První otázka se nemůže netýkat uprchlíků, kteří se hrnou na Evropu jednak z Afriky, jednak z Blízkého východu. Kde vidíte větší nebezpečí jak z hlediska klasických ekonomických uprchlíků, tak islamistů?

To je komplikovaná otázka, protože třeba islamisté mohou být radikálnější, mohou dělat větší problémy, ale na druhou stranu se s nimi dá nějak pracovat, protože uznávají autoritu v rámci své skupiny, a pokud se domluvíte s jejich představiteli, dají se dostat nějak pod kontrolu. Problém je ten, že uprchlíci, kteří přicházejí z Afriky, co nejsou muslimové, žádné autority nemají, nejsou nijak organizováni, takže je problém je zvládnout, pokud třeba dojde z jejich strany k nějakému násilí.

Myslíte si, že tedy problematičtější je oblast Sahelu, středí Afrika?

Podle mne je větší problém, že jsou z různých oblastí, že to není jen jedna země. Ti lidé prchají z celého toho pásu v Africe, který pokračuje i přes Arabský poloostrov. Takže říci, že z nějaké oblasti je větší riziko, to podle mne nejde.

„Nezvou“ si ty mladé muže místní evropské komunity, nejdou ti lidé už vlastně najisto, že ve starém kontinentě již mají třeba někoho příbuzného?

Nechci říkat v kolika procentech, ale určitě v hodně to tak je. Vemte si, v jakém ekonomickém stavu ta oblast je – a oni jsou schopni si našetřit nebo sehnat tři tisíce dolarů nebo eur, co potřebují na cestu. Informace, které se dostávají ven z bezpečnostních kruhů, jsou, že většinou to opravdu tak funguje, že se sem dostane jeden od nich, pak si přivede bratry, bratrance, sestry a sestřenice a takto postupně už legálně sem dostávají své rodiny v rámci zákonu o slučování rodin. Takže většinou ten, co jde přes Středozemní moře, tady už někoho z příbuzných má, a pak si jenom přivede své ženské příbuzné, protože se na něho složili všichni.