Česko vyhostí tři členy ruského diplomatického personálu v reakci na otravu bývalého ruského agenta Sergeje Skripala v Británii. Je to adekvátní počet? Mělo by jich být podle vás více nebo méně?

Je to důležitý politický a symbolický krok. Nemá smysl se dohadovat, zda jsou tři tak akorát, málo, nebo moc. Stejnou debatu by bylo možné rozvinout nad jakýmkoli číslem.

Vyjadřoval jste se v České televizi a také na Facebooku jste psal o tom, že rozhodnutí pokládáte za správné a nezbytné. „Nedovedu si představit, že by Česká republika, která navíc čelila zjevně falešnému nařčení z ruské strany, že by mohla být původcem jedu novičok, nereagovala. Tento akcent mi ale bohužel scházel ve větší míře ve vyjádření vládních představitelů. Podle mého soudu nejde jen o projev solidarity s Velkou Británií, ale má jít silnější měrou o jasné vyjádření, že takové nařčení na mezinárodním poli jasně odmítáme.“ Předpokládám, že máte na mysli především vystupování premiéra v demisi Andreje Babiše. Kdo další by měl jasně odmítnout nařčení a jak? Měli bychom dát najevo svůj nesouhlas i jinak než vyhoštěním diplomatů?

Scházelo mi výraznější zdůraznění toho, že Ruská federace Českou republiku nepodloženě osočila a že reagujeme také na toto osočení. Pro mě je to nejméně stejně tak silný důvod pro vyhoštění ruských diplomatů jako vyjádření solidarity s našimi spojenci.

Prezident Miloš Zeman uložil šéfovi Bezpečnostní informační služby Michalu Koudelkovi, aby BIS pátrala po tom, zda byl na území Česka vyvíjen nebo skladován jed novičok. Podle řady politiků prezident slouží cizí moci, nikoli českým občanům. Například předseda STAN Petr Gazdík má za to, že pokud česká vláda prohlašuje, že novičok použitý při útoku na Sergeje Skripala nepocházel z České republiky, a prezident přesto pověří BIS hledáním stop po přítomnosti novičoku na našem území, pohybuje se na hranici vlastizrady. Paní poslankyně Miroslava Němcová byla ještě ráznější: „Jsem přesvědčená, že prezident se té velezrady dopustil. Svými slovy nahrává Rusku, nikoli jistotě ČR,“ řekla poslankyně pro novinky.cz. Máte stejný názor jako Miroslava Němcová? Podáte ústavní žalobu? 

Představte si, že jste prezident, zastupujete zájmy 10 milionů lidí a chcete zjistit pravdu. Chystáte se zadat zpravodajské službě velmi citlivý úkol, což je naprosto legitimní. Tak to ale přece nebudete vykřikovat do světa. To by bylo stejně hloupé, jako byste chtěla hrát na schovávanou a přitom bouchala petardy. Navíc byste se vystavila spekulacím, že nepostupujete v souladu se zákonem. Úkoly BIS totiž můžete zadávat jedině s vědomím vlády ČR. Rozhodně nepodezírám pana prezidenta, že by byl hloupý a tohle všechno si neuvědomoval. Závěr je jednoduchý. Šlo mu o gesto a vyjádření jiného postoje – ukázat Rusku, že jejich pozici tady bereme vážně. Postavil se do zcela jasného rozporu se stanoviskem premiéra a vlády. Vydal o nás světu znovu velmi špatný signál, že ani v závažných mezinárodně politických otázkách nejsme schopni být jednotní. To bude bohužel pro naše sousedy a další spojence jedno z nejviditelnějších sdělení posledních dnů. Za normálních okolností by se premiér musel hlasitě ohradit. Jestli se nic takového nestalo, znamená to, že se dál posouváme mimo normální politiku. Je tím zpochybněn i význam vyhoštění oněch tří diplomatů, protože premiér vládní postup proti prezidentovi nebrání. Ano, prezident se zachoval, jako by chtěl sloužit spíš Rusku než vlastní zemi. Šel proti našim národním zájmům. To je určitě možné označit za další vážný přešlap nebo dokonce za zradu. Pohybujeme se ale v politické rovině, ne v kategorii „ústavní žaloba“. Tak chápu i vyjádření Miroslavy Němcové.

Když k tomu přidáme, že Číňané evidentně neinformovali českou stranu o tom, že zatkli poradce prezidenta Miloše Zemana, a to, že třetí nejvyšší ústavní činitel USA Paul Ryan vynechal při své návštěvě Prahy setkání s prezidentem, jde o naprostý krach zahraniční politiky Miloše Zemana? Usilovně se snaží mít dobré vztahy s Ruskem a Čínou, ale vypadá to, že ho nerespektují. Jak si situaci vysvětlujete vy?

Nemám potřebu nic dodávat. Rozpor mezi nabubřelou sebechválou a reálnými výsledky je ale propastný a pro Českou republiku smutný.

Jde také o názory KSČM. Ředitel think-tanku Evropské hodnoty Jakub Janda se zamýšlí nad počínáním českých komunistů. Jejich činy převádí do řeči paragrafů o vlastizradě, rozvracení republiky a sabotáži. Podle Jandy bychom si měli začít klást otázku, zda komunisté neoslabují obranyschopnost naší vlasti, za což občanům hrozí mnohaleté odnětí svobody a propadnutí majetku. Pokud je nechrání poslanecká imunita. Je možné si zákon vysvětlovat tak, že politik, který brojí proti současné zahraniční politice a v podstatě podporuje Rusko, se dopouští rozvracení obrany státu, vlastizrady nebo sabotáže? Zaznívají také názory, že může jít jen o snahu o kriminalizaci některých lidí…

Nad projevy řady komunistů zůstávám stát v němém údivu. Andrej Babiš je pouští k moci a jejich sebevědomí roste přímo závratně. Pozoruhodné je, že se tak děje po jejich nejhorším volebním výsledku. Daří se jim relativizovat elementární historická fakta i demokratické hodnoty. Využívají neuvěřitelnou demagogii. Vezměte si, jak často říkají, že jsou novou moderní stranou, která se od své temné minulosti odstřihla, a hned vzápětí citují svou starou ideologii. Vojtěch Filip označil 90. léta za temnou skvrnu naší historie. No pardon, to je přece absolutní výsměch. Bylo to období, kdy se po letech totality vrátila lidem svoboda, demokratická správa státu, obcí i měst a země procházela nezbytnou a navíc úspěšnou ekonomickou transformací. Zlepšilo se životní prostředí, začal se prodlužovat průměrný věk dožití. To jsou měřitelné a doložitelné výsledky, o jakých se generaci mých rodičů a prarodičů pod vládou komunistů ani nesnilo. Vyhrát nad komunisty ale musíme pevnou a srozumitelnou argumentací a jasnou politikou. Zastrašování a kriminalizace jsou jejich oblíbené nástroje, jak opakovaně na různých místech světa ukázali. To nejsou zbraně demokratů.

Vyjednávání o vládě pokračuje i dohadováním ČSSD a ANO o zavedení daňové progrese u fyzických osob a sektorové daně. ANO daně zvyšovat nehodlá, sociální demokraté navrhují, aby lidé, kteří si vydělají měsíčně více než čtyřnásobek průměrné mzdy, tedy přes 112 tisíc korun, danili tuto část svého příjmu sazbou 35 procent. Více než dosavadní sazbou 19 procent chtějí zdanit firmy s ročním ziskem nad 100 milionů korun. ČSSD chce také obnovit dědickou daň, která byla před několika lety zrušena. A k tomu požaduje speciální sektorovou daň pro firmy v bankovním sektoru. Co říci k takovému vyjednávání? Blíží se podle vás dojednání koalice ANO s ČSSD s podporou KSČM? Co taková vláda přinese?

Pokud taková vláda vznikne, bude jasně levicová. Nebude o tom sporu a Andrej Babiš jasně ukáže, že řeči o skvělém programovém koktejlu pro všechny jsou úplný nesmysl. Když nemáte žádný program, nemusíte dělat programové ústupky a můžete naopak akceptovat programové body jakékoli jiné politické strany, která se zrovna hodí – to je přesně to, co ANO v posledních měsících nabízelo. Nakonec na to přistoupila levice, sociální demokracie vyměnila opakovaně deklarovaný postoj „obviněný nesmí být ve vládě“ za „chceme pět ministerstev“ a budeme mít opět levicovou vládu. Ve všech bodech, které jste zmínila, máme jako pravicově smýšlející lidé opačný názor. Zkušenost navíc jasně říká, že politika nekonečného rozdávání, populistického slibování a na druhé straně oslabování aktivních a činorodých občanů vždycky vedla ke smutným koncům. Andrej Babiš se už na tuto cestu vydal.