Zdálo se, že v letošních zimních měsících jsme se dokázali naučit žít a čelit nemoci covid-19, která nám už nezasahovala tolik do běžného života. Jenže vzápětí se rozhořel konflikt na Ukrajině a svět začal čelit úplně jiné výzvě. Byl ozbrojený konflikt Ruska s Ukrajinou nevyhnutelný?

Jak covid, tak rusko–ukrajinský konflikt jsou pro mne známkou toho, že se světem se něco děje. Zdá se, že určité skupiny by ho rády ovládaly, restrukturovaly, otročily. O nevyhnutelnosti konfliktu se nedá přemýšlet izolovaně. Ještě v duchu přetrvávající studené války mezi Západem a Východem využily některé politické struktury tohoto lokálního konfliktu jako možnosti demonstrovat svoji sílu a oslabit protivníka. Je to všechno boj o moc s nepříliš ušlechtilými kořeny.

Na pozadí ozbrojeného konfliktu hoří také konflikt vůdců obou států. Zkušený ruský vládce Putin, který nevystupuje často na veřejnosti, je konfrontován s mladým prototypem prezidenta státu Zelenským, který téměř každodenně promlouvá ke státníkům či parlamentům v řadě zemí. V čí prospěch tato konfrontace podle vás vyznívá?

Osoba Zelenského je mi z duše protivná. Navlečen do trapného kostýmu amatérského válečníka vydírá své spojence, místo aby se pokoušel o nějaké rozumné řešení. Hraje si na velkého vojevůdce, ale nechápe, že je loutkou zastupující mocenské zájmy především Spojených států. Je jasné, že Rusko (dnes rádi říkáme Putin) nemůže napadnout jiný suverénní stát a požadovat část jeho území, ale je třeba vnímat tuto situaci v souvislosti s dějinami vztahů obou zemí, které byly komplikované. Vojenské střety tam trvají už řadu let. Je třeba si také uvědomit, že ukrajinský režim měl k demokracii daleko a že Zelenského hra na konflikt demokracie s totalitou je falešná.

• ONLINE: Válka na Ukrajině

Autoritářský režim v Rusku souběžně s rozhořením ozbrojeného konfliktu přijal zákonná opatření, která upevnila jeho moc a vytlačila opoziční i protiválečné hlasy mimo zákonný rámec. Nevydali jsme se ale také podobnou cestou, kdy hlasy a mluvčí hlasů, které přímo neodsuzují ruskou vojenskou agresi, jsou dehonestovány či vytlačovány z veřejného prostoru? Jde o nezbytný krok, jak se bránit válečné rétorice v našem veřejném prostoru?

To, co se děje u nás, považuji za surovou dehonestaci naší společnosti a návrat k totalitním manýrám. Cenzura, která zavládla a nedovoluje otevřený diskurz mezi zastánci různých názorů, je nepřijatelná. Zvyšuje napětí ve společnosti a devastuje mezilidské vztahy. Navíc vybízí ke zneužití…

Spojené státy do války na Ukrajině vstupují jen zprostředkovaně. Myslíte, že se poučily ze svých vojenských neúspěchů ve Vietnamu, Iráku, Afghánistánu, nebo mají jen respekt před jaderným arzenálem Ruska?

Pozice Spojených států není jednoznačná, protože diskuse mezi demokraty a republikány, kteří určují politiku země, nevede k jednoznačnému řešení. Samozřejmě, že Spojené státy mají svoji špatnou zkušenost s lokálními válkami. Od druhé světové války se jim povedly jen některé dílčí konflikty, jinak jejich války končily rozpačitě. Navíc, je tu hrozba vzniku atomového konfliktu, a to jako brzda fungovalo. Zatím…

Ztratilo podle vás Rusko agresí na Ukrajině právo oslovovat Evropu?

Nikdy jsem neměl vztah k Sovětskému svazu, vnímal jsem ho jako našeho největšího nepřítele; ale nikdy mě také nenapadlo, abych kvůli tomu zatratil ruské umění – fascinující ruskou literaturu, neuvěřitelné výtvarné umění a monumentální hudbu.

Dnes u nás protiruská hysterie dosáhla takových směšných vrcholů, jako je přejmenovávání ruské zmrzliny na ukrajinskou a vysunutí ruských děl z repertoáru Národního divadla. Zapomněli na „ruská vejce“. Navrhuji, aby je přejmenovali na „ukrajinská varlata“.