Tento týden máme dva státní svátky. Co pro vás znamená ten první – příchod slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu? Možná, že na Moravě tento svátek prožíváte více než my v Čechách?

 

To je možné. Já ho prožívám od svých tří let. Je o prázdninách, mám tam kousek, čtyřicet kilometrů na Velehrad. Od dětství sem jezdívám. Pro mě znamená strašně moc. Je to pro mě svátek spolupatronů Evropy, České republiky, kteří nás tehdy kvalifikovali do první ligy v Evropě. To, že se tehdy sloužila mše v latině, germánštině a staroslověnštině – což je náš původní jazyk – byla velká prestiž. Kromě toho, že přinesli víru a základy naší civilizace, měli obrovský vliv i na civilní záležitosti, například na občanský zákoník, na vzdělávání. Je to opravdu velmi důležitý svátek, protože se náš první státní útvar kvalifikoval mezi nejvyspělejší státy v Evropě.

 

Druhá věc je, že podle mého názoru sametová revoluce začala tam, na Velehradě. Vzpomínám, jak jsem v roce 1985 jako malý kluk jako každý rok stál v davu. Tehdy se to komunistický režim snažil prezentovat jako kulturní akci. Bylo tam strašně moc lidí. I hodně estébáků. Vystoupil tam soudruh ministr kultury Klusák. V davu bylo hodně Slováků. Velká Morava byla na slovensko-českém pomezí, je to taková vzájemnost, že první státní útvar byl na území západního Slovenska a východní Moravy. Takže Slováci tam dodneška hodně jezdí. Byly tam tehdy takové tetičky, Slovenky v krojích. Klusák začal řečnit a snažil se z toho udělat kulturní mírovou manifestaci, která snad měla vyznít tak, že ti dva bratři byli dva první komunisti v našich zemích. Říkal Cyril a Metoděj, Cyril a Metoděj, Cyril a Metoděj. Bez toho přívlastku svatý. Ty tetiny na něj začaly hulákat „svätý“. Vypískaly ho. Pro mě to bylo něco neskutečného, byl jsem malý kluk. Byl to pro mě obrovský zážitek. Spojuji si s tím změnu režimu. Ale nebyla úplně dokonána. Estébáci, kteří tam tehdy byli, dnes podnikají a mají se dobře, protože měli náskok. Ale zaplaťpánbůh za to, že dnes aspoň můžeme mluvit otevřeně a je to na nás. 

 

Druhým mým velkým zážitkem z Velehradu byl rok 1990, kdy tam přijel Jan Pavel II. jako první slovanský papež. Nepřijel tedy na svátek věrozvěstů, ale o něco dřív. Byl jsem tehdy mladý jinoch a jezdili jsme na Velehrad už od začátku toho roku to tam chystat. S partou ze Strání, s otcem, strýcem, bratry. Dělali jsme tam různé stavební úpravy a podobně. Ještě navíc mám na Velehradě tetu, která dodneška dělá v bazilice květinovou výzdobu. Takže pro mě je to i taková pouť za rodinou. Pro mě jako věřícího člověka to mělo tehdy obrovský význam, že do toho Velehradu, který má tisíc obyvatel – ale bylo to naše první hlavní město – že tam přijel šéf dvou miliard křesťanů, který byl navíc z Polska. 

 

Tak to jsem se touto otázkou docela trefil...

 

Mluvíte s tím správným. Už ve čtvrtek večer jsem byl na charitativním koncertě, jezdím na něj už od úplného začátku. V pátek jsem byl samozřejmě na pouti. Když tam třicet tisíc lidí začne zpívat Bože cos ráčil o tom, jak slovanský lid dostal víru, je to zážitek. Pak je člověk hrdý na to, odkud je, v co věří a jaké má zásady. Je to opravdová vzpruha pro každého křesťanského demokrata. Tam se člověk necítí sám.

 

 

A co mistr Jan Hus? Ten byl také za minulého režimu líčen také trošku jako komunista....

 

Hus byl katolický kněz. Jeho odkaz má hodně co do sebe a myslím, že katolická církev udělala v poslední době velkou reflexi, co se týče mistra Jana Husa.

 

Na druhou stranu musím říci, že velmi silně odděluji jeho působení církevního filozofa a katolického kněze – který měl v mnohém pravdu – od husitského hnutí, které zneužilo jeho odkazu. Myslím si, že Jan Hus by nesouhlasil se zvěrstvy, která se v jeho jménu páchala. Husitské hnutí nás posunulo o několik století dozadu. Když se podíváte, tak tu nemáme téměř žádnou gotiku. Ve Francii je téměř v každé dědině gotický kostel, u nás ne.

 

O lidech, kteří zneužívali Husova učení, jsem někdy slyšel, že to byla Al-Káida středověku. Hus měl v mnohém pravdu a byl to člověk v mnohém hodný k následování. Odděluji silně jeho odkaz a zneužívání jeho odkazu loupežníky, kteří si říkali husité. Jeho odkaz byl používaný i za národního obrození v rámci vyhranění se proti katolíkům a vlastně tím i proti monarchii, která byla katolická. Poté komunistický režim.