V reakci na to, že při vyjednávání o podpoře druhé vládě Andreje Babiše se schyluje ke shodě na uzákonění referenda, zazněly hodně dramatické výroky ohledně zpochybňování našeho členství v EU. Byl by případný odchod Česka z EU ekonomickou sebevraždou, jak varují někteří ekonomové?

Ale to přece nikdo neví a vědět nemůže! Nikdo přece ani netuší, jak by byly nastaveny podmínky po našem odchodu z Evropské unie! Kdo to tvrdí, lže.

Bohužel euroelity a jejich tuzemští podržtaškové nám vnucují myšlenku, že jde o souboj hodné EU a zlých nacionalistů, kteří se jen klepou na to, jak se po případném odchodu z Evropské unie vybuduje hranice, přes niž neproklouznou ani zboží, ani peníze, ani lidé, případně se dozvídáme, jak se dostaneme do ruského vlivu. To je ale přece nesmyslné strašení.

Je v zájmu všech jak v České republice, tak v EU zachovat pohyb zboží, kapitálu a lidí s co nejmenšími překážkami. Ano, slyšíme výhrůžky, že s námi Evropská unie po našem případném odchodu zamete, nehledě na to, že by to bylo proti zájmu jejích občanů i firem. Pak se ptám: pokud máte za partnera násilníka, který vás trápí a který vám vyhrožuje, že po rozchodu vám bude ubližovat ještě víc – je to důvod s ním raději zůstat a velebit jeho „velkorysost“? Skoro bych řekl, že takto se velké říše nikdy nebudovaly, a pokud ano, pak dlouho nevydržely.

Častým zaklínadlem bezbřehých obdivovatelů Bruselu je skutečnost, že v čistých transferech dostáváme z rozpočtu EU více, než do něj dáváme. Česká televize v pořadu 168 hodin nabídla grafiku znázorňující, že z EU nám až dosud na dotacích připlulo 1 211 miliard korun, zatímco jsme odvedli za stejnou dobu 515,8 miliardy korun. Když to zlehčím, co bychom si bez těch téměř 700 miliard korun počali?