Rádio Bonton přišlo s novou koncepcí, zaměřenou na českou hudbu a aktuálně také na politické rozhovory. Jaké máte ohlasy právě na svůj pořad?

Pořad Host Rádia Bonton stanice odstartovala teprve před pár týdny, začátkem léta, což je na nějaká větší hodnocení ještě brzy. A navíc: palec nahoru nebo dolů tu nakonec ukáže vedení rádia.  Ale zaklepejte na dřevo se mnou, podle reakcí posluchačů to zatím vypadá, že se chytl opravdu dobře!  A podle pletich od konkurence vlastně taky.

Jaké jsou největší rozdíly proti televiznímu moderování, s nímž máte také svou zkušenost?

Kdo tvrdí, že žádné, je prostě buď velký náfuka, nebo lhář!  V  televizi může moderátor do jisté míry klamat tělem, mimikou, atraktivní tváří nebo důvěryhodným výzorem, gesty.  Televizním sympaťákům a navrch připraveným profíkům je divák ochoten odpustit i nějaký ten překec, zaškobrtnutí, polknutí slova a leckde třeba i zašišlání. V rádiu má ale smůlu. Vidět není nic, zato slyšet je úplně všechno. Od nemilosrdného kručení v žaludku nebo blahobytného funění politika, po nekonečné dlouhé vteřiny zaváhání v otázce, špatně vyslovenou čárku, nepřipravenost, povrchní improvizaci a nudné tempo. Rádio je ale taky úžasně spravedlivé!  Krasavice a krasavci za mikrofonem jsou tu na tom úplně stejně jako my, křepcí plešouni nad padesátkou: všichni tu máme jen ten svůj hlas.

Pracoval jste na Úřadu vlády jako ředitel kabinetu a poradce několika premiérů, je toto Vaše výhoda v diskusi?

V českých mediálních a vlastně i politických poměrech jsem asi opravdu trochu za exota.  Zatímco se spousta novinářů žene do politiky, odešel jsem z ní před sedmi lety naopak do televize a teď i do rádia.  Roky strávené ve Strakově akademii mi v televizi i v rádiu samozřejmě pomáhají. Český politický rybník není zrovna ten největší a lidi v něm stále víc připomínají pražský orloj, dokola se tu točí pořád stejné figury, ať pod nimi bimbá umíráček ještě příštích sto let!  Služebně starší politici jsou za ta léta čitelní. A mladí politici? …Rychle se učí od těch starších a já jen doufám, že ne ve všem.  Fakt, že s nimi v rádiu a v televizi diskutuje někdo, kdo léta nahlížel  do  jejich zákulisí  a v dnešních médiích není  (asi zcela  výjimečně)  Husákovo dítě, u nich budí větší otevřenost,  překvapivou slušnost  a jistý respekt. 

Kdo z Vašich hostů Vás dosud nejvíc překvapil a čím?

Když dovolíte, začnu trochu obráceně. Určitě mě nepřekvapila hlava českého státu. Před natáčením pořadu Narovinu v celoplošné  btv se mě prezident Václav Klaus jednou zeptal, kolik lidí pořad průměrně sleduje. A na číslo dvěstě tisíc diváků pak suše odvětil:  “…..hmmmm, takže nikdo!.“  Ale zůstal. Mimo jiné, on je fenomenální diskutér!  Čerstvě mě ale překvapila odpověď jednoho z českých prezidentských kandidátů v rychlém dotazníku pro hosta Rádia Bonton, který dáváme úplně na konci pořadu. Na otázku, nad kterou by asi neměl kandidát na českého prezidenta zaváhat ani na vteřinu, zda by volil Brusel nebo vlast, se ve studiu rozhostilo nečekané ticho.  Dlouhé ticho…. A oblíbená historka z natáčení? O největší překvapení se postaral nejen mně, ale i kameramanům a režii v  televizi nejmenovaný brněnský senátor, který se tak zhluboka nadechl k odpovědi, až zvuk vyšel s notnou razancí úplně jinde!  No a pak že politika je nuda…

 Je někdo, kdo se rozhovoru brání?

Poslední dva roky jsem popravdě nebyl úspěšný v přesvědčování paní Vlasty Parkanové., aby přijala mé pozvání do televize.  Nepomohly ani přísliby korektnosti, prostě nic. Dříve mi to hodně vrtalo hlavou, ale dnes to chápu. Ta obava z nepříjemných otázek byla asi důvodná. Ale upřímně: v případech, kdy nekontaktujete politika přímo a musíte prostupovat málem nedobytnou hrází všech jeho asistentů, mluvčích a tajemníků, bývá ta šance často také malá. Ve své nepostradatelnosti a převýznamnosti  jsou filtrována vaše pozvání k rozhovoru tak důkladně, že se o něm politik leckdy ani nedozví.

Jak hodnotíte současnou politickou situaci v zemi, zejména dění v Praze, pokles preferencí TOP 09 a sílící pozici KSČM?

Nechci se odpovědi vyhýbat jako moderátorské hvězdy politických debat, které se před národem buší do hrudníčku, že pro samou nestrannost nechodí ani k volbám a pak na ně narazíte v koutě restaurace, jak tu večeří s poslancem. K Praze mám úplně konkrétní příměr.  Když procházíte jejím centrem, a míjíte rozbité odpadkové koše, nebo šlapete po vypadané dlažbě a zalátaném asfaltu či zjistíte, že ten „váš“ autobus zase zrušili, řeknete si: no bodejť, vždyť ty miliardy musejí zbýt na všechny ty jachty a Himaláje Kolibříků, Mazánků i na cesty kmotrů na Panamské ostrovy!  Na konci pak dorazíte k Hybernskému paláci a tam na vás, třeba zrovna 21. srpna, řve obří plakát v ruštině. Tak dá se k tomu vůbec ještě něco dodat?

A k TOP09 a komunistům? V rádiu mi novinář Josef Klíma zrovna nedávno říkal, jak často se setkává u mladých lidí s levicovými názory, ti se prý diví, co je na tom komunismu vlastně tak špatného. Až jednou skončí v politice pan Grebeníček a pan Filip a nahradí je mladí idealisté, pak může být v české politice opravdu ještě „tóčo“.  A pokud pan Schwarzenberg zaspí i další úlety svého ministra financí a doktorka Bradáčová nezatroubí na ústup, kdoví, co časem zbyde z koalice…

Jací hosté budou ke slyšení v nejbližší době?

Tuto sobotu aktuálně hokejista a poslanec Jiří Šlégr, který vám prozradí, proč mu říkají Guma, jak snáší dominanci svého šéfa, zda Národní socialisté navrhnou Jiřího Paroubka na Hrad, a jestli přijmou do svých řad doktora Ratha.  V neděli si můžete zase poslechnout ministra zdravotnictví Leoše Hegera. S ním probereme zákon proti kouření a také to, jak z něho vyjdou kuřáci doutníků a tzv. e-cigaret. A zaměříme se i na past, kterou ministr přichystal českým tlouštíkům. I to, zda netloustneme kvůli mizerným příjmům a levným potravinám spíš, než kvůli blahobytu.  Zkrátka se nalaďte na pohodičku Rádia Bonton a nechte se překvapit.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.