Pane inženýre, vraťme se ještě k volbám. Co říkáte na výsledek a co podle vás nakonec vedlo k tomu, že se vítězem stal generál Pavel?

Myslím, že to je celá řada faktorů, jejichž popis přesahuje rozsah tohoto rozhovoru. Zmínil bych ale dvě věci, o kterých prakticky žádný komentátor nemluví, nebo jenom okrajově.

Jedna věc jsou ohromné demografické změny, ke kterým došlo v české společnosti. Za posledních deset let, tedy od první Zemanovy volby, přirozenou cestou odešlo, tedy zemřelo, milion českých voličů. A naopak přibyl jeden milion nových voličů. Neříkám, že jsou to zcela přesná čísla, ale pro ten argument, který potřebuji říct, to stačí. Mladí lidé prostě mají svoje představy o životě, často velmi zkreslené, romantické… Jak jsem slyšel, tak v těch posledních měsících jsou některé školy, kde ředitel umožnil vstup například lidí z organizace Člověk v tísni. Ti vykládají studentům svoji představu o životě, která je samozřejmě velmi blízká vidění, řekněme, té současné pravostředové koalice.

Znám několik příkladů ze svého okolí, kdy rodiče byli zoufalí z rozhodnutí svých dětí volit generála Pavla prostě proto, že byly ovlivněny ve škole. Slyšel jsem také dokonce takové příběhy, kdy se učitelka vyptávala dětí, koho by vlastně volily, no a když dítě řeklo, že Babiše, tak se mu dostalo všeobecného opovržení.

Mně to připomíná situaci, jako když v 68. roce v jednom ze svých článků Vaculík popisoval, když měla být pohřbena na hřbitově evangelička někdy v době, kdy už platil toleranční patent na konci 18. století, tak jak se tomu snažila katolická většina obyvatel jedné obce zabránit. Tak máme něco podobného. Vytvořila se psychóza, že volit generála Pavla je jaksi in. Takže to jsou demografické změny, ke kterým ve společnosti došlo.

A ta druhá věc?

Druhá věc je ta dlouhodobě vedená kampaň, která byla, řekněme, soustředěna zejména na dvě osoby, a to sice generála Pavla a paní Nerudovou. Přičemž paní Nerudová jaksi v té závěrečné části kampaně vyšuměla s ohledem na problémy poněkud kriminálního charakteru na univerzitě, kde byla rektorkou. Tito dva kandidáti byli stavěni do pozice dobra, a naopak ta druhá strana, tedy Andrej Babiš, do pozice vtěleného zla, jakéhosi Belzebuba, který ničí dílo, které by mělo být dovršeno.

Přitom je potřeba vidět, že lidé, jako je Zeman, jako je Klaus, jako je Babiš, můžu k ním mít výhrady, ale něco odpracovali. Měli nějaké výsledky na rozdíl od těch, kteří je kritizují, za kterými nic není.

Všechny pravicové koalice, které tady zatím byly, skončily v kotrmelcích a přivedly stát do velkých hospodářských problémů. Tato koalice není výjimkou. Dnes už jsme v recesi. Přesně jsem očekával, že to takto nastane. Najdete to v mých článcích v závěru roku, možná i v některých našich rozhovorech. Takže to jsou umělci, kteří toho mnoho neumějí kromě krasořečnění a kromě toho, že mají ohromnou marketingovou podporu. A podobné je to s generálem Pavlem. Marketingový produkt bez jakéhokoliv obsahu. Ale bohužel lidé do toho jeho projektu promítají své naděje z těch svých často velmi komplikovaných a někdy zpackaných životů. Že právě teď nastane ta chvíle, kdy se všechno stane z toho černého růžovým nebo alespoň bílým. Ale ono to takhle není.

Obzvlášť před druhým kolem voleb přirovnávali někteří Petra Pavla k Václavu Havlovi. Je takové přirovnání namístě? Co podle vás mají tito dva společného?

Myslím, že mají společného jenom tu voličskou klientelu, která si prostě vysnila, že to tak nějak je.