Připomínáme si výročí 17. listopadu 1989, do jaké míry jsme vlastně svobodní, podle řady lidí dostáváme v tomto směru dost na frak, automaticky se totiž nedědí z generace na generaci…

Vnímám, že v roce 1989 nastal velice správný odklon od vlády jedné strany. Byl to pozitivní krok. My jsme v tu chvíli nabyli svobodu, kterou jsme tu neměli. Probíhaly skutečně demokratické volby, nejen hra na volby a bylo nastartováno něco, co si musíme chránit. Je tedy otázkou, jestli nám pomalu ale jistě svobody neubývají. Všímám si spousty trendů, které bych mohl označit za ubývání svobody a my na ně často upozorňujeme, takže se můžeme o některých z nich pobavit. 

Jak benefity přinesla sametová revoluce podle vás a jaká negativa?

Pozitiva nám nakonec ukážou, o co všechno jsme začali přicházet. Co nám přineslo pozitivního byla svoboda slova jako základ všeho pozitivního, pokud není svoboda projevu, tak se nemůžeme bavit jako političtí konkurenti, vzájemně se kritizovat, nabízet lidem řešení, to je bod číslo jedna, a to je nejzásadnější a dovolujeme si to relativizovat. Určitě nemůžu souhlasit, když náš pan ministr vnitra velice rád opakuje, že svoboda slova musí mít určité hranice a že je potřeba bojovat s dezinformátory a zavírat lidi, kteří se projevují nějakým způsobem. Boj s dezinformacemi vyhlašoval dokonce předtím, než začala válka na Ukrajině.

Myslím si, že samotná revoluce moc negativ nepřinesla, snad možná jen to, že jsme se nedokázali dostatečně dobře vypořádat s lidmi, kteří byli funkcionáři bývalého režimu, a kteří po dlouhou dobu třeba brali vyšší důchody a tam si vydělali více než lidé některých renomovaných profesí, a i za našeho režimu z toho těžili. Za mě jsme se nedostatečně vypořádali tady s tímto. Spoustu archivů, např. Cibulkovy seznamy, mohly být zveřejněny dříve, některé nejsou zveřejněny do dnes. Některé materiály se nedochovaly a myslím si, že kdyby ty věci byly dostatečně zveřejněné, tak dneska nemůže sedět prominentní komunista a prominentní člen KSČ, včetně toho, že byl rozvědčíkem, na Hradě. Pokud bychom tu diskusi udělali v dostatečné míře, tak si myslím, že už by dneska nikoho nenapadlo někoho takového volit do takto vysoké ústavní funkce. 

Ti, kteří žili v době do sametové revoluce a mají osobní zkušenosti s prožitím období socialismu nebo s budováním socialismu, jaké od nich slyšíte reakce? Jaké slyšíte reakce od lidí ve věkové kategorii seniorů a starších?

Zrovna můžu zmínit reakci jednoho našeho dlouholetého člena, člověka, který byl dokonce 17. listopadu na náměstí, byl následně prvním starostou Jáchymova po převratu a ten samozřejmě vnímá velice citlivě, když se dnešní generace nedokáže třeba tak úplně citlivě postavit za svobodu, že jsme třeba v covidovém období svobodu lacino obětovali za to, že nám někdo slíbil bezpečí, ale to, že jsme svobodu ztratili, dojem nebyl.