Francouzský prezident Emmanuel Macron se rozhodl oslovit Evropany prostřednictvím otevřeného dopisu. Podle jeho slov musí Evropa hledat svou budoucnost, bránit se zneužívání nenávisti a v mnoha aspektech sjednotit své kroky. Souhlasíte, že jsou to pro dnešní Evropu palčivé otázky?

Zajímavé je, že si Emmanuel Macron najednou na Evropany vzpomněl. Když si před časem zcela v tichosti a bez dohody s kýmkoli upekl s německou kancléřkou Merkelovou tu známou dvoustrannou dohodu z Cách o nadstandardní spolupráci mezi oběma zeměmi, nezdálo se, že by k tomu potřeboval Evropany ani zbývající členské státy Evropské unie.

Macron je ale v těžké situaci. Odpor hnutí žlutých vest už trvá téměř půl roku a je to nejmasovější protest v novodobé historii Francie. Je tedy logické, že se francouzský prezident snaží strhávat pozornost od domácích malérů k té agendě, která mu ještě může vynést pocit, že je i nadále nadějným evropským státníkem. Dále je třeba brát v úhavu i fakt, že se blíží volby do Evropského parlamentu a obecně se očekává, že posílí strany, které mají na současné směřování EU spíše skeptický pohled. To může do jisté míry zkomplikovat Macronovy plány na další integraci, a proto se snaží apelovat na obyvatele členských států, aby byli jednotní. Ostatně, že po jednotě v politice vždy nevíce volají ti, kteří se o jednotu v praxi nejméně zasazují, to je celkem obecně známý fakt a nejinak je tomu i nyní. Kdyby se evropští integrátoři více řídili hlasem svých voličů, nebyli by nyní v tak těžké situaci. A Macron by rovněž nemusel žehlit domácí průšvihy dopisem Evropanům, plným patosu a prázdných floskulí.

Solidarita podle Macrona tkví ve „společné azylové politice se společnými pravidly přijímání a odmítání“. Myslíte si to také? Měli bychom společnou azylovou politiku chtít? A takovou, jakou ji chce pan Macron?

Solidarita patří k nejzneužívanějším termínům dneška. Z původně pozitivního termínu se stalo zprofanované slovo. Politický bič, kterým mlátíte po hlavě každého, koho chcete donutit, aby s vámi sdílel náklady vašich vlastních chybných rozhodnutí. Solidarita je o spontánní pomoci tomu, kdo je v nouzi. Není o vynucené pomoci někomu, kdo svou laxností a svým vlastním benevolentním přístupem nechal problém zajít až do krajnosti a najednou si s ním neví rady. A to je přesně problém současné migrační krize. Takže odpověď na vaši otázku je ne! Neměli bychom chtít to, co chce pan prezident Macron, tím spíše, že jeho země je jasným příkladem nedobře zvládnuté migrační politiky. Na druhou stranu, dění ve Francii dává tušit, že není zase až tak daleko doba, kdy tužby pana Macrona nebudou už vůbec nikoho zajímat. 

Macron by rovněž v rámci EU vytvořil klimatickou banku pro financování ekologických projektů. EU by také měla zřídit společnou pohraniční policii a azylový úřad. Férové volby by Macron zajistil vytvořením agentury, která by chránila před zásahy do voleb zvenčí. Posunou tyto ideje Evropu kupředu?

Ono to není překvapující, a to hned ze dvou důvodů. Jednak, jak už jsem řekla, je Emmanuel Macron člověkem s velkými ambicemi na zahraniční scéně a po avizovaném odchodu kancléřky Merkelové cítí svou velkou příležitost, a tak přichází s návrhy jako na běžícím pásu. Za druhé to není překvapivé proto, že zřizování nových a nových institucí, které budou tahat daňovým popolatníkům z kapes další a další peníze je přece tradiční doménou socialistů, pana Macrona pochopitelně nevyjímaje. Nicméně tyto ideje pana Macrona Evropskou unii nikam dál neposunou. Jediné, co nepochybně posunou dál, bude odpor voličů vůči instituci, která stále nepochopila, kde je její největší problém.