Jak vnímáte výsledky referenda ve Velké Británii?

Spousta politiků řekne, že je to pro ně překvapení, pro mě to ale překvapení není. Referendum mohlo dopadnout pro obě strany. Já jsem věřil, že Britové setrvají v Evropské unii, to se nestalo a teď musejí konat Britové, my i sedmadvacítka. To je realita, a pokud je někdo překvapený a v šoku, tak nevyhodnotil všechny varianty. Je to pro mě zklamání, ale šok to není. Pravděpodobnost vystoupení byla poměrně vysoká.

Proč byla pravděpodobnost vysoká?

Naznačovaly to průzkumy veřejného mínění, kdy se výsledky ukazovaly velmi na hraně. I referendum bylo velmi těsné, nikoliv o desítky procent, a velmi malý rozdíl průzkumy také naznačovaly. Reálně uvažující člověk musel počítat s tím, že tato varianta může nastat.

Objevila se varování, že vystoupení Británie uškodí všem zemím. Obáváte se toho? Souhlasíte s tím?

Rozhodně to Unii jako celek neposílí a ani Spojené království. Jde o velkou komplikaci, ale ne o konec světa. Situace je spíše negativní pro obě strany i zbytek Evropské unie. Nejsem eurohujer a na evropské integraci vidím spoustu much a nedostatků, ale zároveň tvrdím, že není dobré, aby tak velký, silný a tradiční stát, který má co nabídnout, odcházel z Evropské unie.

Obáváte se, že budou odcházet další státy?

Věřím, že nebudou. Je evidentní, co se stalo, a můj názor je, že zastánci Brexitu spíše řešili – a ono to tak u podobných situací bývá – nějaké vnitropolitické a vnitrostranické konflikty a členství v Evropské unii bylo trochu jako rukojmí. Je evidentní, že zastánci Brexitu jsou v šoku a překvapení, jak to dopadlo. Spíše očekávali, že výsledek bude opačný, sice těsný, ale pro setrvání v Unii. Oni by tak posílili a mohli žádat zásadnější reformy Evropské unie, což se nestalo.

Boris Johnson je zmatený, neví, co má dělat, a možná to ani nečekal a nechtěl. To je můj názor, který nepodložím žádným faktem, je to jen můj dojem. Jde o část lidí, kteří volali po Brexitu a Johnson je jejich mediálně nejvýraznější tváří. Dojednat rozumné podmínky, které budou pro Spojené království výhodné, bude z hlediska kooperace nesmírně složité. Britové si musejí uvědomit, že nyní tahají za daleko kratší konec provazu. Jak to říká Merkelová, k níž mám také své výhrady, není možné, aby nějaký stát měl pouze a jen výhody a benefitoval z úzké spolupráce v rámci sjednocené Evropy.

Na co by si Anglie nyní měla dát největší pozor? V čem by mohl být problém?

Anglie, jak správně říkáte, by si měla dát zejména pozor na to, aby nezůstala jenom Anglií. Aby zůstalo Spojené království, protože odstředivé tendence vidíme nejen ve Skotsku, ale i v Severním Irsku, což není dobře pro nás, ani pro zbytek Evropy. Já nejásám a nejsem škodolibý jako někteří politici. Podle mne je to poměrně velká komplikace a může vyvolat další odstředivé tendence právě ve Spojeném království. To je nyní obrovské riziko. Jejich domácí problémy jsou tím největším otazníkem a rizikovým faktorem.

Co se týká samotného vyjednávání, je otázka, co vůbec chtějí samotní Britové. Možná nakonec rozhodla migrační krize a její zvládání, nebo nezvládání ze strany Evropské unie. Ale mezi námi, Spojené království je jediná země, která dlouhodobě, i vzhledem ke své koloniální minulosti, je skutečně multikulturní na rozdíl od zbytku Evropy. Projděte se po Londýně a dalších větších městech.

Je evidentní, že je tu po staletí obrovská interakce mezi bývalými koloniemi, zeměmi, se kterými spolupracovali, zeměmi, které ovládali. Co Britům skutečně vadilo, byla migrace ze států Evropské unie. Proto je paradoxní, že části Britů, kteří se vyslovili pro Brexit, daleko více vadí polský katolík než pakistánský muslim, které tam mají sto, dvě stě let. Je to zajímavé.

Jak v souvislosti s Brexitem vidíte budoucnost Evropské unie? Její představitelé mluví o reformě, k jaké reformě by mělo, podle vás dojít, aby se Brexit neopakoval s jinými státy?

Měla by přistoupit k větší konsolidaci, aby se naučila používat mechanismy, které stanovila v Lisabonské smlouvě. Aby členské státy prostřednictvím rady Evropské unie měly zásadní slovo, aby minimálně lidem ukázaly na řadě rozhodnutí, že nejde jen o bezejmenné úředníky v Bruselu, ale o vůli volených politiků, kteří mají zásadní slovo. Myslím si, že v tomto smyslu Evropská unie selhala. Lidé někdy oprávněně a někdy neoprávněně vnímají, že role národních členských států je zmenšena a rozhoduje za ně někdo jiný. Reformy musejí směřovat k tomu, aby bylo možné využívat demokratické principy. Směrem k posilování role jednotlivých členských států se budou muset ubrat tímto směrem.

Mnoho politiků právě kritizuje, že důležití lidé v čele Evropské unie s pravomocemi nejsou vůbec volení, ale jmenovaní lidé…

Málo si uvědomujeme, že jsou tu spíše pro prezentaci.

Řekla bych, že tak to není, jde i o představitele, kteří mají silné pravomoci, tedy neslouží pouze k prezentaci…

To je pravda. Možná je to způsobeno i malou nečinností a aktivitou těch volených zástupců. Česká republika začala být aktivní až v posledních dvou letech. Už jsem to opakovaně řekl i v televizi, když Juncker vystoupí a popisuje své vize, má být vykázán do mezí, kam patří. On je pro mne pouhý úředník, který má vykonávat, co mu předložili volení politici. A pokud přijde s vizí, tak ji má realizovat leda v případě, že mu to volení potvrdí, což se ne vždy děje.