Pane doktore, dnes se všichni zaměřují na inauguraci nového prezidenta USA Donalda Trumpa. Komentátor Pavel Šik na to konto poznamenal, že když si Petr Fiala píše na plakáty, že „vrátil Česku respekt v zahraničí“, zapomíná, že se mu to „jeho“ zahraničí smrsklo na polovinu. Je na tom něco pravdy?

Říkám s ironií – ten páně Šikův optimismus je nakažlivý. Úspěšně se mu pokoušejí vyhnout i ti nejslužebnější z posluhujících. Ale třeba je na tom něco pravdy a všechny české „Schweine-Hunde“ se mýlí. Český stratkom k tomu ještě včera přidal pojmenování „šmejdi“, a tak je otázkou, zda to „smrsknutí“ není už „rozprsknutím“. Trochu učeněji, zda nenastává imploze, pokus o sebezničení „Česka“. Možná, že autoři tohoto poutače zapomněli, že „Morava a Slezsko nejsou žádné Česko“. A pak by se snad dalo věřit víře, že alespoň v Brně a v Praze si myslí, že jsou respektováni a že si svůj respekt nemusí vynucovat drakonickými tresty 2-5 let. Dokonce i za to, když někdo někde něco plácne a tajemný plukovník nebo generál usoudí, že je to „ruský narativ“.

Zkusme si třeba připomenout verše – „Co volnost krotkému je bravu, jen bít a urážet ho. Jest úděl jeho bič a s rolničkami jho“. Aby to nemuseli ve Strakově akademii dlouho hledat, prozradím, že je napsal Alexandr S. Puškin, který měl nevyhraněný rasový původ a v okolí ruského carského dvora jen vyrůstal. A navíc ho čeští básníci překládali vždy a každý trochu jinak.

Někoho by mohlo také napadnout a zeptat se, kde všude to okleštěné Česko si svůj respekt poztrácelo.