V prvním díle našeho seriálu jsme si vyjasnili, že voda jako komodita zůstává v Česku v rukou státu. Ovšem zisky z její distribuce coby komodity byly „privatizovány“ prostřednictvím nevýhodných smluv a odtékají do zahraničí. Je tento důležitý rozdíl veřejnosti již dobře znám, nebo se mezi lidmi stále šíří dezinformace o tom, že vodu skoupili soukromníci?
Média v ČR bohužel nefungují jako pojistka demokracie a svět ověřených informací. Fungují jako tvůrci polopravd, které ovlivňují vědomí a podvědomí lidí, veřejné mínění a tím volby. Drží je v rukou oligarchové, kteří ovládají prostor pro informace, sdílejí zákulisí vliv a prostor pro vytváření iluzí i nátlaku pro dohody o kšeftu s veřejným majetkem ve prospěch finanční skupin a mafie. To, že byla „zprivatizovaná voda“, je mezi veřejností stále rozšířený omyl, stejně jako opačný blud, že starostové realizovali „vstup strategických investorů do městských vodáren“ nebo nově cca 2 roky šířená lež na severu Čech, „voda se vrátila do rukou měst“. Nic z toho není pravda a ani stokrát opakovaná lež se samozřejmě pravdou nestala.
Proč se toto ovšem dostalo do veřejného prostoru?
Tato omílaná lživá hesla byla namíchaná a do médií vypuštěna těmi, kdo z konečného výsledku těží. Jsou chytrá, protože ochromila schopnost lidí pojmenovat a pochopit, co se děje, a v takové situaci zprivatizujete zisky z vody a zestátníte náklady, aniž by se nedej bože proti tomu někdo postavil.
Dlouholetá osvěta přes projekt PRAVDA O VODĚ, který jsem spustil, rozsudky, které jsem dosáhl a od roku 2018 i činnost Nadačního fondu PRAVDA O VODĚ mnohé napravila. Při porovnání odpovědí vzorku 1000 lidí na otázky k vodě a srovnání s tím, co odpovídali lidé před 5 lety, vyšlo toto: V roce 2015 z oslovených řeklo 78 %, že vody byla „prodaná“ cizincům! V roce 2019 to již řeklo pouze 42 % oslovených. Tento výsledek je vlastně zázrak a důkaz, že osvěta je nezbytný krok k nápravě.
Co to znamená, tento posun?
Když dnes již více než polovina lidí v ČR chápe, co se stalo, tak také chápe, proč prosazuji vrácení zájmu lidí do správy vody, odsun koncernů od české vody a správu vody jako službu, a ne kšeft.
Zásadní je pochopit, proč politici a koncernofilové v médiích šířili mezi lidi lži. Jde o podvědomé vytvoření bezmoci. Divil byste se, kolik lidí píše komentáře ve stylu – voda je prodaná, už s tím nejde nic dělat. Podvědomě přijali, že to je stav nenapravitelný a nevratný.
Vypnuli racionální uvažování. Nepřemýšlejí o tom, že tunely lze ukončit, protože byly uzavřeny protiprávním jednáním přes praktiky organizovaného zločinu a porušováním hospodářské soutěže. Rezignaci má řada lidí tak pod kůží, že se nevěří, ani když jim předložíme pravomocné rozsudky o tom, že tunely byly realizované protiprávně. Koncernofilové i političtí kolaboranti nepracují pro lidi a pro stát. Vědí, že rezignovaný nevolič k volbám nejde a pak dáte-li pár ohloupeným lidem balónek, guláš nebo koblihu a dodržíte-li stranickou disciplínu, pak se zvolíte vlastně navzájem.
Proč je důležité, aby si lidi uvědomili to, že voda jako taková nebyla prodána, ale „jen“ došlo k privatizaci zisků z její distribuce?
Protože se 20 let šířilo, že voda je prodaná a proto se s tím nedá nic dělat, tak politici jednající pro koncerny nic dělat nemuseli. Nyní již vědí, že původní lži již přestaly fungovat a tak změnili rétoriku. Lži nahradili polopravdami. Nyní lidem do hlavy hustí, že infrastruktura je z 90 procent v rukou měst a obcí. Koncernofilové samozřejmě vědí, že infrastrukturu města sice vlastní, ale pronajala ji na 30 let koncernům a ty na tom bohatnou. Ale to, že peníze potřebné na řešení sucha a obnovu trubek tečou až při prodeji vody, a ten mají v rukou koncerny, to v médiích lidem neříkají.
Zhruba 70 procent peněžních toků a zisků z vody ovládají cizinci. Proč se o tom nemluví?
Neinformovaní lidé vidí v televizi, jak ministr ukazuje mapu, kde je 90 procent vodárenských trubek v rukou měst. Nová propaganda šíří do podvědomí lidí, že vodu i infrastrukturu máme ve svých rukou. Jaký si lidé udělají závěr? Není třeba nic řešit. Co ten Novotný a Nadační fond PRAVDA O VODĚ vlastně řeší?
Důvod, proč se toto děje, je stejný, jako předtím, když šířili, že vše je prodáno. Lidé netuší, že falešný pocit bezpečí je jen účelově vyvolaná emoce s cílem „lovit voliče“, dostat se k moci a dál nic nedělat. Lidé netuší, že města infrastrukturu sice vlastní, ale v rukou ji fakticky mají koncerny, protože jim ji „politici“ často nemravně a protiprávně na 20-30 let pronajali. Lidé netuší, že díky tomu koncerny na tom, co za vodu platí, a na pronajatých trubkách, generují každoročně miliardové zisky, které končí v zahraničí. Politici mávají lidem před očima mapou, ale my víme a máme důkazy, že vědomě lžou.
Jaké důkazy? Rozveďte to, prosím...
Zaprvé již v roce 2016 osobně informovali všechny politiky ve Sněmovně, v Senátu a ve vládě ČR o tom, co se páchá, kdo to páchá a že náš názor sdílejí i soudci. Na předané informace, kromě poslankyně a původně investigativní novinářky, paní Lorencové, věcně nikdo nereagoval. Dále jsme v roce 2018 osobně požádali všechny politiky ve Sněmovně, v Senátu a ve vládě ČR, aby podepsali petici VODA JE ŽIVOT. Desatero, které vede k nápravě správy vody v ČR. Druhý bod je garance práva lidí na vodu v Ústavě. Desátý bod je hnát tuneláře k odpovědnosti. 95 % politiků z 300 oslovených petici nepodepsalo. Z vlády petici podepsal jediný člen. V roce 2018 jsme pak všechny politiky ve Sněmovně, v Senátu a ve vládě ČR požádali o odpověď na zásadní otázku: Kdo má mít v rukou vodu, infrastrukturu, dodávku vody, peněžní toky a zisky z vody? Koncerny, nebo vodárny v rukou veřejné správy? Většina z politiků ze sebe udělala mrtvé brouky a neodpověděla.
- Informace o chartě voda 300 na odkazu ZDE
- Více o petici VODA JE ŽIVOT ZDE
- Odpovědi politiků na otázky Chceme vědět ZDE
Proč je důležité, aby tohle lidé chápali a věděli?
Protože když to lidé vědí, tak když jim někdo začne před očima mávat mapou, tak vědí, že mají před sebou člověka hloupého nebo kolaboranta. Činí-li toto politik, pak je nevolitelný, stejně jako strana, ze které vzešel, protože pro lidi, stát ani pro vodu nic neudělá. Je absurdní, že strany, které by nás občany měly hájit, místo toho na sociálních sítích a médiích šíří léta lži nebo deriváty polopravd, které v sobě mají ukryté manipulace a tím ovlivňují mínění lidí a výsledky voleb.
Pro koho jednají? To poznáte snadno. Podívejte se na jejich FB stránky. Je tam možné vložit komentář, dotaz či odkaz k tomu, co v ČR 25 let kolem vody probíhá? Pokud ano, tak ho tam vložte a podívejte se jak dlouho na dané FB stránce zůstane. Budete překvapeni, jak rychle bude vaše možnost vkládat komentáře zablokována a jak rychle bude váš příspěvek na jejich FB před veřejností skryt.
Vraťme se k velkým firmám, které se zabývají obchodem s vodou. Podnikají koncerny nějaké větší lobbistické akce i třeba ve směru k institucím Evropské unie? Tedy s cílem upravovat evropskou legislativu ve svůj prospěch?
Pro soukromé firmy je voda zdroj zisků, stejně jako zlato nebo elektrická energie. Koncernům se líbí myšlenka ovládnout správu vody v Evropě. Proto se o to rafinovaně pokoušejí. Pokud se jim to podaří, tak se obrovský vodárenský infrastrukturní majetek v rukou měst stane prostředkem spekulace soukromých firem.
Soukromé firmy z toho budu generovat pro sebe každoročně miliardové zisky, a to zcela bez rizika, protože vodu lidí odebrat musí a musí i zaplatit. Navíc investice do infrastruktury bude dál financovat veřejný sektor, tzn. občané v ceně vody a z daní. Pro koncerny geniální. Je to kapitalismus bez kapitálu a s garantovaným ziskem. Je to past na peněženky lidí a konec svobody státu, který tím, že ztratí kontrolu nad vodou a nad vším zásadním pro její správu, se stane vazal toho, kdo toto v rukou má. Změna, zda je voda spravována jako služba nebo jako činnost prováděná za účelem dosáhnout zisk, se záludně skrývá v malých úpravách slov, které nominanti koncernů prosazují v dokumentech EU.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jonáš Kříž