Jak vidíte perspektivu rozvoje kraje, který je nejmenší v ČR, a tak trochu „pohrobek“ Západočeského kraje? Je potřeba více přeshraničně kooperovat?

Náš kraj je sice nejmenší, ale jedním z nejkrásnějších v Česku, navíc s obrovským potenciálem. V prvé řadě nesmí být Karlovarský kraj na chvostu zájmu naší vlády, a to jak současné, tak jakékoliv budoucí. Máme v kraji pracovité lidi, kteří jsou svým způsobem „ošlehaní větrem“. Současně nám ale utíkají mladí lidé za příležitostmi do Plzně, Prahy, zkrátka velkých měst. Nyní se hraje o budoucnost našeho kraje. Musíme lidi motivovat, aby se alespoň po studiu a nasbírání prvních zkušeností vrátili zpět na Karlovarsko. Vše ale začíná u dialogu. My, politici, musíme konečně s našimi lidmi začít mluvit a krok za krokem společně začít využívat potenciálu, vyjít jim vstříc. S přeshraniční spoluprací se to má jako se vším u nás. Potřebujeme ji prohloubit, vylepšit, zefektivnit, lépe promyslet a využívat. Když na to přijde, nesmíme se bát požádat o pomoc, od sousedů ji vždycky dostaneme. Snažili jsme se o to v době covidové krize hlavně na Chebsku, ale bohužel nám vláda házela klacky pod nohy a radši pacienta vozila na Vysočinu než za kopec do Německa.

Co říkáte na ROP Severozápad? Zdá se, že se tam vesele podnikalo, ať bylo Ústecko oranžové nebo červené...

ROP Severozápad je velký průšvih, ze kterého mi je smutno. Vypadá to, že si malá skupinka podnikatelů a kmotříků udělala z našich krajů dojnou krávu. Kdo konkrétně za tím stál, rozhodne až soud, já nechci podléhat článkům v médiích, kde už se spekuluje o vinících. Přece jenom máme nedávnou zkušenost, kdy Šlachtovo komando vběhlo na Úřad vlády, týdny se spalo a mluvilo o spiknutí v nejvyšších kruzích a finále je, že někdo neodvedl daň za darované kabelky. A právě plukovník Šlachta dnes objíždí kraje a vysvětluje, jak zatočí s korupcí. Už se o to pokusil a jediný výsledek je premiér, který si rovnou naše peníze posílá do svých firem. V tom mu můžou závidět i budoucí viníci v kauze ROP Severozápad, kteří proti němu evidentně jen „čučkařili“.

Je podle vás velkou pomocí regionu zapsání hornických míst jak na naší, tak na saské straně, na seznam Světového dědictví UNESCO?

Zápis do UNESCA má své velké výhody. Jsem jednoznačně pro. Se zápisem se pojí povinnost dbát na ta místa a nenechat je chátrat. Je to bič na politiky, že musí něco dělat. Zároveň tím získáváme punc výjimečnosti a zvyšujeme potenciál pro investory, kteří nám můžou pomoc zrychlit rozvoj našeho kraje. Zápis pomůže také pro prohloubení přeshraniční spolupráce.

A v souvislosti s tím je tu potenciální, latentní nebezpečí těžby lithia, a to je nejen hospodářský, ale i politický problém...

Obávám se, že s těžbou lithia je to jako s „Lochnesskou příšerou“. Všichni o ní slyšeli, ale nikdo ji ještě neviděl. Lithium bylo velké téma před volbami 2017, ale reálně je tak nákladné ho těžit a byrokraticky náročné schválit těžbu, že dlouhou dobu k tomu určitě nedojde. Šílené mi nicméně přijde, jak tato naprosto imaginární kauza zamávala před čtyřmi lety s volebními výsledky. Doufám, že nás letos nic takového nečeká, a že voliči budou mít možnost rozhodnout se u uren na základě klidného rozumu a úvahy, nikoliv podle vášní vybičovaných dezinformacemi.