Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Adama Michnika, Jiřího Pospíšila (z 1.6.) + (16.2.), Marka Ženíška (z 1.6.) + (z 8.5.) + (z  27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) ( , Jana Kasla, Tomáše Pojara (z 25.5) + (z 29.4.), Antona Litvina, Alexandra Tomského, Pavla Svobody, Alexandra Vondry (ze 17.5.), Tomáše Klvani (z 18.5.) + (z 20.3.)+ (z 12.3.), Lenky Víchové (z 16.5.), rektora Libora Grubhoffera, Miroslava Kalouska (z 12.5.) + (z 11.3.) + (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Džamily Stehlíkové, Michaela Kocába (z 13.5.) + (z 25.4.) + (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.),  Karla Schwarzenberga (z 5.5.) + (z 24.3.) +  (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.), Daniela Kroupy, senátora Zdeňka Papouška (z 8.5.) + (20.4.),  Marka Bendy, polské velvyslankyně Grazyny Bernatowicz, Jiřího Menzela, Daniela Korteho, Rudolfa Baránka, Libora Roučka, Michaela Romancova (z 20.4.) + (ze 7.1.) (+ z 20.8.),  Zdeny Mašínové (z 15.4.) + (z 27.3.) ,  Jiřího Zlatušky (z 18.4.) + (z 8.4.),  (+ z 21.2.) , Miroslavy Němcové (z 15.4.) + (z 26.3.), Jaroslava Hutky (z 18.4.) + (ze 31.3.),  Alexeje Kelina, Martina C. Putny, Pavla Teličky, Jany Černochové (z 11.4.), Jana Bartoška (z 12.4.) , Vladimíra Hučína, Romana Jocha (ze 7.4.) (ze 4.3.) + (ze 14.1.)  (+ 8.12. + 11. 9  +ze 7. 8.),  Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (z 30.3.)+ (z 21.3.), Pavlíny Filipovské, gen. Jiřího Šedivého, Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22.3.), německého velvyslance , Luďka Niedermayera (z 20.3.), Martina Bursíka (ze 17.3.) (+z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16.3.) (+ z 28.1), Františka Laudáta, Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.),  Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.)  (+z 11.12) , Jana Zahradila,  Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21.11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) ,  Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty,Tomáše Peszyńského,  Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) ,  Petra Pitharta, Bohdana Zilynského,  Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova,  Karla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj či Františka Janoucha

Založil jste iniciativu „Českoslovenští vojáci v záloze proti válce plánované velením NATO.“ Četla jsem, že po republice pořádáte „poradní ohně.“ Jak lidé reagují a přidávají se k vám? Co je k tomu často vede?

Musím říci na upřesnění, že jsem tuto iniciativu přímo nezaložil, ale podle vyjádření jejího skutečného zakladatele, Ondřeje Hrčiaka, jsem její založení inicioval svými postoji k politice, kterou reprezentuje Severoatlantická aliance a zejména její nejvýznamnější člen, Spojené státy americké, tedy postoji vyjádřenými zejména v otevřeném dopise ministru obrany ČR z konce minulého roku.

Brzy po jejím založení jsem byl osloven se žádostí o členství v této iniciativě, které jsem po krátké úvaze přijal a na prvním „poradním ohni“ jsem pak byl zvolen velitelem.

Jakkoliv mne důvěra členů, vyjádřená právě zvolením do této funkce, těší, je to zejména velké břemeno, ať už vyjádřené objemem práce, kterou je třeba vykonat, tak odpovědností za to, aby naše iniciativa plnila a nakonec také splnila cíle, které jsme si předsevzali, a neméně pak za to, aby veřejnost věděla, že nejsme žádnou násilnickou, anarchistickou, teroristickou či jinou extremistickou organizací, která by chtěla destabilizovat naši zemi. Tak nás totiž „protistrana“ někdy představuje. Aby lidé věděli, že naším cílem je vytvořit organizovanou sílu, která dokáže čelit „politickým zrůdnostem v naší zemi“ způsoby, které nelze ignorovat tak, jako jsou ignorovány petice, demonstrace, apely na jednotlivé politiky i politická uskupení.

Naše síla by měla být v jednotě, vycvičenosti, názorové konzistenci a v odhodlání dosáhnout našich cílů všemi dostupnými prostředky, nejlépe ve fázi, kdy o kardinálních otázkách budoucnosti naší země není ještě definitivně rozhodnuto.

Iniciativa „Českoslovenští vojáci v záloze proti válce“ má však zejména jeden hlavní cíl a tím je zabránit účasti naší vlasti ve válce za cizí zájmy, na cizím území, především útočné válce, ve které budou zneužíváni občané naší země (stejně jako občané okolních zemí východní a střední Evropy) jako „potrava pro kanóny“ na Evropském válčišti v rámci prvosledových jednotek, například na východní frontě, ale i kdekoliv jinde.

Na druhou stranu deklarujeme své jednoznačné odhodlání bránit svou zemi, naše rodiny a majetky, kulturu a ostatní bohatství naší vlasti proti vnějšímu nepříteli, který by jednoznačně z vlastní iniciativy a bez předchozí „zjevné provokace“ hodlal narušit suverenitu, nezávislost a územní celistvost naší země.

V současné době probíhají po celém území republiky zmíněné „poradní ohně“, jejichž hlavním smyslem je postavit základy budoucí struktury organizace. Účast na těchto akcích je volná, předem vyloučeni jsou pouze extremisté a lidé, projevující názory, hraničící se závažnými sociálně-patologickými jevy. Sdružujeme však především všechny skupiny vojáků v záloze tak, jak je uvedeno na našich webových stránkách. Ostatní členové iniciativy se stávají spíše pozorovateli a sympatizanty.

Lidé se naší iniciativou zabývají, mám za to, že ji pečlivě posuzují, analyzují, snaží se pochopit naše cíle a nezřídka se stále přidávají do našich řad. Jaké k tomu mají důvody, to je často otázkou, neboť mohou být rozmanité, ale mám za to, že převažuje právě dojem, že tato iniciativa, jak již bylo uvedeno, není zaměřena na vysoce pasivní formy vyjadřování občanských postojů, ale preferuje naopak aktivní přístup k řešení stěžejních otázek našeho budoucího života v míru (a nebo v nesmyslné, v tom nejhorším případě tzv. „omezené jaderné válce,“ která pokud by byla vůbec nějak omezená, pak by byla omezena na evropský kontinent, což oněm „omezencům,“ kteří ji plánují, nesmíme dovolit).

O co se opíráte, když máte tyto vize?

Navazujeme na vojenské tradice naší země. Naše vlast se sice v celé své užší vojenské historii nemá globálně příliš „čím chlubit“, ale jsou v historii našeho národa milníky, kdy se skupinky, skupiny a nebo i velká uskupení našich občanů přeci jen odhodlala a do mnoha historických událostí v rámci našeho státu i mimo něj aktivně zasáhla. Za všechna taková uskupení bych jmenoval zejména odkaz armádního generála a velitele 1. československého armádního sboru Ludvíka Svobody.

Jako vojáky v záloze nás pak spojuje všechny do jednoho bez výjimky naše „vojenská přísaha.“ Navzdory těm, kteří tvrdí, že se upínáme v rámci textů jednotlivých přísah od roku 1951 až do současnosti k citacím o „socialistické vlasti“ a „věrnosti komunistické straně“ a tak podobně, my pak v těchto přísahách vidíme něco zcela jiného, co nás spojuje. Tím pojítkem je fakt, že nikdo z nás nepřísahal bojovat za cizí zájmy v útočné válce proti „takzvanému nepříteli“, který se provinil pouze tím, že nehodlá akceptovat zákonitosti nového (zvrhlého) světového řádu a nehodlá se podvolit diktatuře světového hegemona, ale chce si zachovat svou identitu, svrchovanost, suverenitu a nezávislost a své historické a kulturní tradice, kterých se například Evropská unie již z velké části vzdala a definitivně chce zřejmě vzdát. Všichni jsme však přísahali, že budeme bránit svou vlast, její svobodu a nezávislost. A této přísaze dostojíme.

Co by však mohlo mnohé naše odpůrce a kritiky překvapit, nebo snad přímo šokovat, my, „Českoslovenští vojáci v záloze...“, totiž ctíme doslovně, a do písmene také požadujeme našimi politiky naplnit ustanovení Washingtonské smlouvy, základního dokumentu Severoatlantické aliance, zejména jejího článku číslo 1. Tento totiž ukládá všem členům Aliance jednu jedinou povinnost. Cituji: „Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.“

V originální anglické verzi pak: „The Parties undertake, as set forth in the Charter of the United Nations, to settle any international dispute in which they may be involved by peaceful means in such a manner that international peace and security and justice are not endangered, and to refrain in their international relations from the threat or use of force in any manner inconsistent with the purposes of the United Nations.“

Kdyby byla tato ustanovení zakládajícího a hlavního dokumentu Severoatlantické aliance, který při vstupu do Aliance podepisují a schvalují všechny členské země (Česká republika tak učinila v roce 1999) dodržována, nemusel bych se například já stydět za svá válečná vyznamenání Aliance a nemusel bych zcela jistě NATO nazývat zločineckou organizací.

Narazil jste na negativní reakce? Jaké?

Jistěže jsem narazil. V některých případech šlo o pouhá nedorozumění, která pramenila z nepochopení našich cílů a způsobů, jak jich chceme dosáhnout (zde nutno sebekriticky říci, že ve vysvětlování a obecně v komunikaci „navenek“ máme obrovské rezervy dané nedostatkem času a dovedností v této oblasti). Tyto negativistické postoje se však záhy vyřešily.

Pak je zde cílený, organizovaný a předpojatý odpor, který, jak již bylo uvedeno výše, se snaží naše snahy očernit a diskreditovat, a s tím se nedá dělat nic. Zástupci tohoto odporu na naše argumenty nečekají a pokud již nějaké vezmou na vědomí, snaží se jich spíše zneužít. Tady je třeba se spolehnout na „zdravý rozum čtenářů a posluchačů“ a na sílu argumentů v čase....

Ukrajinu ohrožují ruské rakety údajně rozmístěné na Krymu. Státníci proto uvažují o tom, že by Ukrajina měla patřit do protiraketové ochrany budované Spojenými státy. O čem podle vás svědčí aktuální vývoj na Ukrajině?

Já jsem téměř bezvýhradně přesvědčen o tom, že Ukrajinu žádné ruské rakety na Krymu ani nikde jinde neohrožují (stejně jako Pobaltí), pokud Ukrajina nebo kdokoliv jiný nepodnikne takové kroky, kterými by byla bezprostředně ohrožena bezpečnost Ruska. V takovém případě se onen agresor, bohužel, stane automaticky terčem ruských raket, ale tomu se já osobně jaksi při vší úctě nedokážu divit. Často mám dojem, že právě toto, tedy vyprovokování Ruska „k odvetě“ za narušování jeho globální bezpečnosti, je hlavním, ne-li dokonce jediným cílem oněch „státníků“, o kterých mluvíte. Tito státníci (a s nimi zřejmě všichni Klvaňové, Štětinové, Schwarzenbergové a další) jsou totiž právě těmi „válečnými štváči“, jejichž úkolem je rozpoutat globální konflikt na území Evropy, který jediný (podle teorie oněch „omezenců“ plánujících „omezenou jadernou válku“) dokáže vyřešit terminální problémy americké ekonomiky a zejména jejich měny. Smutné je, když těmi „státníky“ jsou často představitelé států Evropy.... Jaká síla je to žene, aby dělali takováto rozhodnutí? Já mám za to, že z velké části si dokážeme odpovědět sami, ale o to větší pohrdání takovými „trolly“ se mi dere na mysl.

Napadá mne na tomto místě také otázka, kam zařadit chování současného náčelníka generálního štábu AČR, generála Pavla, kterého jsem si před deseti lety velmi vážil.....

Co když se nenajde nikdo, kdo by trend, který vůbec nenasvědčuje mírovému řešení celého konfliktu, zastavil? Mohla by například pozitivně ovlivnit situaci kancléřka Angela Merkelová?

Na tento dotaz jsem nevědomky z velké části vlastně již odpověděl v minulé otázce. Možná naopak zde mohu jen podotknout, že budování protiraketové obrany Spojenými státy na území Evropy je jen přiléváním oleje do ohně. Každý normálně myslící jedinec si totiž spočítá, že každé takové zařízení je automaticky také cílem úderu protivníka a Evropě, kde má být (a už také v řadě případů je) budováno, nijak nepomůže. Opak je pravdou...

Pokud se nenajde nikdo, kdo by válečný trend zastavil, pak bude zřejmě válka, a Viki Nulandová konečně prožije „vrchol“ svého snažení. Tím „někým“ by však neměl být a nemůže být nikdo jiný, než představitelé států Evropy, ženoucí povětšinou momentálně svůj lid do záhuby. Je tedy nejvyšší čas, aby se lucidní občané Evropy konečně probudili, ukázali svým zkorumpovaným politickým špičkám dveře a zajistili změnu kurzu Evropy otočením kormidla směrem k Evropě samé. Individuální roli Angely Merkelové nedokážu posoudit. Svého času jsem velmi vzhlížel právě k Německu a jeho snaze přistoupit k dohodám BRICS, což by bylo podle mého laického názoru skoro jakýmsi řešením, ale obrat rétoriky kancléřky Merkelové „z noci na den“ mne vrátil zpátky na zem. Kancléřka si omylem vzala špatné noty a když začala hrát, s hrůzou zjistila, že obecenstvo si zaplatilo jiné představení....

Česká republika zůstává jedním z osmi unijních států, které zatím dohodu o přidružení Ukrajiny neratifikovaly. Jak hodnotíte tento postup?

Je to dle mého názoru správný. Ukrajina měla podle všech dohod být a nadále by měla zůstat „přechodnou zónou“. Jakékoliv jiné řešení povede jen k další nestabilitě regionu a ještě větší válečné hrozbě.

Prezident Miloš Zeman na setkání s občany ve Velkých Losinách mimo jiné připomenul: „Bylo zajímavé, že i John Kerry, který navštívil prezidenta Putina dva dny po mně, prohlásil přesně to, co jsem řekl já. To znamená, že sankce mohou být zrušeny, pokud se budou dodržovat minské dohody. Na rozdíl ode mě kritizoval ukrajinského prezidenta Porošenka, že brání mírovému řešení ukrajinské krize. To je od amerického představitele docela zajímavé prohlášení.“ Jak hodnotíte tyto postoje, jak působení českého prezidenta ve věci ukrajinského konfliktu, tak amerického ministra zahraničí?

Jakkoliv nemusím mít na všechno, co pan prezident Zeman dělá a říká, pouze pozitivní názor a v některých aspektech jej mám i poněkud rozdílný, postoj prezidenta Zemana vůči Rusku a převážně také vůči Ukrajině hodnotím jako správný. To, že „najednou“ John Kerry říká totéž, co prezident Zeman (a já to vítám), mi připomíná situaci kolem nechutné skupiny Pussy Riot. Polovina světa a celá pražská „lumpenkavárna“ kritizovala pana prezidenta za jeho výroky k oněm „lehkým děvám“ a o několik měsíců později jsou tyto „slušňačky“ vyhoštěny ze Spojených států. Jaká paralela....

Vámi zmíněná problematika je však i přes značné podobenství pochopitelně ve zcela jiné dimenzi závažnosti. O schůzce v Soči mezi Kerrym a Lavrovem (Putinem), o následném sdělení Kerryho na summitu NATO v Turecku, o naprosté bezpříčetnosti Viktorky Nulandové a dalších aspektech totální změny postoje Obamovské administrativy vůči Rusku hovořím s mnoha povolanějšími, než jsem já, ale sám pro sebe jaksi stále nemám hotový názor. Je to jakýsi „time out“ americké válečné administrativy? Je to snaha o změnu taktiky? Jedná se o přeskupení sil? Jediné, čemu nevěřím, je to, že by to byla definitivní snaha o mír. Mír totiž s největší pravděpodobností znamená zmizení amerického světového hegemona v propadlišti dějin. A než se to stane, pokud se to stane, to se ještě hodně „pobavíme.“

Velkým problémem je imigrace uprchlíků. Co říkáte návrhu Evropské komise na jejich přerozdělování v rámci členských států?

Tato otázka dle mého názoru vydá sama na článek na několik stran. Stejně jako o tom předchozím zmíněném problému, tak i o aspektech nucené imigrace uprchlíků hovořím s mnoha chytrými lidmi a snažím se vytvořit si sám pro sebe nějaký validní názor na tuto problematiku.

Názorové spektrum je ve společnosti široké. Snad se dá říct, že to nejširší. Od „všeobjímající náruče“ pana Petra Uhla, kterého si jinak za jeho názory velmi vážím, ale v této problematice mám problém s ním souhlasit, až po naprosto nepřijatelné názory některých skupin, které radí: „Tak je nechte utopit v moři a nebo je zažeňte střelbou zpátky.“

Samému se mi chce v podvědomí také křičet, ať se vrátí tam, kde jsou doma, protože v této formě imigrace vidím, bohužel, nebezpečí číslo 1 do budoucna (pokud tuto alternativu nevyřeší válka).

Vědomí mi však situaci zkomplikuje úvahami o tom, kde jsou ti lidé vlastně doma, kdo jim ty jejich domovy vlastně „rozmlátil“ a proč to udělal? Byl tak hloupý, že nevěděl, jak to dopadne, když i já jsem to tušil a dokonce o tom i cosi napsal? Pokud bychom je chtěli vracet zpět, jak je vrátíme a hlavně kam je vrátíme? Tam, odkud vypluli, ale to snad mnohdy ani nevíme, nebo tam, odkud skutečně utekli? Jaké je složení oné masy uprchlíků, kolik jich dorazí v druhé vlně za těmi prvními? Otázek se vtírá řada, ale odpovědí se nedostává. Základní problém je zase nasnadě. Pro dobro „petrodolaru“ a protože mnozí zkorumpovaní evropští politici mají své hlavy až po krk zabořeny v tom jednom „jistém americkém otvoru“, proto jsme Velkému bratru nejen dovolili, ale dokonce pomohli!! rozbít severní Afriku a Blízký Východ, pro nic, bezdůvodně, nejčastěji bez mandátu OSN, bez vyhlášení války, s porušením ustanovení článku 1 zmiňované Washingtonské smlouvy, pokud šlo o tzv. operace NATO. A nyní sklízíme plody „své“ práce.

Evropská komise pak nemá asi jiné řešení, než situaci „řešit“ vyráběním různých uprchlických kvót pro členské státy EU, a tím vlastně přesouváním problému do budoucna. Tím přerozdělením totiž péče Unie skončí a dál bude osud uprchlíků ponechán živelnému vývoji. Skončí to nejspíš tím, že se tito lidé sdruží v „ghettech,“ s jazykovou barierou, s neschopností sehnat práci, v chudobě, na okraji společnosti. Tím se samozřejmě budou radikalizovat, budou vyjadřovat svou nespokojenost, požadovat změnu (na úkor rezidentů států EU) což povede k vzestupu xenofobie a bludný kruh se uzavírá. Problém skončí špatně. My, co známe tragedii Kosova, si to umíme tak trochu představit. Najde v sobě Unie sílu, aby provedla skutečně dokonalou a efektivní integraci uprchlíků mezi rezidenty států EU? Já myslím, že nenajde. Na otázku, proč si uprchlíky nevezme ten, kdo celou situaci způsobil, nebo přímo vyrobil, odpověď nehledám. Nemělo by to smysl, a navíc jsme spoluviníci, tak budeme trpět...

Už v minulosti jste nešetřil kritikou na adresu Spojených států ve věci vměšování do záležitostí jiných zemí. Předpokládám, že i kritickou situaci v Libyi atd. přikládáte jejich negativnímu vlivu. Jsou podle vás i jiné důvody, proč dochází k tak masové imigraci a jakou roli v tom hrají Spojené státy?

Své postoje jsem nezměnil. Pro změnu nevidím důvod. Současná Libye a situace kolem ní je přímým důsledkem agresivní militantní imperialistické politiky Spojených států (a jejich spojenců, jak jsem uvedl v předchozí odpovědi).

Role současného světového hegemona v úpadku spočívá ve snaze destabilizovat, a tím oslabit všechny části světa, odkud hrozí možnost převzetí světovlády. Oslabení druhých = jiskřička naděje na přežití. Nyní jsou to Spojené státy, které se loučí s trůnem, a jde jim to velmi špatně. Jen sám Pán Bůh ví, zda za třicet nebo čtyřicet let, přežijeme-li jako lidstvo tuto dobu, nebudeme stejný problém řešit s Čínou nebo Ruskem..... Dnes je však na všech frontách cítit smrad ze zahnívajícího podhoubí amerického impéria.

A jiné důvody migrace? Nepochybně dalším impulsem pro pohyb národů se stane v blízké budoucnosti (opět za situace, že se jí dožijeme) situace kolem zdrojů pitné vody. A to bude skutečný boj na život a na smrt. Z tohoto pohledu je současná situace jakýsi „trénink“, jakkoliv ji nelze podcenit, právě naopak.

Jak na vás působily informace, které byly a jsou v souvislosti se 70. výročím od konce války šířeny médii? Bylo něco, co vás rozladilo, nebo naopak výrazně potěšilo?

Stručně řečeno, okolnosti 70. výročí osvobození od fašismu jednoznačně ukázaly, v jakém stavu se nachází naše společnost a kam chce dojít. Nic hezkého to není. Tak jako doba dávno minulá se snažila navodit dojem, že americký voják v Čechách byl jakousi „fata morgánou“, tak dnes se objevil názor, že pokud se zde nějaký z těch 140 000 padlých ruských a sovětských vojáků opravdu náhodně objevil, přišel naši zem okupovat, ne osvobodit.... Podle některých „evidentně vzdělaných“ vysokých představitelů Ukrajiny pak střední Evropu osvobodili Ukrajinci, když se přes ni valil „Ukrajinský front“ a nakonec se zde objevil názor, že válku vlastně začal Sovětský svaz a chudák Hitler nás chtěl jenom chránit před Stalinem.... Tak tyhle názory mne mrzí. Mají to dnes děti ve škole těžké. Potěšila mne pak naopak zarputilost nezištných organizátorů akcí, připomínajících skutečný průběh osvobození naší vlasti, kteří z vlastního času a financí urvali kus, aby lidem připomněli, kde je pravda. Potěšil mne skoro neoblomný postoj prezidenta Zemana k účasti na oslavách v Moskvě a jsem na něj za to hrdý, a pobavil mne hysterický jekot rusofobů kvůli průjezdu Nočních vlků, kteří chtěli položit kytky ke hrobům těch neexistujících 140 000 padlých sovětských vojáků.

Válečný veterán a hrdina Pavel Vranský upozorňuje na to, že „historie by se neměla měnit podle kontextu současné doby,“ jenže, co když se vlastně teď objevuje jen více pohledů na konec války a tehdy jsme podléhali ruské propagandě? Zneužíváme historii ve svůj prospěch?

Historii píší vítězové, praví se v jednom moudrém přísloví, a tak to nějak trochu i bude. Na druhé straně, lidová moudrost nám v minulosti zachovala řadu poznatků a historických faktů, když ještě nebylo možno tisknout knihy a ty psané se tvořily a přepisovaly vesměs v klášterech a bez možnosti zprostředkování širokému okruhu obyvatelstva.

Proč by to dnes mělo být jinak? Řada autentických zážitků se i dnes předávala a předává z generace na generaci a stačí jen naslouchat. Proto si myslím, že zdravým selským rozumem lze dojít i dnes k víceméně objektivním závěrům. Ostatní je spíše chtěný úhel pohledu.