Svoboda a přímá demokracie v poslední době velmi zdůrazňuje téma potravinové soběstačnosti. Jaké jsou pro vás důvody, proč o ní usilovat? A změnilo se v poslední době něco, co její potřebu ukázalo ještě intenzivněji?

Potravinová soběstačnost v základních potravinách znamená nezávislost na externích zdrojích. Na rozdíl od velkovýrobních farem je ale představa o soběstačnosti komplexnější – chceme, abychom v základních a tradičních produktech byli soběstační jako republika a abychom podporovali tuhle soběstačnost v rámci regionů, obcí a domácností. A nejde jen o potraviny, ale o všechny zásadní zdroje energie nebo o vodu. Je neekonomické a drahé přesouvat z jednoho konce Evropy základní potraviny, ale je stejně nesmyslně zbytečné a drahé přesouvat třeba elektřinu.

Soběstačnost je samozřejmě trend opět zcela standardní ve vyspělém světě  – jen ČR je jako obvykle díky politikům a cílené propagandě na opačném konci – jíme polské jogurty, belgické máslo a máme pocit, že nás spasí centrální masivní zdroje. Zatímco svět elektrifikuje dopravu, do České republiky z Evropy přesouvá výrobu posledních aut na spalovací motory a my tomu tleskáme. 

SPD předložila několik návrhů, ale u některých mi váš poslanec Podal upřímně řekl, že vlastně ani nevěří, že přes vládní většinu projdou. Jak se podle vás věnuje potravinové soběstačnosti vláda?

Vláda v první řadě nemá žádnou vizi a dělá dílčí opatření na podporu té či oné komodity podle aktuální společenské poptávky. To je samozřejmě nesystémové a neefektivní. A samozřejmě myšlenka, že nemusíme kupovat vše v supermarketech, ale spoustu dobrot můžeme mít z vlastní zahrady nebo od souseda, je pro globalisty nebezpečná.

Jablko, které utrhneme z vlastního stromu, nijak nepohne českým hrubým domácím produktem (HDP), ale pokud ho přiveze kamion ze Španělska, tak se to odrazí nejen na tržbách a daních z prodeje jablek, ale také na prodeji pohonných hmot, na silniční dani, na prodeji nákladních automobilů a samozřejmě i na rozbitých silnicích, což ale znamená obraty a tržby firem, které silnice dokola opravují.

Tenhle nesmyslný kolotoč pak vytváří dojem úspěšné ekonomiky. Což je mýtus ekonomů z minulého století, který samozřejmě moderní ekonomové už dávno opustili, ale v ČR tím politici a média žijí – žijí v zajetí fetiše zvyšování HDP.  Dobrý státník, ne hloupý politik, ví, že jeho cílem a prací musí být zvyšování kvality života občanů, ne pouhé zvyšování HDP.

Můžete to rozvést?

Méně kouříme, méně pijeme alkohol, ale třeba rakovina tyhle pozitivní trendy zcela přesně nekopíruje  – v některých případech, například u rakoviny prsu, máme nárůsty. A ve světě se ví, že za tím je kromě životního stylu zejména znečištění životního prostředí. Víc kamionů se zeleninou, masem nebo ovocem ze Španělska, Německa nebo Polska znamená nejen rozmlácené silnice nebo víc havárií a dopravních zácp, ale i prostě víc rakoviny.

A stejně tak centrální zdroje energie znamenají víc drátů, větší vzdálenost přenosu znamená více ztrát, a to v praxi znamená dražší elektřinu a také víc emisí z uhelných elektráren. Vůbec v podstatě nejde o nějaké emise CO2, o nějaké oteplování, které je z většiny přirozeným cyklem. Ale jde o život. O to, kdy a jak umřeme.