Ministerstvo vnitra připravilo legislativní návrh, který by v budoucnu umožnil legálně blokovat, vypínat a omezovat údajné dezinformační a propagandu šířící weby. Je to prý důležité, protože je to právě propaganda, kterou se prý Putin snaží rozvrátit Západ. Jde o správný či důležitý nástroj, nebo existují pádné argumenty, proč to odmítnout?

Hodlám tuto situaci v mnoha aspektech přirovnávat k tomu, co jsme zažívali v sedmdesátých letech, kdy probíhala takzvaná normalizace. Dovolím si proto předeslat pár slov na vysvětlenou.

V roce 1968 vrcholilo tzv. pražské jaro. V rámci tehdejšího „obrodného procesu“ byla výslovně zrušena cenzura. Po srpnové okupaci Československa vojsky některých států Varšavské smlouvy však byl tento „obrodný proces“ zastaven. Cenzura byla více či méně nápadně postupně znovu zaváděna v rámci tzv. normalizace, která vykazovala některé znaky podobné těm, které můžeme zaznamenávat v současnosti.

Pojem „normalizace“ se používá v různých oborech lidské činnosti. Původně je to proces, který má zajistit kompatibilitu technických procesů.

Přenesen do oblasti politické se však projevuje jako proces, který se snaží zprvu navodit cosi jako myšlenkovou standardizaci. Děje se tak omezováním diskuse, oponentury, sporů, disentních stanovisek. Postupně dochází k jejich úplnému vymizení z veřejného života, což vede k implicitní celospolečenské ideové unifikaci. Ta se postupem času stává explicitní, souhlas s ní začíná být vyžadován a vůči osobám rezistentním jsou zaváděny soubory různých represivních opatření, až po kriminalizaci. Po společnosti se současně žádá, aby tuto nenormální situaci přijala jako normální, standardní formu politické reality. Její přijetí je nejprve výhodou, postupně pak podmínkou pro kariérní vzestup.

Zpět k vaší otázce. Vzhledem k tomu, že na takovouto legislativu mohou přijít jen pohrobci těch, kteří kdysi prohlašovali, že „republiku si rozvracet nedáme“, pak je to téměř jediný nástroj, který mají k dispozici, protože do diskuse se pustit nemohou. Argumenty nemají, takže se mohou pokusit pouze nositele „protivných“ názorů místo debaty nejprve zhanobit a pak je jako zhanobené odmítnout, umlčet, popřípadě perzekvovat, či dokonce kriminalizovat. Přitom budou tvrdit, že oni jsou diskusi přístupni, ale každý prý jistě pochopí, že lži nelze považovat za odlišný názor. A s lháři se oni prostě bavit nemohou, protože by je tím vlastně legitimizovali a s nimi i jejich rozvracečskou putinovskou propagandu. A to od nich nikdo nemůže žádat, když oni zasvětili životy pravdě a lásce. Ostatně ti lháři se přece sami vyřadili z demokratické společnosti!

Pokud by zákon v navržené formě prošel, státní orgány by dostaly možnost v řádu hodin zablokovat přístup k obsahu způsobilému „ohrozit svrchovanost, územní celistvost, demokratické základy země nebo značnou měrou ohrozit vnitřní pořádek a bezpečnost České republiky“. Nabízí se otázka, kdo bude posuzovat míru „závadnosti“ takového obsahu. Soudy jistě ne, hovoříme-li o blokaci v řádu hodin.

Ona míra se bude odvíjet od míry roztřesenosti politiků, násobené mírou devótnosti úředníků. Vše ještě povýšené kvocientem všeobecné morální lhostejnosti až pokleslosti.

Proto musí společnost neprodleně začít vytvářet obranné mechanismy a struktury a připomenout si, že nejúčinnější zbraní proti útlaku je solidarita. Sice to bolí, ale ta bolest musí být rozložena na bedra více lidí. Pak je to nejen snesitelné, ale dokonce morálně povzbuzující, což je pravý opak, než čeho chce utlačovatel dosáhnout. Jestli se to ale společnost nenaučí, budou nás lámat jednoho po druhém a ostatní jen budou odklánět zraky a modlit se, aby na ně nedošlo. Dojde.

Podle serveru Aktuálně pracuje návrh zákona s termíny jako „hlásání zla“ nebo že „garance základních práv nelze zaměňovat za slabost demokracie či její neschopnost obrany“. Víme, jak rozpoznat zlo, které může zlikvidovat demokracii?

Dovolím si ocitovat důstojného Gilberta Keitha Chestertona, který v „Jisté teorii o tyranech“ napsal: „Tyranie vždy vchází nehlídanou branou. Tyran je vždycky opatrný a ze všech sil se snaží, aby se nikoho nedotkl. Tyran je vždy zrádný. Vždy přichází pod záminkou, že chrání něco, co lidé opravdu chtějí mít chráněno – náboženství, veřejnou spravedlnost nebo slávu vlasti... Všechny tyranie jsou vždy nové tyranie. Něco takového jako stará tyranie prostě neexistuje... Z těchto evidentních historických faktů vyplývá jediné mravní naučení. Hledáte-li tyrany, nehledejte je mezi zdánlivě evidentními typy mužů, kteří utiskovali lidi v minulosti… Ať je nový tyran čímkoli, nikdy nebude nosit stejnou uniformu jako starý.“

Jinými slovy – pozor na ty, kteří mají plnou hubu „obav o demokracii“, „boje proti dezinformacím“ či osočování druhých z toho, že vedou „hybridní válku“. S největší pravděpodobností oni sami jsou škůdci demokracie, šiřiteli dezinformací a protagonisty hybridní války. Ano, mluvím též o některých útvarech Ministerstva vnitra. Stačí před ně postavit zrcadlo, a zjistí se, že všechny ty definice, jimiž se snaží dehonestovat jiné, přesně pasují na ně samé.