Rozhovor s Petrem Bendlem vedl exkluzivně pro ParlamentníListy.cz showman a moderátor Frekvence 1 Luboš Xaver Veselý.
Jak vás baví být ministrem, pane Bendle?
Kdyby mě to nebavilo, tak bych to nedělal. Je to sice velký zápřah, ale musím říct, že je tam řada věcí, které mě baví.
Vy jste přece spíše takový salónní typ, jak si rozumíte se zemědělstvím?
Salónní? Tak to určitě ne. Mám už přes pět let koně a rád jsem venku. Vztah k přírodě je pro mě velmi důležitý a koneckonců byl jsem osm let i hejtman Středočeského kraje, což je převážně venkovský kraj. Jsou to oblasti, ke kterým jsem měl vždycky blízko a teď je můžu ovlivňovat.
Kolik teď ve vašem resortu schází peněz, aby se všem oborům a zájmům, které sdružujete, žilo dobře?
Obecně platí, že dost nebude nikdy. Musíme se snažit vyjít s tím, co máme k dispozici. Za poslední dva roky jsme například ušetřili čtvrtinu provozních nákladů a hledáme cesty, jak šetřit právě na provozních výdajích, abychom nemuseli sahat na dotační tituly.
Jsou to miliardy peněz, které chybí?
Když se jenom podíváte na náš venkov a například dopravní infrastrukturu a některé veřejné budovy, školy, kulturní domy a podobně, tak to jsou miliardy.
Máte pocit, že veškeré turbulence, které v minulosti otřásly současnou vládou, už jsou za námi? Budeme teď už mít stabilní vládu a hodné politiky?
Myslím, že v systému koaličních vlád není možné, aby turbulence nebyly. Každá ze stran se snaží dosáhnout maximum ze svého politického programu a předběhnout ty ostatní. Spoléhat na to, že bude klid, by bylo naivní a nikdo tomu snad ani nevěří. Na druhou stranu ale věřím, že se vláda v rámci oněch turbulencí vždy dokáže domluvit a nalézt přijatelný kompromis, který lze navíc i prosadit v Poslanecké sněmovně.
Sledujeme už delší dobu různé skandálky, které se týkají ministrů, někteří bývalí členové kabinetu dokonce stanou před soudem, máme tady kauzy jako IZIP, ProMoPro a další. Není vám líto, že na vás zatím nic takového neexistuje?
Ono na mě je toho taky hodně a každou chvíli, byť nikde žádné důkazy neexistují. Ono každý politik je pod velkým tlakem a je zcela v pořádku, že pokud se někdo dopustí něčeho špatného, je také potrestán. Na mě bylo v minulosti mnohokrát podáno trestní oznámení a vždy bylo nakonec odloženo, protože důkazy neexistovaly. Častokrát je to pouze součástí politického boje, takové to hození bláta. Prokáže-li se, že se někdo dopustil něčeho špatného, musí pak platit padni komu padni.
Jaký je váš názor na skandál, který probíhal okolo paní poslankyně Kočí, která se údajně jaksi propojila s vaším spolustraníkem Petrem Tluchořem a tvrdila, že mají 120 milionů na novou stranu? Jaké poznání jste si odnesl z této konkrétní kauzy, kde lítaly konkrétní peníze a konkrétní nahrávky?
Odnesl jsem si z toho, že paní Kočí je naivní a úplně mimo. Nemám, co bych k tomu vlastně dodal.
Zatím co pan Tluchoř…?
Toho nechci odsuzovat. Rozumím ale, že tohle lidi rozčiluje a štve. Když není důkaz, je to vždycky těžké a každý si na to může udělat svůj názor. Já jsem toho měl pocit, že Věci veřejné byly v minulosti dosti nezkušené a tato nezkušenost, jak parlamentní demokracie funguje, byla také potom na řadě jejich kroků vidět.
Přece jen ale je zde pořád váš spolustraník pan Tluchoř a parta kolem něj, přičemž o něm se už zcela otevřeně mluví, že chystal jakýsi puč. Nevadí vám, že s těmito lidmi jste na jedné lodi, nebo to patří k věci jako daň?
Říká se, že nejlepší politická strana je ta, ve které jste sám, protože tam máte sto procent hlasů. V okamžiku, kdy je tam těch lidí víc, už musíte hledat konsenzus, a pokud jde o standardní demokratickou stranu, kterou ODS je, musíte bojovat demokratickými prostředky a přesvědčovat kolegy spolustraníky o svojí pravdě. Někdy je to náročné, ale pro oslovení veřejnosti je tato debata uvnitř velmi důležitá. Tam, kde členská základna není, jde hned vidět, že s tím ta daní strana má problém.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Luboš Xaver Veselý