Patříte k tvůrcům evropského formátu, spolupracujete s významnými českými a světovými baletními soubory, jste autorem více než šedesáti inscenací. Během taneční kariéry jste působil jako sólista Baletu Národního divadla v Praze, později v Mnichovském baletu, v Augsburgu, poté jako sólista Les Grands Ballets Canadiens v kanadském Montréalu. V letech 2002–17 jste byl uměleckým šéfem Baletu ND v Praze. Výčet vašich angažmá uvádím proto, že mi vrtá hlavou, proč má člověk s tak mimořádnými profesními úspěchy zapotřebí veřejně se vyjadřovat k dění ve společnosti, a to ještě proti hlavnímu proudu. Co vás k tomu vede?

Myslím, že to není o tom, jakou má člověk konkrétní profesi, či jestli je úspěšný více, nebo méně. Mnohokrát jsem si kladl otázku, čím to je, že někteří lidé se během posledních tří let proti hlavnímu proudu vymezili, jiní mlčeli a někteří tento proud ještě aktivně podporovali. Mezi lidmi se vytvořily často hluboké propasti. Těch motivací přiklonit se na tu či onu stranu bylo a je mnoho, a jak jsem zjistil, není to otázka věku, inteligence, ani vzdělání. Já osobně nemám nic proti diverzitě názorů, naopak, problém ale je, že právě ona diverzita se v tomto období stala nežádoucí. Velice výrazně začalo docházet k nastolování jediné oficiální „pravdy“ a vše ostatní bylo z veřejného prostoru vytlačováno. Pojem „dezinformace“ se stal nejpoužívanějším slovem. To je jedno ze základních a extrémně nebezpečných negativ posledních let, proti kterému by každý soudný člověk měl vystoupit. Jinak mám pocit, že lidi, mezi něž dnes patřím, spojuje zřejmě touha po fair play, po pravdě a svobodě, nějaká ta dávka obyčejného zdravého rozumu navíc a asi i trochu odvahy.

Takže ano, jsem umělec, ale zároveň občan této země a táta dvou skvělých dětí. Možná tato poslední věta mluví za vše.

Právě to, že jste táta dvou dětí, máte uvedeno u svého jména na webu občanské platformy Zdravé fórum, kterou jste během covidového období spoluzakládal. Jen připomenu, že Zdravé fórum bylo koncem roku 2021 označeno Českou televizí za šiřitele lží a nesmyslů a dva v jejím vysílání konkrétně jmenovaní členové Zuzana Krátká a Tomáš Nielsen se od té doby marně domáhají u soudu omluvy. Jak jste si v té době vysvětloval, že zastánci podobných názorů jsou vytlačováni na okraj společnosti a veřejnoprávní televize je navíc ještě cíleně vystavuje na pranýř?

Souvisí to s tou jedinou „pravdou“, o níž jsem mluvil. Ta ostrakizace a dehonestace se týkala – a týká – desítek, či stovek lidí. V tom sehrává jednu z hlavních rolí právě drtivá většina médií. Obří globalistická chobotnice nadnárodních korporátů a vlivných sfér omotala svými chapadly politiky, média, neziskovky, nejrůznější fact checkery, ... a vygenerovala tzv. společenský konsenzus. Kdo si dovolí nesouhlasit či jen veřejně zapochybovat, musí z kola ven. Fakt, že je ten konkrétní názor často opřen o nezvratná data, fakta nebo důkazy, nehraje žádnou roli. Je zkrátka nepohodlný – „nesystémový“.

Mimochodem, téměř vše, co během covidu říkala a na co upozorňovala zmíněná doktorka Zuzana Krátká, včetně mnoha dalších vědců a lékařů, se posléze ukázalo jako nezvratná pravda. Tomáš Nielsen zase s mnoha dalšími právníky bojoval za respekt k Ústavě, k Listině základních práv a svobod, za zachování právního státu všeobecně. Nic z toho se dodnes oficiálně neřeší, o nějakých omluvách, či jen sebereflexích ani nemluvě.