Zhruba před rokem jsme spolu vedli rozhovor, v němž jste horoval za švýcarizaci, izraelizaci a singapurizaci jako cestu, která zabrání jednak islamizaci, ale i vzniku „multikulturalistánu“. Tím, jak hodně cestujete, nezměnil jste po nových zkušenostech tento svůj názor?

Zatím ne. Veřejně volám po švýcarizaci od roku 2012 a jsem dokonce i autorem tohoto pojmu, i když zatím v médiích nejvíce zazníval od Petra Hampla, se kterým se osobně známe a máme podobné antitotalitární cítění.

Na Singapuru či Lvím městě, jak se mu přezdívá, tvořeném ze 75 procent čínskými buddhisty, se mi líbí, že je jediným státem, kde zůstala míra islamizace v posledních padesáti letech na původní hodnotě – asi 15 procent. A to jak díky přísné neimigrační politice pro muslimy, tak také paradoxně díky zřízení tří státních šaría institucí – náboženské islámské radě, soudu šaría a registru muslimských manželství. Jsou tak udržovány dva oddělené registry manželství pro muslimy a pro ne-muslimy. Před uzavřením smíšeného manželství musí ne-muslim či ne-muslimka rok navštěvovat kurz pro konvertování k islámu, aby pochopili, co to do důsledku znamená.

Stát má pod kontrolou výklad islámu i finance muslimů, takže nemohou směřovat na násilný a teroristický džihád. A samozřejmě byrokracie a pomáhání vládní agenturou zničí vitalitu čehokoli a ani mohamedánství není výjimkou. Proto jsem pragmaticky pro singapurizaci.

Co se týče izraelizace, tak na světě nenajdete různorodější mix srdečnějších a tolerantnějších lidí ze všech koutů světa, než je v Izraeli, dalo by se říct v mixraeli. Loni v březnu a v září jsem v něm byl dobrovolníkem v mezinárodním programu SAR-EL Izraelské armády a seznámil se díky tomu se zajímavými proizraelskými podporovateli z celého světa. Při práci a diskusích s nimi se mé názory jen utvrdily. Kromě běžných míst jsem v Izraeli navštívil i devět vojenských základen v zázemí i v pohraničí a příště mě čeká i setkání s administrátorem amerického Gatestone Institute, který žije v Jeruzalémě. Loni totiž mé překlady jejich článků iniciovaly vznik české mutace webu tohoto institutu, a tak teď občas vypomáhám jako korektor.

V cestování budu ještě pár let pokračovat, protože musím splatit svůj cestovatelský dluh, kdy jsem na to nejdříve kvůli doktorskému studiu a pak kvůli černé a mravenčí politické práci ve Straně svobodných občanů neměl čas.

Když jste zmínil Svobodné, tak z jejich vedení před pár týdny protestně odstoupili dva jejich místopředsedové – Matějka a Pecák, přičemž druhý jmenovaný se navíc připojil k další vlně odchodů členů z této strany. Vy jste byl olomouckým krajským předsedou, než jste před dvěma roky z osobních důvodů Svobodné – tehdy na vrcholu – opustil, jak na vývoj uvnitř strany pohlížíte nyní už zvnějšku?

Po říjnových krajských volbách jsem publikoval text „Ustupovači islámu ´Svobodní´ už falešností připomínali EU: důvody volebního krachu a nevolitelnosti ´svobodnými občany´“ na svém blogu na webu Hospodářských novin. Zdůrazňuji, že záměrně až po volbách, aby nebyl chápán jako součást předvolebního boje, ale jako konstruktivní kritika. Současný vývoj mi dává plně za pravdu. Od nekonzistentních a povrchních frází v neekonomických tématech Petra Macha, které způsobily – i snad světově unikátní – rozpad prakticky všech skupin potenciálních elektorátů, po stranický korporativismus kinder-managementu pravicových svazáků, vynucujících individualismus na úkor osobní svobody, kdy ti zbylí dva současní místopředsedové Smetka a Káles patří mezi skupinu stranických funkcionářů, kteří jsou současně placenými asistenty či poskytovateli služeb pro europoslance a předsedu Petra Macha. Tato existence finanční vazby, navíc z veřejných zdrojů, je konfliktem zájmů a systémově nepřijatelná a řadí Svobodné morálně ještě níže než byla, i mnou kritizovaná, raná stranická struktura ANO, když ji Babiš rozpumpovával svými podřízenými a kapitálem z privátního Agrofertu. To nelze tolerovat a tolerováno to taky není.

Podle vás tedy není v České republice silná pravice proto, že by měla zdatné protivníky, ale proto, že nedisponuje schopnými politiky?

Přesně tak. Je třeba hledat chyby u sebe a jak říkal Milton Friedman: „Jednou z největších chyb je posuzovat politiku a programy skrze záměry více než jejich výsledky“. Svobodní, jako italské Hnutí pěti hvězd, vznikli v roce 2009, ale třicetiprocentní volební potenciál nemají a směřují vlastní neschopností pod 1,5 procenta. To bude znamenat nulové státní příspěvky, což přinese konec i pro tu poslední zbývající skupinu ve Svobodných „falešnou salónní pravici“, která ostudně profituje z veřejných financí. Česká pravice si už další Machy a spol nemůže dovolit a Česká republika nesmí skončit v obdobném úpadku jako organizace Svobodní. Říjnový pokus o multi-kulti revoluci oranžového typu výzvou Bartošky a Dyka „Týdny občanského neklidu“ s Krausovou anti-zemanovskou show totiž nebyl poslední.

Zaregistroval jsem, že na tuto pro-demokratickou výzvu „Týdny občanského neklidu“ jste obratem reagoval vyhlášením vlastní pro-svobodné výzvy „Staletí občanského klidu“. Jaký měla ohlas?
Větší propagaci neměla, ale i tak si ji několik tisíc lidí přečetlo a i několik podepsalo. Myslím, že spoustě lidí pomohla utvrdit se v tom, že stát na straně Bartošky a Dyka je nesvobodná strana barikády, která zavání korporátním čili fašistickým humanismem.

Koho tedy nyní pro podzimní sněmovní volby preferujete?

Mám celkem jasnou a revoluční vizi pro ČR v 21. století, realizovatelnou ale až od roku 2025. Do té doby k ní mají nejblíže Robejškovi Realisté, Okamurova SPD i Babišovo ANO. Oceňuji konstruktivní populismus Andreje Babiše, který je prakticky založen na předvolebních průzkumech a hledání výsledku případných ratifikačních referend občanů na to které téma a přizpůsobování se jim, aby se udržel v čele oblíbenosti a moci. Lze mu to mít za zlé? Je to prakticky pro občana rychlejší a levnější než samotná ratifikační referenda v systému přímé demokracie. ANO tak začíná dominancí a stylem připomínat singapurskou Lidovou akční stranu PAP, které konečně narovnává naše pokřivené ekonomického prostředí.