Svoboda a přímá demokracie v poslední době velmi zdůrazňuje téma potravinové soběstačnosti. Jaké jsou pro vás důvody, proč o ní usilovat? A změnilo se v poslední době něco, co její potřebu ukázalo ještě intenzivněji?

Potravinová soběstačnost v základních potravinách znamená nezávislost na externích zdrojích. Na rozdíl od velkovýrobních farem je ale představa o soběstačnosti komplexnější – chceme, abychom v základních a tradičních produktech byli soběstační jako republika a abychom podporovali tuhle soběstačnost v rámci regionů, obcí a domácností. A nejde jen o potraviny, ale o všechny zásadní zdroje energie nebo o vodu. Je neekonomické a drahé přesouvat z jednoho konce Evropy základní potraviny, ale je stejně nesmyslně zbytečné a drahé přesouvat třeba elektřinu.

Soběstačnost je samozřejmě trend opět zcela standardní ve vyspělém světě  – jen ČR je jako obvykle díky politikům a cílené propagandě na opačném konci – jíme polské jogurty, belgické máslo a máme pocit, že nás spasí centrální masivní zdroje. Zatímco svět elektrifikuje dopravu, do České republiky z Evropy přesouvá výrobu posledních aut na spalovací motory a my tomu tleskáme. 

SPD předložila několik návrhů, ale u některých mi váš poslanec Podal upřímně řekl, že vlastně ani nevěří, že přes vládní většinu projdou. Jak se podle vás věnuje potravinové soběstačnosti vláda?