Zdálo se, že v letošních zimních měsících jsme se dokázali naučit žít a čelit nemoci covid-19, která nám už nezasahovala tolik do běžného života. Jenže vzápětí se rozhořel konflikt na Ukrajině a svět začal čelit úplně jiné výzvě. Byl ozbrojený konflikt Ruska s Ukrajinou nevyhnutelný?

Jak covid, tak rusko–ukrajinský konflikt jsou pro mne známkou toho, že se světem se něco děje. Zdá se, že určité skupiny by ho rády ovládaly, restrukturovaly, otročily. O nevyhnutelnosti konfliktu se nedá přemýšlet izolovaně. Ještě v duchu přetrvávající studené války mezi Západem a Východem využily některé politické struktury tohoto lokálního konfliktu jako možnosti demonstrovat svoji sílu a oslabit protivníka. Je to všechno boj o moc s nepříliš ušlechtilými kořeny.

Na pozadí ozbrojeného konfliktu hoří také konflikt vůdců obou států. Zkušený ruský vládce Putin, který nevystupuje často na veřejnosti, je konfrontován s mladým prototypem prezidenta státu Zelenským, který téměř každodenně promlouvá ke státníkům či parlamentům v řadě zemí. V čí prospěch tato konfrontace podle vás vyznívá?

Osoba Zelenského je mi z duše protivná. Navlečen do trapného kostýmu amatérského válečníka vydírá své spojence, místo aby se pokoušel o nějaké rozumné řešení. Hraje si na velkého vojevůdce, ale nechápe, že je loutkou zastupující mocenské zájmy především Spojených států. Je jasné, že Rusko (dnes rádi říkáme Putin) nemůže napadnout jiný suverénní stát a požadovat část jeho území, ale je třeba vnímat tuto situaci v souvislosti s dějinami vztahů obou zemí, které byly komplikované. Vojenské střety tam trvají už řadu let. Je třeba si také uvědomit, že ukrajinský režim měl k demokracii daleko a že Zelenského hra na konflikt demokracie s totalitou je falešná.

• ONLINE: Válka na Ukrajině

Autoritářský režim v Rusku souběžně s rozhořením ozbrojeného konfliktu přijal zákonná opatření, která upevnila jeho moc a vytlačila opoziční i protiválečné hlasy mimo zákonný rámec. Nevydali jsme se ale také podobnou cestou, kdy hlasy a mluvčí hlasů, které přímo neodsuzují ruskou vojenskou agresi, jsou dehonestovány či vytlačovány z veřejného prostoru? Jde o nezbytný krok, jak se bránit válečné rétorice v našem veřejném prostoru?