomy zaskočila inflace svou razancí, protože ji čekali pod třemi procenty. Nově pak přišli s prognózami, že ke konci roku bude činit v meziročním vyjádření až čtyři procenta a celkově letos inflace převýší úroveň tří procent, ocitne se tak za celý rok mimo toleranční pásmo České národní banky. Jaké jsou vaše prognózy v tomto směru?

Divím se, že se někdo diví. O inflaci na tomto místě mluvíme už dlouho. Vždy, když přijde řeč na „covidovou záchranu“, já pravidelně poukazuji na to, že to je pseudozáchrana, danajský dar. Že tato „záchrana“ spočívající v tisku peněz a zadlužování notně musí vést k inflaci, která bude jednak vysoká, jednak dlouhodobá. Taky jsem tu opakovaně tvrdila, že inflace se nejprve projeví v cenách cenných papírů a realit, teprve s odstupem v cenách zboží a služeb.

Tu první fázi máme již za sebou, teď už se inflace ve druhé fázi projevuje i ve spotřebitelských cenách, je tedy v realitě ještě mnohem vyšší, než se oficiálně uvádí, protože inflaci danou cenami cenných papírů a nemovitostí v těchto číslech nemáme vůbec zahrnutou. Můj odhad pro takzvaný index spotřebitelských cen je spíš k těm čtyřem procentům než ke třem pro konec roku.

Zmínila jste, že inflace je v realitě mnohem vyšší, než se oficiálně uvádí. Je tedy pro úspory na běžných a spořicích účtech v bankách ještě více zle, než by se podle oficiálních údajů zdálo?

Jistěže ano. To jsou právě ty ceny realit a cenných papírů. Ty nejsou v žádném oficiálním indexu celkově zachycujícím cenový růst zahrnuty. Přitom všichni víme, jak ceny bytů nebo pozemků doslova bizarně v posledních 2-3 letech vyskočily. Trochu mi to připomíná situaci „operace se zdařila, pacient zemřel“. Tady taky můžeme říct: HDP na papíře roste, ekonomika je reálně a nepapírově tak trochu kaput a úspory jsou požírány inflací.

USA se vydávají stejnou cestou jako EU. Do roku 2030 by auta s elektrickým pohonem měla tvořit polovinu celkového prodeje nových automobilů ve Spojených státech. Stanovený cíl bude součástí exekutivního příkazu, který podepíše prezident Joe Biden, ale nebude právně závazný. Není příznačné, že s plánem souhlasí velké americké i zahraniční automobilky, ale až poté, co si hlasitě řekly o rozsáhlou vládní podporu a co Bílý dům na pobídkách přislíbil sto miliard dolarů?

Tak samozřejmě, že když do toho zamícháme dotace, automobilky se přestávají chovat tak, aby to bylo ku prospěchu spotřebitelů. Tohle CO2 náboženství společnost pomalu ekonomický rozkládá. Je to takový donkichotský boj proti větrným mlýnům. Jenomže, bohužel, není jenom směšný, on je taky příšerně drahý a tahá peníze z kapes i těm, kterým by jinak tahle komedie byla šumafuk. Nejhůř to dopadne na nejchudší lidi. Ti ani s dotacemi na elektroauta nebudou mít, takže zchudnou ještě víc.

Jak typické pro socialisty: Tak moc nerozumí ekonomii, že nedokáží domyslet dokonce ani to, že jejich výmysly mají většinou přesně opačný než zamýšlený efekt. V tomto případě je zamýšlen efekt dvojí: Dotace mají snížit nerovnost mezi lidmi a mají zlepšit ekologii. Realita je ta, že nůžky mezi lidmi se ještě víc rozevřou, protože chudí se k autům ještě víc než dosud nedostanou, a navíc třetí svět je ekologicky totálně drancován kvůli surovinám nezbytným pro výrobu elektrobaterií. Přitom efekt na CO2 v rozvinutém světě není prakticky žádný, nehledě na to, že sama touha omezovat CO2 je dosti pochybná.