Předseda Poslanecké sněmovny Vondráček se při návštěvě Moskvy setkal i s lidmi, kteří jsou na indexu EU, tedy mají v rámci sankcí zakázaný vstup do EU. Je to prozíravé? Je vůbec dobré navštěvovat Kreml, když někteří politici vidí „rudě“, jen když se řekne Rusko?
Myslím si, že ve vztahu s Ruskem ta nejhorší ze všech možných variant je izolovat ho, snaha vyloučit ho z mezinárodního společenství. Když pokračují naše obchodní vazby, když je třeba s Ruskem dohodnout se ohledně Sýrie, boje s terorismem, Islámským státem a mnohé další otázky, jak by to bylo možné bez dialogu? Jak jinak by bylo možné dospět k nezbytným dohodám? A to už nehovořím o tak složitých otázkách, jako jsou jaderné zbraně či celoevropská spolupráce v řadě oblastí. Macron obědval s Putinem v Petrohradě a náš předseda Poslanecké sněmovny by se nemohl setkat se svými partnery? Ostatně pokud vím, sankce EU, spočívající mimo jiné v zákazu vstupu některých ruských činitelů na území států Evropské unie, neznamenají zákaz cest evropských politiků na setkání s těmito ruskými představiteli u nich doma.
Novináři se nejen vyhazují do povětří, jako se to stalo nedávno na Maltě, ale také se čtvrtí, což se s největší pravděpodobností událo s opozičním saúdskoarabským žurnalistou při jeho návštěvě saúdské ambasády v Turecku. Dalšímu novináři, tentokrát z Chorvatska, je vyhrožováno smrtí a celá jeho rodina prožívá veliká traumata. Bulharská novinářka prý byla „jen“ obětí vyšinutého mladíka, ale kdo ví… Začíná hon na novináře i v Evropě?
K vaší poslední poznámce v otázce: hon na novináře nezačíná jen v posledních pár letech, ten provázel tuto profesi téměř od jejího vzniku, protože objektivní a hloubaví novináři byli vždycky trnem v oku těch, jejichž pletichy odhalovali. Případ slovenského novináře Jána Kuciaka je jen špičkou ledovce, třebaže přesnou statistiku úmrtí novinářů při výkonu svého povolání vede Mezinárodní tiskový institut teprve posledních 15 let. Avšak právě letošek byl nejhorším rokem – od ledna do dnešního dne jich zahynulo 119, z nichž většina byla zabita cíleně, nejvíce v Sýrii – letos 36; a většinou se také nepodařilo zavřít a soudit ty, kteří se těchto vražd dopustili. A také se většinou jednalo o válečné konflikty, v nichž byli novináři likvidováni, aby nešířili informace narušující propagandu některé ze stran konfliktu. Jaké byly další případy? Například v Somálsku bylo letos zabito z podobných důvodů 16 novinářů, dalšími zeměmi v největším počtu zlikvidovaných představitelů médií je Mexiko se sedmi zabitými, v Pákistánu a na Filipínách jich bylo zavražděno po pěti. A to přesto, že na Filipínách existuje svoboda tisku, ale násilí na žurnalistech se fakticky netrestá. Celkově nejnebezpečnější je Blízký východ s 36 zabitými, dále Afrika – kromě Somálska také Nigérie a Eritrea. V Asii letos zahynulo 26 novinářů a v Latinské Americe 22 – Mexiko, Brazílie, Honduras a Kolumbie. Stačí vám tyto příklady?

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Václav Fiala