Stále víc se mluví o postupném zbavení se závislosti na ruském plynu a ropě. ČR je víc závislejší než v průměru celá EU, přesto stále od některých politiků slyšíme, že bychom měli odběr okamžitě zastavit abychom tak nefinancovali Putinovo vraždění. Hypoteticky, kdybychom ten krok udělali, donutí to Putina zastavit válku, protože na ni nebude mít?

Je to samozřejmě mnohem složitější. Jakkoli je pravda, že pokud se Evropa odřízne od ruských dodávek energetických surovin, tak to Rusko výrazně ekonomicky poškodí, o tom není pochyb, není to ale něco, co by mělo bezprostřední vliv na vojenské operace následujících týdnů či měsíců. Jde také o to, že Evropa není schopná ani do konce letošního roku zastavit dovoz plynu. Je sice schopna si najít náhrady za uhlí, hledá něco za ropu, ale s plynem je to o poznání složitější. Evropa nemá možnost, aby se letos od ruského plynu odpojila.

Teoreticky tu možnost přece má, ale bez náhrady. To by ale nejspíš byla téměř sebevražedná mise…

Vyvolalo by to hlubokou recesi. Nejenže na ruských surovinách přímo závisíme, ale propad německé ekonomiky by se výrazně promítl do ostatních ekonomik a zejména do české ekonomiky, která je na té německá závislá. Plyn se používá nejen na topení v domácnostech, jak se o tom často mluví, ale hlavně je důležitý pro průmysl. Mnoho závodů by bez plynu stálo a ochromilo výrobu produktů, které někam dodávají. Některé automobilky už dnes stojí, protože se třeba na Ukrajině vyráběla nějaká důležitá součástka a její absence zastavuje celý mechanismus výroby. Takhle razantní sankce by stáhla Evropu do recese a výrazně prohloubila problémy, které evropské ekonomiky mají ještě po covidu. Odstřižení od ruského plynu by Evropě přineslo obrovské ekonomické škody. 

Německá Bundesbanka předpovídá, že bez ruského plynu by německá ekonomika spadla do největší krize od druhé světové války. Zastavení výroby, propad HDP. Přesto se v EU objevují výzvy, abychom nekoukali na dopady a prostě plyn zastavili. Je to vůbec míněno vážně?

Přijde mi, že se diskurz o Ukrajině odpoutal od jakékoliv objektivní reality, což není jen teď během války, ale bylo to už před jejím rozpoutáním. Vezměte si třeba jednu věc: Když bylo Německo kritizováno za projekt Nord Stream 2, jeden z hlavních argumentů proti byl, že tím připraví Ukrajinu o tranzitní poplatky, protože ji obejde a ta z toho nebude nic mít. Pokud bychom plyn přestali brát, Ukrajina přijde o tyto tranzitní poplatky. Zajímavé je, že ještě koncem března Ukrajina od Ruska měla tranzitní poplatky proplácené, jako kdyby válka nebyla… Z tohoto hlediska je ekonomická realita silnější než nějaké emoce. Nevím, zda tyto poplatky Rusko stále platí, ale ještě před měsícem to agentura Bloomberg potvrdila. Ekonomická realita má určitou logiku, z níž se nelze vyvázat siláckými vyjádřeními. Tomu se říká voluntarismus. 

Nezapomeňme, na co dojel předchozí režim, který jsme tu do roku 1989 měli. Tehdy si mysleli, že politickou vůlí a silnými řečmi dokážou předělat ekonomickou realitu, ale tak to prostě není. Ekonomická realita tu je, a pokud ji budeme ignorovat, připomene se nám sama. Čím víc ji budeme ignorovat, o to tvrdším způsobem se nám připomene. 

Lze věřit tomu, že se časem ze závislosti na energetických surovinách z Ruska opravdu vyvážeme, anebo tyto debaty skončí s koncem války?

To se v danou chvíli vůbec neodvažuji prognózovat. Bude to záležet na tom, kdy konflikt skončí a jakým způsobem skončí. I když to skončí způsobem, který povede k obnovení vztahů s Ruskem, řada evropských států bude mít obavu z přílišné závislosti v dovozu jakékoli strategické suroviny. Tato tendence tu jistě bude, ale zároveň většina evropských států bude mít podobné obavy z Číny. Myslím si, že jakkoli zde bude geopolitická ostražitost k prohlubování určitého typu ekonomických vztahů, ukáže se, že někdy je nevyhnutelné poptávat některé suroviny či výrobky i v teritoriích, které považujeme za riskantní. Spíš půjde o otázku, abychom to se závislostí na území možných rivalů nepřeháněli. Tento reflex se nebude týkat jen Ruska, ale i dalších částí světa.