Co pro Vás osobně znamená 25. výročí událostí 17. listopadu?

Ptáte se vlastně na výročí a ne na samotný 17. listopad. Je to příležitost si v hlavě srovnat, kam jsme došli za čtvrt století. Podle mě jsme tehdy vyšli správným směrem, to znamená k demokracii, tržnímu hospodářství, členství v Evropské unii a NATO. To všechno se podařilo, byť ne dokonale. Každé lidské dílo je ale nedokonalé. Teď jde o to, abychom za dvacet let nemuseli říkat, jaké to bylo pro naši zemi krásné čtvrtstoletí, škoda, že to netrvalo déle.

Samotný 17. listopad bývá někdy popisován jako spontánní výstřik vůle nespokojených občanů, kteří již nechtěli žít v zahnívajícím režimu. Alternativní teorií je, že ekonomicky vyčerpaný režim se sám zhroutil poté, co ho opustila Moskva. A existují i konspirační teorie popisující účast tajných služeb. K jakému vysvětlení se přikláníte Vy?

Většinou bývá pravdivé vysvětlení to nejjednodušší. Krajní konspirační teorie můžeme rovnou odmítnout. Víme z běžné praxe, že i odborníci mají problém zorganizovat i sportovní akci, která už proběhla mnohokrát a stejně nikdy nic neproběhne přesně podle plánu. Je to proto, že lidé nejsou roboti, ale bytosti se svobodnou vůlí. Existuje něco, čemu se říká podmínky nutné, ale ne dostačující. Bez velké nespokojenosti lidí by pád režimu neproběhl buď vůbec, nebo by se omezil na výměnu několika nejvíce zkompromitovaných jedinců ve vedení KSČ a země. Režim byl ekonomicky zaostalý, ale ještě mohl nějakou dobu přežívat, protože lidská schopnost vydržet zlé podmínky je velká. Je pravda, že příznivá mezinárodní situace, tedy kolaps sovětského komunismu v zemi jeho vzniku byl nutnou podmínkou. Kdyby byla situace příznivá o dvacet let dříve, mohli jsme si dalších dvacet let totalitního režimu ušetřit. Můžeme předpokládat, že různé rozvědky měly své cíle, jak navodit pro ně výhodnou situaci, a byly připraveny lépe než ostatní. Také třeba pokud jde o skartaci dokumentů či jejich ukrytí, udělaly, co bylo v jejich silách. Také obsazení ekonomických pozic se mnoha lidem povedlo. Co bylo plánované a co improvizace, to je v dějinách spíše takový mix. Nesmíme být ani revoluční romantici, ani oddaní stoupenci konspiračních fantazií.

Vykročila naše země v první dekádě po převratu správným směrem? Co soudíte o klausovské transformaci a privatizaci? Co se mělo z hlediska ekonomických modelů dle Vás udělat jinak a lépe?

Myslím, že přirovnání, že jsme z rybí polévky dělali zpětně ryby, má hodně do sebe. Na to ostatní už jsem odpověděl hned v první otázce. Ano, směr byl správný. Pokud jde o transformaci a privatizaci, vidíme, že země střední Evropy volily různé modely přechodu na nový systém, ale výsledky byly dost podobné. Hlubší úvahu bych nechal ekonomům. Zpětně je jasné, že některé věci se mohly udělat jinak, někde právo kulhalo za překotným vývojem, kterého využilo celé spektrum lidí, od čestných a schopných přes protřelé pragmatiky až po zloděje. Je pravda, že na některé systémové chyby se poukazovalo už v devadesátých letech a kritikům málokdo dopřál sluchu. To jsou ale vady, i když vážné, na směřování, které bylo správné.

• Milan Uhde, Jan Urban, Martin Bursík, Miroslava Němcová, Ivan Langer, Štěpán Kotrba, Karel Janeček, Miroslav Kalousek, Jan Graubner, Václav Žák, Petr Hampl, Karel Hvížďala či Hana Marvanová. I ti přispěli do seriálu ParlamentníchListů.cz, ve kterém osobnosti politického a společenského života bilancují dobu po listopadu '89. Kompletní seznam najdete ZDE.