Francouzský ekonom Thomas Piketty, autor bestselleru o nerovnosti ve společnosti Kapitál v 21. století, upozornil, že východní země Evropské unie jsou ve skutečnosti už dávno čistými plátci. Suverénně nejhůře přitom vychází Česko, protože v letech 2010-2016 odešlo 7,6 procenta českého hospodářského výkonu v kapitálových příjmech na západ, zatímco opačným směrem z evropského rozpočtu to bylo 1,9 procenta. Tvrdí také, že evropská integrace sice východním zemím přinesla vyšší produktivitu jejich ekonomik a pracovní místa, ale zisky jsou z velké části transferovány na západ, a proto vzniká pocit koloniálních poměrů. Co si myslíte o této jeho úvaze?

Docela trefná úvaha. Doplnila bych k ní ještě jeden důležitý střípek. I kdyby – čistě hypoteticky – bylo naše členství v EU rozpočtově neutrální, tedy kdybychom do společného rozpočtu zaplatili stejný objem peněz, jaký bychom potom zase vyčerpali na dotacích, naši zemi by to poškozovalo. A to proto, že by tím došlo k chybnému přerozdělení peněz: Vlastně bychom vybrali peníze od těch, kdo jsou šikovní a umí je svým podnikáním vytvářet, a na dotacích bychom je následně věnovali těm, kdo efektivní nejsou a peníze generovat neumí. Neboli i kdybychom byli ve vztahu k EU rozpočtově neutrální, naši ekonomiku by to zpomalovalo! To může být pro mnoho lidí šokující zjištění, ale přitom je naprosto neodiskutovatelné. Je tedy dobře, že nejen u nás, ale i v západoevropských zemích jsou lidé, kteří si tu strašlivou neefektivnost fungování Evropské unie uvědomují.

Německo a Francie ve čtvrtek představily návrhy na další prohloubení spolupráce v EU a v eurozóně. Jde jim o to sladit výši firemních daní, protože považují za nekalou konkurenci skutečnost, že Irsko a Maďarsko uměle udržují extrémně nízké daňové sazby pro firmy. Je záměr stanovit minimální sazby u firemní daně, proti němuž je tradičně i Česko, dalším ze soubojů velkých a malých členských zemí?

Probůh co je na maďarské sazbě 19 procent pro právnické osoby „extrémně nízkého“? A pokud mi chcete namítnout, že při splnění určitých podmínek mohou malé firmy platit „jen“ 10 procent, tak vám na to opáčím, že Maďarsko má zase nejvyšší DPH z celé EU, a to 27 procent. Takový daňový systém nepovažuji ani v nejmenším za měkký.

Já si nemohu pomoci, já ty nekalé konkurenční praktiky vidím spíš na straně Německa a Francie, které namísto toho, aby se staraly o své vlastní daně a o to, jak ulevit firmám, mají péči o cizí daně, aby náhodou někdo nebyl schopen vyrábět a prodávat své zboží levněji než tyto země. Ve skutečnosti si musíme uvědomit, že Německo a Francie vše pomalu připravují na evropskou federaci. Jejími atributy budou ve finanční oblasti stejné daně, jediný ministr financí, společné evropské dluhopisy, společný Evropský měnový fond.

Takhle vysloveno to vypadá nevinně. Jenomže nevinné to není – jde v podstatě o to, že Německo a zejména Francie si už – konečně – uvědomily, že dluhy jihoevropských zemí jsou nesplatitelné. Buď se tyto země nechají natvrdo zbankrotovat, což doslova a do písmene položí řadu německých i francouzských bank, anebo zavčasu se tento dluh rovnoměrně rozprostře po celé EU tím, že se z Evropské unie stane federace. Pochopitelně se největší země rozhodly pro tuhle druhou možnost. Nám, střední Evropě, ale povětšinou ještě nedochází, co v pozadí těchto nápadů na harmonizaci daní a dalších věcí stojí.

Evropským centrálním bankéřům se nelíbí příliš silné euro a někteří z nich včetně viceprezidenta Vítora Constância tento stav v posledních dnech kritizovali. Je namístě proti silnému euru nějak zasáhnout a dá se od ECB v rámci boje proti němu očekávat něco víc než jen slovní intervence?

To je pláč na úplně špatném hrobě. ECB si za sílící euro může sama. Kdyby totiž neexperimentovala s nulovými úrokovými sazbami a s tiskem peněz, měla by teď ještě nějaký manévrovací prostor a měla by k dispozici nástroje, jak silné euro případně ovlivnit, pokud by se jí nelíbilo. V minulosti si ovšem veškerou munici vystřílela a teď toho se silným eurem mnoho nenadělá, aniž by to nezpůsobilo paseku někde jinde. Klasické devizové intervence tak, jak je známe například od ČNB, jsou v případě tak velké měnové zóny, jako je eurozóna, spíš nepravděpodobné, alternativně jen naprosto krajní a nezvyklou možností. Kromě toho, že bude ECB brblat, toho moc jiného asi neudělá. Brblat ale může jen maximálně tak sama na sebe.

Vděčným tématem tohoto týdne se pro média stal prudký pokles ceny bitcoinu a dalších kryptoměn. Bitcoin se ještě před Vánoci prodával těsně pod 20 tisíci dolary, uprostřed tohoto týdne spadla na některých burzách jeho cena i pod 10 tisíc dolarů za kus. Je za tím jen obava, že asijské země Jižní Korea, Japonsko a Čína hodlají obchodování s kryptoměnami zakázat nebo omezit? A nepodepíše se tenhle náhlý a masívní propad na důvěryhodnosti kryptoměn do budoucna?

Že bitcoin a další kryptoměny zkorigují svou předešlou cenovou bublinu, bylo naprosto jasné, otázka je někde jinde: je to už definitivní prasknutí bubliny, nebo přijde ještě druhá fáze? Jinými slovy: Už z kryptoměn utekli skutečně všichni ti, kteří si s nimi jen spekulativně hráli, a zůstali už pouze skuteční skalní fandové, anebo ještě pořád kryptoměny jsou ovládány převážně spekulanty?

Pokud první možnost je správně, pak nyní by kurzy kryptoměn měly nějaký čas spíš stagnovat a pak začít znovu, ale už jen pozvolna, růst. Pokud druhá varianta je správně, pak cena znovu vylítne a pak znovu propadne, ale ještě hlouběji než dnes. Já se přikláním spíš ke druhé variantě.

Obavy, že mnohé země uvalí na kryptoměny regulace, jsou skutečně opodstatněné. Ta snaha tu je. Kryptoměny jsou totiž vážným konkurentem tradičního bankovnictví, a tradiční banky by tedy nejraději kryptoměny zadupaly do země. Jenomže na druhou stranu kryptoměny na jakoukoliv zmínku o regulaci reagují nepřiměřeně citlivě, protože jako vrcholně spekulativní instrument jsou přecitlivělé – takové zmínky se stávají rozbuškou prudkých cenových pohybů.

Nutno dodat, že nemají pravdu ti, kdo tvrdí, že kryptoměny zregulovat nelze. Lze. Třeba tak, že bankám zakážete transferovat platby ke kryptoměnovým burzám a zpět. Tím velmi efektivně zamezíte směnitelnosti kryptoměn za národní měnu, což je jeden ze snadných způsobů regulace a jejich potlačení.