Působíte v pozici hejtmana Pardubického kraje už 12 let, tři volební období po sobě. Každý politik nemůže říci, že by se mu dařilo tři volební období po sobě získat důvěru lidí. Kam jste dosud kraj posunul a v čem je podle vás třeba pokračovat?

Zásadní výhodou vedení kraje je kontinuita – a velké projekty se podařilo zrealizovat právě proto, že vyžadovaly delší čas než jedno čtyřleté volební období. V našem případě šlo o reformu zdravotnictví. Nejprve to byla stabilizace pěti samostatných akciových společností a jejich fúze do jedné. V roce 2007 tu byly vytvořeny akciové společnosti, od čehož si tehdy kraj sliboval, že přestanou být ztrátové, což se nestalo. Propadaly se hluboko do ztrát a začaly mít obrovské stamilionové závazky po splatnosti, dokonce nad půl roku.

Během mého působení v pozici radního pro zdravotnictví a později jako hejtman jsem si vytyčil spojit tyto společnosti do jedné, protože si do té doby vzájemně konkurovaly a přetahovaly pacienty, personál apod. Bylo to naprosto nesmyslné. Po finanční stabilizaci a v novém organizačním schématu se podařilo zrealizovat řadu dalších velkých projektů od hospodářské stabilizace, přes organizační, až po mimořádné investice, které jsou v oblasti zdravotnictví největší v celé České republice. Konkrétně mohu jmenovat pavilon urgentních oborů za dvě miliardy korun ve stavební části a 500 milionů korun v technologické části. Další investice ve výši půl miliardy za pavilon urgentních oborů v nemocnici v Ústí nad Orlicí. K tomu další související záležitosti. Zde vidím velký posun, který se dnes může jevit jako samozřejmost, ale jde o záležitosti, které zdaleka samozřejmé nebyly a nejsou.