Ani si nepamatuji, kdy jste v našich pravidelných rozhovorech začala hovořit o přehřívání české ekonomiky. Teď na stejnou skutečnost upozornil při setkání s podnikateli guvernér České národní banky Jiří Rusnok slovy, že česká ekonomika roste poměrně robustně na svoje možnosti a je nad takzvaným potenciálem. Důsledkem je podle něj nerovnováha na některých trzích, zejména na trhu práce, ale tam už kvůli nedostatku pracovních sil není kde brát. Jak se vám poslouchá od takové autority to samé, co jste tvrdila už před dost dlouhou dobou?

Pan guvernér má s přehříváním naprostou pravdu. Já si myslím, že už jsem to řekla a napsala dostatečněkrát: ekonomika se nezdravě přehřívá. Výsledkem je, že firmy potřebují více zaměstnanců, než jim může Česká republika nabídnout. I to říkám dlouho. Jenomže ČNB si sedí na uších. To není tak, že by mě ignorovali a neposlouchali. Naopak! Kdykoli se kdekoli zmíním o jejich špatné politice, hned má někdo z ČNB potřebu napsat článek, jak jsem pomýlená a oni jsou chytří. To, že na má slova došlo, už nekomentuji.

Já ale musím říct, že jejich kritiku mé osoby chápu. Pánové z bankovní rady jsou ve velmi specifickém postavení. Jsou jmenováni na šest let a nikdo je z funkce neodvolá. Jediné, co na ně platí, je, co říká prezident, protože ten jim může zopakovat mandát na dalších šest let. Třikrát už jmenováni být nemohou, a proto ve chvíli, kdy jsou jmenováni podruhé, začínají kritizovat i samotného prezidenta, což ve svém prvním kole nikdy nedělají.

Během těch dvanácti let ve funkci ztratí sepětí s realitou. Podřízení je kritizovat nemohou, nechtějí-li přijít o práci, a na ostatní nemusí brát ohled. Nemají nad sebou nikoho. Když neplní inflační cíl, nic se neděje. Kdyby nechodili do práce, nejspíš by to s nimi dopadlo jako s oním senátorem, kterého v Senátu neviděli přes rok, a plat mu pořád chodil. Tito lidé pak snadno podlehnou dojmu, že jsou neomylní. O to víc je nazdvihne kritika, která se v čase potvrzuje.

Nicméně guvernér ČNB očekává, že růst ekonomiky lze očekávat i v dalších letech. Velice slibná jsou i její lednová čísla. Jak bychom se měli připravovat na hubená léta, která po těch nynějších tučných nepochybně přijdou?

Ano, centrální banky jsou optimistické. Já si totiž nepamatuji, že by někdy nějaká centrální banka předpovídala krizi. Já si dokonce nepamatuji, že by někdy nějaká centrální banka připustila, že tu krizi sama způsobila. Přitom existují teorie od nositelů Nobelovy ceny, že právě centrální banka způsobuje svou chybnou hospodářskou politikou hospodářský cyklus a tedy i krize. To nejsou nějaké moje teorie. Existují i studie, které vysvětlují, kdy a jak americká centrální banka vytvořila základy poslední globální krize.

To, že centrální banka nečeká krizi a čeká růst ekonomiky, rozhodně neznamená, že růst opravdu přijde. Připomeňme očekávání Mezinárodního měnového fondu z dubna 2007. V době, kdy měl rok 2007 třetinu za sebou, a tedy výhled byl už jen na 8 měsíců, čekal MMF, že globální ekonomika poroste o 4,9 procenta. V realitě rostla jen o 2,7 procenta. Pro rok 2008 čekali růst opět 4,9 procenta. V realitě rostla jen o 0,1. V některých zemích se spletli i ve směru růstu. Pro Británii čekali růst o 2,7 procenta a ona klesala o 0,6.