Rakousko vybírá nového prezidenta. Výsledek nedávného prvního kola, které zcela vyřadilo kandidáty mainstreamových stran, byl podle řady médií šok. Podle exministra Alexandra Vondry o žádné překvapení nejde, ale pozornost by tomu prý měli věnovat především Němci. V zemi, kde dosud vládne Angela Merkelová, je navíc podle posledních průzkumů třetí nejsilnější stranou protimigrantská a eurokritická Alternativa pro Německo. Může v Evropě nastat bouře v podobě nástupu nových, a jak někdo říká, „nesystémových“ stran? Co samotné Německo, bude vůči tomu imunní?

U nás se výsledkům prvního kola prezidentské volby v Rakousku téměř nevěnovala pozornost. V Německu to bylo po řadu dní hlavním tématem snad všech médií. Už z toho je vidět, že Němci berou tento vývoj velmi vážně. Myslím si, že je jen otázkou času, kdy se Německo dostane do podobné situace, v jaké je teď Rakousko. Obliba strany Angely Merkelové setrvale klesá a SPD je na tom ještě hůře. Sociálním demokratům ubývají hlasy, aniž by nějak viditelně sílila Neue Linke, která je docela obstojně levicová, patří však k vítačům imigrantů snad ještě více než Merkelová. Prostor pro protestní hlasy je tímto chováním stran už dopředu tlačen směrem hodně doprava. Byl by opravdu zázrak, pokud by tuhle podanou ruku krajní pravice nevyužila.

Pokud by se moci chopily zmiňované nové strany, které jsou některými kruhy označovány jako populistické i extremistické představovalo by to nějaký druh rizika nebo hrozby? Došlo by k naplnění černých scénářů o konci liberální demokracie, a tedy současné podoby kontinentu? Případně, jak nástupu radikálně vyhraněných stran a hnutí s jednoduchými recepty zabránit? Nakolik úspěšně mohou mainstreamové strany vstřebávat agentu „extremistů“ a sebrat jim tak vítr z plachet?

Pokud by ultrapravicové strany výrazně zesílily, došlo by k pokusům o přitvrzení režimu. Jenom není jasné, ve kterých zemích by toto přitvrzení realizovala krajní pravice a ve kterých samotné liberální strany se zdůvodněním, že tím proti ultrapravici bojují.

Ke druhé části otázky. Strany levého a pravého středu se zatím drží taktiky, že o vlně migrace nebudou ve volbách mluvit, ale osloví voliče jinými tématy. Problém je v tom, že mluvit o jiných tématech nemá v této situaci příliš smyslu. Nemohu například slibovat seniorům vyšší důchody, jestliže nevím, kolik migrantů bude mé zemi přiděleno a kolik peněz to bude státní kasu stát. Voliči v tomto ohledu uvažují systémověji než politici a jsou si těchto rizik vědomi.

Sebrat vítr z plachet takzvaným extremistům by šlo celkem jednoduše. Úplně by stačilo chránit vnější hranice EU. Po technické stránce to nezvládatelný problém jistě není. Ani v Komisi, ani v Evropském parlamentu ovšem není vůle to učinit. Domnívám se, že tímto „vítačským“ postojem samotné evropské instituce Evropu pohřbívají. Zatím mi nikdo nebyl schopen odpovědět na otázku, co bude EU dělat, až bude v každé zemi hustota nově příchozích na úrovni dnešního Švédska, které pod tímto náporem už kolabuje.

Pokud jde o migrační krizi, na balkánské trase je sice hlášen úbytek běženců, ale na druhou stranu to směřuje do Itálie, kdy prý dochází ke značnému nárůstu zločinnosti. Merkelová je navíc terčem kritiky za to, že se nechá Erdoganem vydírat, a Turecko naléhá, že když nebudou zrušena víza, pustí migranty volně do Evropy. Považujete dohodu EU s Tureckem za reálně možnou? A co dělat, pokud jde o italskou cestu? A co soudíte o snaze Evropské komise protlačit kvóty, ať se nám to líbí nebo ne?

Nápor migrantů z Turecka v posledních týdnech výrazně zeslábl. To svědčí jen o tom, že Turci mohou migraci brzdit, když chtějí. Oni ji však déle než rok prostě brzdit nechtěli. Zatím to vypadá, že bezvízový styk dostanou, i když možná ne už v červnu, jak by rádi. Potom budeme svědky věčného handrkování, kdy Brusel bude hrozit, že Turecku víza zase zavede, pokud proud migrace z tohoto směru zesílí, a Turecko bude vyhrožovat, že tento proud zesílí, pokud budou víza opět zavedena. Předpokládám, že v té době Angela Merkelová už bude v politickém důchodu. Možná ho bude trávit na postu šéfové OSN.

V jižní Itálii se nemůže odehrát nic důležitého, aniž by o tom věděla a souhlasila s tím italská mafie. Pokud migranti přicházejí do jižní Itálie, znamená to, že mafie v tom jede. Italská vláda jistě ví, jak ji motivovat způsobem, aby přestala být spojencem pašeráků. Mafie dělá vždy jen to, co je pro ni nejvýhodnější.

Co se týče povinných kvót, je to nejzaručenější způsob, jak Evropu rozbít. Z vystoupení některých eurokomisařů mám silný dojem, že tito lidé to nedělají ze zlé vůle. Jsou prostě tak nechápaví. V některých institucích nechápavost v kariérním postupu nebrání, spíše naopak.