Předsednictvo sociální demokracie trvá na jmenování Michala Šmardy na pozici ministra kultury a vicepremiéra Jana Hamáčka vybavilo mandátem k případnému stažení ministrů ČSSD z menšinového kabinetu. Prezident Miloš Zeman odvolá ministra kultury Antonína Staňka, ale Šmarda podle něj není vhodný kandidát. Pane řediteli, jak vy hodnotíte celou kauzu kolem výměny ministra kultury? A jaký byl Antonín Staněk ministr?

To jsou dvě otázky. Ta druhá – jaký byl pan ministr Staněk –  jsem nestačil příliš zaznamenat. Byl u nás v Opavě před komunálními volbami, leccos slíbil, jak už to bývá, prohlédl si ruiny našeho klubu, který se uchází o dotaci pro rekonstrukci regionálních kulturních zařízení, a od té doby se v tomto našem směru nic nepohnulo. Chápu, že k nám je daleko a více ho „tlačí“ záležitosti centra a Prahy, ale kultura není jen Praha.

Celou kauzu kolem výměn ministrů nedokážu komentovat, nemám relevantní informace. Co dokážu posoudit, je, že přetahování o post zastavilo běžnou agentu a myslím, že nejsme jediní, kdo čekají na rychlé vyřešení a rutinní postup prací v kompetenci MK.

Zaznívaly názory, že česká kultura by potřebovala ministra typu Pavla Dostála. Co si o tom myslíte vy? Je Michal Šmarda vhodným kandidátem, a kdo by byl podle vás dobrým ministrem kultury?

Pod Pavlem Dostálem jsem sloužil a přesto, že jsme neměli vždy stejné názory, tak bych si dovolil říci, že to byl nejlepší ministr kultury za poslední dnes už dvacetiletí. Měl blízko k lidem v kultuře, dokázal naslouchat všem zájmům, a měl přehled přes celou problematiku nebo si nechal poradit. Ideálním, leč asi nedosažitelným typem, by byl člověk známý kulturním pracovníkům, ale s vlastnostmi technokrata a manažera. Ministr koneckonců musí rozhodovat, kam prostředky v resortu kultury prioritně půjdou, a dokázat to vysvětlit veřejnosti.

Co chybí české kultuře, tedy kromě nového ministra? A čím by se měl ten, kdo na pozici nastoupí, začít rychle zabývat?

Měl by prioritně udělat pořádek v organizacích, které přímo spadají pod kompetenci ministerstva. A za druhé – česká kulturní sféra se mění rychlým tempem a bylo by třeba vyjít ze zaběhnutých šablon a podporovat i projekty, které jsou nové a nespadají do kolonek dříve, před lety nastolených. 

V uplynulých měsících došlo ke změnám ve složení kabinetu. Vlnu nevole vyvolalo obsazení postu ministra spravedlnosti. Opakovaly se demonstrace za nezávislost justice, které postupně přerostly v odpor vůči vládě Andreje Babiše. Když se na to podíváme s odstupem: co vlastně Milion chvilek ukazuje?

Ukazuje nespokojenost některých vlivových seskupení, která si trochu berou za rukojmí nás občany. Nová paní ministryně nic zlého neučinila ani v minulosti, ani teď. Nicméně se docela podařilo dát dohromady nespokojence všech barev a názorů, kteří by ovšem velmi těžko formulovali jedno stanovisko k celospolečenským problémům včetně podpory různých stran.

Na demonstraci na Letné vystoupila také zpěvačka Bára Basiková. A vyslovila přání: „Aby premiér, který netuší, co jsou slova jako pravda, čest a svědomí, odešel z funkce a vrátil se na Slovensko.“ Po ní vystoupil hudebník Radek Banga, který hecoval zaplněnou Letnou, aby vytvořila „takovej bordel, ať nás ten kazisvět pořádně slyší“. S jakým dojmem jste tato vystoupení sledoval?

Já jsem ta vystoupení nesledoval. Jsou to moralistní výkřiky v prvním případě, které by bylo možno nasadit na celou politickou sféru od revoluce až podnes. Politika o tom není. A toho druhého bych se velmi obával, protože než si tito lidé vyřeší problém s premiérem, tak bude stát chod státu a nebudou se řešit daleko důležitější věci než osobní vlastnosti premiéra. Tedy ty, které jsou mu přisuzovány.