Ministr zdravotnictví Jan Blatný řekl, že další zákazy nebudou fungovat. Podle něj je to nyní na lidech a jejich zodpovědnosti. Nakolik s jeho slovy souhlasíte?

Pro mne je tento výrok z úst ministra zdravotnictví naprosto nepřijatelný. Prostě ministr si nemůže dovolit hodit ručník do ringu – řečeno boxerskou terminologií – a já za tím vnímám zbabělost vlády, která se snaží přehodit zodpovědnost na lidi. Až dojde ke katastrofě, tak si budou mýt ruce a tvrdit, že za to mohou lidé, kteří jsou nezodpovědní. To je naprosto nepřijatelné jednání. Musíme bojovat, nesmíme se vzdávat. A samozřejmě je naprosto nepřijatelné nyní cokoliv rozvolňovat.

Náměstek ministra Vladimír Černý v rozhovoru pro Deník N řekl, že jde především o problém České republiky a Čechů, kteří jsou nezodpovědní, že na to lidé prostě kašlou, část z nich si prý myslí, že stav není tak vážný, jiní jsou zase jednoduše ze všeho unavení. Vaše kritika míří směrem k vládě. Nakolik jde o tradičně české obcházení pravidel a nakolik za to může špatná komunikace vlády s veřejností za poslední rok, jak také slýcháme?

Pokud bych měl použít jedno slovo pro charakteristiku současného stavu a rozpoložení, tak je to únava. Prostě to trvá moc dlouho. Sportovci tomu říkají fenomén třetí čtvrtiny. To znamená – vy jste vyběhla nějaký závod, taková postartovní euforie je dávno pryč. Už jste unavená, už vás to nebaví, ale pochopitelně nechcete závod vzdát a je velmi těžké vydržet a motivovat se. Ale jsme národem Emila Zátopka, tak bychom se měli řídit jeho heslem: Když nemůžeš, tak přidej. A ono je to těžké, protože my se vždycky k něčemu upneme a čekáme, že za zatáčkou uvidíme cíl, ale my za zatáčkou vidíme jen další kopec.

Klasický případ je očkování, na které všichni spoléháme, protože nic jiného, než očkování naše životy do normálního stavu nevrátí. Ale bohužel se ukazuje, že očkovací látky nejsou, a když jsou, tak kvůli naší všeobecné nepřipravenosti nejsme schopni je rychle využívat. To nám nedává právo se vzdávat, když to zvládnou Němci nebo Rakušáci, a my nejsme o nic horší, takže musíme zatnout zuby a vydržet. Já rozumím, že lidé nevěří politikům, já se jim už ani moc nedivím, ale měli by věřit alespoň zdravotníkům, kteří bojují, nevzdávají to a podařilo se nám zachránit desítky tisíc životů. Bohužel více, než dvacet tisíc lidí zemřelo a jde o národní katastrofu, která nemá v naší novodobé historii obdoby, ale když to vzdáme, bude vše jen horší. Naprosto nesouhlasím s takovým defétistickým přístupem, že se nedá nic dělat. To není pravda, dělat se dá vždycky něco.

Takže vy byste byl pro ještě přísnější opatření, aby se epidemie zastavila?

Jsme jako v autě, které jede z kopce a ukazuje se, že brzdy, které používáme, příliš nefungují. Před sebou vidíme zeď a tou zdí je celková kapacita našeho zdravotnictví. Pokud do té zdi narazíme, dojde ke katastrofě. V momentě, kdy nám stávající brzy nefungují, nemůžeme přestat brzdit nebo dokonce přidávat plyn otevřením obchodů. Musíme hledat způsob, jak brzdit více. Ano, opatření je třeba zpřísnit, řešením by byl krátkodobý skutečně tvrdý lockdown, jaký byl na jaře. Byť situace je od podzimu mnohem vážnější, než byla před rokem, tak jsme nikdy nesáhli k tak účinným opatřením, jako právě na jaře. Nikdy se neomezilo fungování průmyslu.

Když se podíváme na mobilitu obyvatel, jak se lidé pohybují po republice, oproti jaru jde o nesrovnatelná čísla. A pokud chceme, aby například fungovaly továrny, aby fungovaly úřady, je třeba pracovníky opakovaně testovat. Na rozdíl od jara dnes už testy máme, tak proč se nevyužívají? Máme kapacitu statisíce PCR testů denně a my se stále pohybujeme okolo třiceti tisíc testů denně, aniž bychom využili potenciál, který máme k dispozici.

Velmi striktní omezení, které je krátkodobé, vede k efektu, protože když nikam nechodím, nemohu se nakazit a nemohu nakazit ani nikoho jiného. Lidé by viděli, že opatření má smysl, viděli by světlo na konci tunelu. Když jsou opatření polovičatá a mají vždy spoustu výjimek, navíc je řada lidí opravdu nedodržuje a všechno je ještě komplikováno tím, že ministři něco naslibují, něco úplně nerealistického… v tom je přeborníkem vicepremiér Karel Havlíček (ANO, pozn. red.), který někomu něco slíbí, pak se ukáže, že je to nesmysl, ale lidé se k tomu upnou. Jako provozovatelé skiareálů – už několik týdnů je jasné, že žádná lyžařská sezona v České republice nebude, ale politici jim neustále něco slibují. Zasněžovali, investovali peníze a já se jim nedivím, že jsou naštvaní. Totéž se týká hospodských, provozovatelů nejrůznějších služeb, lidem se prostě neříká pravda. Politici jsou strašně zbabělí, netroufnou si lidem říct pravdu, která je nepříjemná.